Rozhovor s Ivanem Vymyslickým

Původním zaměřením jste inženýr, poté jste pokračoval v Olomouci ve studiu optometrie. Kdy a proč jste se rozhodl, že se budete věnovat optickému povolání? Čím Vás zaujalo?
To je už skutečně dávno. Byl jsem osloven docentkou Kvapilíkovou, zda bych nepomohl při přednáškách technických předmětů nově vznikajícího oboru optometrie na Masarykově univerzitě v Brně. To se mi tak zalíbilo, že jsem dostudoval jak oční optiku, tak optometrii. Navíc manželku jsem poznal právě při jejím studiu optiky v Brně. Svého rozhodnutí jsem nikdy nelitoval. Oční optika je překrásné odvětví, kde si každý najde ten svůj kousek sebe.

Absolvoval jste mimo jiné kurzy refrakce na institutu Karlsruhe v Mnichově. Můžete nám o tomto období říct něco víc? Co přesně bylo náplní kurzů? Co Vám daly? V čem byly jiné než vzdělávání v naší zemi?
Těch kurzů a studií bylo v zahraničí více. Nikdy nezapomenu na první hodiny výuky v Mnichově, kde jsem pochopil, že optika u nás musí urazit ještě hodně dlouhou cestu, především v péči o zákazníka, v marketingu a někdy také v odborných dovednostech. Co jsem cítil jako největší nedostatek, bylo odborné poradenství zákazníkovi při korekci zraku a výběru správné pomůcky. Jinak musím konstatovat, že přednášející byli vždy perfektně připraveni, důslední, přesní a připraveni pomoci. Čas se využíval naplno.

V současné době se podílíte na pořádání přednášek pro optiky, sám máte optiku, provozujete poradenskou společnost a také pracujete jako soudní znalec. Co obnáší každé z těchto odlišných, a přesto souvisejících zaměření?
Nejdřív si Vás dovolím poopravit. Provozovny oční optiky má oficiálně manželka se sestrou. V každém případě všechny činnosti spolu velmi úzce souvisejí a doplňují se. Bez dobré znalosti praxe oční optiky si nedokážu představit posouzení některých reklamací nebo některých poradenských otázek, se kterými se na mne kolegové obracejí. Nutno říct, že se často jedná o velmi citlivé otázky existence jednotlivých firem.

Pracujete mimo jiné jako soudní znalec. Když soudní znalec posuzuje nějaký případ, na co si musí dát největší pozor? Máte „kuchařku soudního znalce“, tedy body a zásady, kterými se vždy řídíte?
Jako soudní znalec jsem při skládání slibu slíbil, že všechny případy budu posuzovat nezávisle a odborně. Ve své praxi dělám vše, abych tento slib dodržel. Někdy je to velmi obtížné, jako třeba v případě soudního řízení, kdy vás navštíví právník žalovaného a snaží se vám vysvětlit, že závěr posudku je nesprávný. Při posuzování se snažím vždy získat maximum informací, konzultací nebo zkoušek a testů. Mnoho přístrojů jsem si musel pořídit, jindy využiji přístroje jiných pracovišť. Velkým pomocníkem mi je také dokument, který vychází z norem EU a je přijat i českými optiky. V tomto dokumentu jsou základní normativy pro posouzení správných brýlí nebo korekce.

Jaké nejčastější případy posuzujete? Překvapil Vás některý?
Nejhorší je trend neustálého zvyšování počtu reklamací, stížností a soudních sporů. Je vidět, že zákazníci jsou více uvědomělí, znalí, nevděční a také i optici dělají více chyb. Některé případy jsou velmi rutinní, jako je posouzení antireflexu, jiné jsou k pousmání, jako třeba že obruba praskla při přistávání letadla při zvýšených vibracích.
Těžké jsou situace, kdy kůň kopne dívku do tváře, brýle poškodí oko, které musí být vyjmuto. Příčina se hledá v práci očního optika a správnosti výběru brýlí.

Zmiňoval jste, že při reklamacích bývají často kamenem úrazu obruby na silon a povrchová úprava brýlí. Zlepšuje se situace v těchto oblastech?
Situace se zlepšila. Ale to není to hlavní, co nás nyní trápí. Více nás trápí přesnost korekce zraku provedená lékařem a následné nekomfortní vidění přes moderní a často dražší brýle. V konečném důsledku to vždy musí někdo zaplatit.

