Čím dříve je tupozrakost diagnostikována, tím lépe

Je v naší zemi profese ortoptika dostatečně známa?

Myslím si, že obor ortoptika není v naší zemi příliš znám. Velice často se stává, že si ho lidé pletou s ortopedií. Já sama jsem se s názvem ortoptika setkala poprvé až při pomaturitním studiu oboru Oční optik.

Jakému typu člověka byste toto povolání doporučila?

Vzhledem k tomu, že podstatnou část pacientů tvoří děti, tak to určitě musí být člověk, který má rád děti a je trpělivý. Také si myslím, že by to měl být člověk, který se chce neustále vzdělávat, protože medicína jde rychle dopředu a je nutné zajímat se o nové možnosti léčby nejen u nás, ale také v zahraničí. Nejdůležitější ale je, aby člověka tato práce bavila, protože jestliže ortoptista dělá práci rád, poznají to nejen pacienti, ale také rodiče malých pacientů.

Proč jste se rozhodla pro povolání ortoptistky?

U mě to byla spíše náhoda. Oční lékař, strabolog, u kterého jsem zaměstnaná, se rozhodl otevřít si ortoptiku a zeptal se mě, jestli bych nechtěla vystudovat pomaturitní specializační studium ortoptika - pleoptika. A musím říci, že jsem za tuto náhodu velice ráda.

Co Vás na tomto povolání nejvíc těší a co je na něm naopak nejtěžší?

Nejvíc mě jednoznačně těší velmi dobré výsledky ortopticko-pleoptického cvičení. Pokud je cvičení zahájeno včas, může vyléčit např. tupozrakost... Nejtěžší bývá paradoxně často komunikace s rodiči malých pacientů, kteří přes dlouhá vysvětlování nemohou nebo nechtějí pochopit, že musí být důslední v domácí pleoptické léčbě.

Po kolika letech praxe se člověk stane dobrým ortoptistou?

To je velmi těžká otázka. Myslím si, že dobrý ortoptista se musí celý život učit.

Jak mohou sami rodiče poznat, že s očima jejich dítěte je něco trošku jinak, než má být? Jsou rodiče v naší zemi dostatečně informováni?

Na první otázku jste si v podstatě odpověděla sama - vždy, když je něco trošku jinak, než má být - např. časté mrkání, slzení, bolesti očí nebo hlavy, natáčení hlavy na jednu stranu, občasné šilhání... Po zkušenostech, které s rodiči mám, si myslím, že zatím dostatečně informováni nejsou. Vzhledem k rozšířeným možnostem na internetu se však pomalu začínají o oční problematiku zajímat.

Je u českých dětí tupozrakost (potažmo strabismus) rozpoznána včas?

Velice často je oční vada diagnostikována až s nástupem do školy, kdy rodiče upozorní na možnou oční vadu paní učitelka. V tomto věku však často bývá na úplné vyléčení např. tupozrakosti již pozdě.

Do kdy je nejlepší rozpoznat tupozrakost u dítěte, aby s ním mohla ortoptistka zavčasu dobře pracovat?

Čím dříve je tupozrakost diagnostikována, tím lépe. Ze své praxe vím, že lze bez problémů začít cvičit s dítětem od 2,5 let. Čím dříve je oční vada diagnostikována, tím větší je šance na úplné vyléčení.

Proč se vlastně u některých dětí tento typ vady (tupozrakost či strabismus) objeví?

Určitou roli zde hraje samozřejmě genetika.

Jak dlouho trvá, než se pravidelným cvičením oko spraví?

Záleží na věku pacienta, stupni vady, spolupráci pacienta, důslednosti rodičů... V každém případě je ale ortopticko-pleoptická léčba dlouhodobějšího charakteru. Řádově trvá několik měsíců.

Cvičení je údajně nejúčinnější do věku 9 let. Může cvičení pomoci i dospělému oku?