Na 5. optometrickém kongresu na podzim tohoto roku v Olomouci budete mít přednášku o kvalitě refrakce z pohledu soudního znalce. Jaká nejčastější pochybení při refrakci se v praxi dějí?
Ryze odborně je to především v nedostatečné binokulární korekci a u starších lidí ve zbytečně vysokém přídavku na čtení.

Dlouhodobě se zabýváte marketingem v oční optice. Čím je pro Vás toto téma zajímavé?
Marketing v oční optice má svá specifika. Především je velmi obtížné působit na koncového nositele brýlí. Optik má vždy ve svých rukou mnoho argumentů, jak může spolehlivě změnit rozhodovací proces zákazníka a tím změnit původní význam i cíl marketingové akce. Brýle si zákazníci kupují přibližně po 4 letech a to je velmi dlouhý čas, ve kterém jistě zákazník změnil své nákupní chování.

Můžete uvést příklad dobrého marketingového tahu, který Vás zaujal, utkvěl Vám v paměti? A naopak – existuje něco, co Vám připadá jako ne příliš šťastný marketingový tah?
Nejdříve to, co se mi vůbec nelíbí, a to je sleva, sleva a sleva, často i 80 %, po celý rok. Na druhé straně je mnoho zajímavých a kreativních akcí, které skutečně mohou zákazníka přivést, nebo mohou na určitou službu poukázat.
Vzpomínám si na jednu zajímavou akci, která byla založena na tom, že zákazník si zvážil v optice své staré brýle a pokud si pořídil nové, lehčí, dostal za každý gram určitý bonus.

Pokud byste provedl praktické srovnání, jak se liší v optikách marketing u nás a v zahraničí? Existují v českém optickém marketingu nějaká specifika?
Aniž bych se chtěl dotknout mých kolegů, musím říct, že optici na západ od našich hranic jsou v marketingu zběhlejší a vzdělanější. To se projevuje v jejich aktivitách a také ve výsledcích. Mnoho chyb také dělají někteří nadnárodní dodavatelé, třeba u brýlových nebo kontaktních čoček. Přebírají projekty jedna ku jedné od svých centrál a ty jsou často připraveny pro zákazníky s jinou mentalitou, jinými emocemi i potřebami.

Četla jsem, že ve Vaší optice používáte přístroj, který testuje oči již od kojeneckého věku. Jak se takovým přístrojem testuje zrak u kojenců?
Jde o přístroj PLUS optix, kterých je v ČR, myslím, okolo patnácti. Je to přístroj, který testuje s určitou přesností zrakovou vadu obou očí, jejich fixaci a také akomodační schopnost. Testování probíhá velmi krátce, bez užití léků a na vzdálenost 1,5 m, což umožňuje kontrolovat děti přibližně od 6 měsíců věku.

Jste viceprezidentem Společenstva českých optiků a optometristů. Co Vaše role přesně obnáší?
Především je úplně jedno, jestli prezident, viceprezident nebo člen výboru, naše práce je týmová a toho si na ní cením nejvíce. Jinak se snažím specializovat na legislativu okolo optiky, stížnosti a spolupráci s VZP. Někdy je to zcela nekonečná práce, především proto, že v celé řadě otázek kolem podnikání není ani optická odborná veřejnost jednotná.

Úloha Společenstva se proměňuje. Jakou úlohu hraje pro optiky v dnešní době? Co považujete za hlavní úkol Společenstva v nejbližší době?
Společenstvo je jediné, které v takto široké pozici zastupuje optiky, optometristy, ale i dodavatele a školy v České republice. Hlavní úlohou SČOO je dělat vše pro to, aby obor optiky měl co nejlepší podmínky pro svůj rozvoj jak po stránce legislativy, tak i odbornosti, marketingu... Úkolů pro nejbližší dobu je jistě více. Za důležitý považuji vztah optiků a optometristů k pojišťovně a význam předpisu na brýle, zlepšení ochrany oboru v živnostenském zákoně a také zviditelnění oboru u laické veřejnosti. Nebude to jednoduché a také to na sebe bude vázat značné finanční prostředky.

Co Vám na Vašem povolání připadá výjimečné, co je na něm naopak těžké?
Na tomto krásném oboru vidím jako výjimečné určité poslání pomoci lidem lépe vidět, zlepšit kvalitu vnímání okolních podnětů. Co je těžké – zjistit, co zákazník skutečně vidí. Vidění je velmi subjektivní a tak jsme odkázáni na zákazníkovy pocity, podněty a informace.