Čím nižší je věková hranice dítěte, tím je cvičení účinnější. Učebnicově se uvádí, že cvičení má význam do 8 let věku dítěte. Osobně s tímto názorem nesouhlasím. Měla jsem pacienty kolem 12 let a podařilo se nám výrazně zlepšit vidění tupozrakého oka. Cvičení může pomoci také některým dospělým pacientům, ale je důležité dávat velký pozor na indikaci pro toto cvičení. Jestliže je u dospělého nesprávně indikováno ortopticko-pleoptické cvičení, může vzniknout např. diplopie. Cvičení u dětí i dospělých provádí ortoptista vždy na základě indikace očního lékaře.

Co je podle Vašich zkušeností pro děti u cvičení nejobtížnější?

Jednoznačně udržet pozornost a soustředit se na cvičení. Proto je důležité, aby dítě mělo pocit, že si hraje, a ne, že pracuje.

Mívají děti někdy z kontrol nebo cvičení strach, když k Vám jdou poprvé? Jak jej rozptýlíte?

Samozřejmě, že mají děti strach, protože neví, co je čeká a jestli zvládnou všechno, co se po nich bude vyžadovat. Strach se dá rozptýlit přátelským přístupem - tak si získáte důvěru dětí a přestanou se bát. Vše je jenom o vzájemné komunikaci.

Na co je potřeba při cvičení nejvíc dbát, aby bylo úspěšné?

Na důslednost. Ortoptista po celou dobu kontroluje pacienta, zdali cvičí správně, a to je základem úspěchu.

Jaké vzdělání mají ortoptistky působící v naší zemi? Pokud máte srovnání, jak tomu je v zahraničí?

Všechny ortoptistky v České republice mají tzv. pomaturitní specializační vzdělávání - PSS. Nyní běží již druhým rokem bakalářské studium na UP v Olomouci. Téměř ve všech zemích EU, ale i v ostatních zemích, je studium ortoptiky pouze vysokoškolské.

V čem je nyní konkrétně sjednocené povolání ortoptistky u nás s EU (kromě typu vzdělání, které má být bakalářské)?

Zatím nebyly vytvořeny standardy, které by sjednocovaly povolání ortoptisty v EU, začíná se na tom však pracovat. Mohu ale říci, že se ve všech zemích světa používají stejné základní diagnostické a léčebné přístroje - např. synoptofor, cheiroskop, stereoskop... Rozdíl je v tom, že každá země klade důraz na něco jiného - někde se více pracuje s prizmaty, jinde se více skiaskopuje, v další zemi využívají více medicínské filtry... Ale můžeme říci, že práce ortoptisty si je ve všech zemích světa velmi podobná.

Dříve bylo studium pro ortoptistky dvouleté pomaturitní, dnes je také bakalářské. V čem se podle Vás projeví konkrétní rozdíl v praxi?

S Univerzitou Palackého v Olomouci, která již získala akreditaci na bakalářské studium ortoptiky, vyjednáváme další možnosti a musím říci, že komunikace s katedrou optiky a optometrie je více než výborná. V současné době pracují ortoptistky z 80 % jako všeobecné sestry a jako ortoptistky, takže zvládají vykonávat dvě povolání. Myslím si, že jakmile začnou pracovat ortoptistky s vysokoškolským vzděláním, uvědomí si snad konečně všichni, že ortoptista je ortoptista a ne sestra.

Studiu ortoptiky na vysokých školách údajně zatím brání legislativní překážky. O jaké překážky se konkrétně jedná?

Jedná se např. o úpravu v povinných hodinách praxe, které jsou pro ortoptisty stanoveny. Je jich příliš, a proto je studium ortoptiky velmi náročné - zejména časově. V současné době je podle legislativy povinných 1 800 hodin praktického vyučování a odborné praxe. Odbornou praxi absolvují studenti na všech odděleních, praxe tedy není zaměřena pouze na oční oddělení. Rádi bychom počet hodin snížili a docílili toho, že odborná praxe bude probíhat pouze na očních odděleních.

Jste předsedkyní České společnosti ortoptistek. Co tato pozice konkrétně obnáší?

Je to spousta práce, která není příliš vidět - např. Dohodovací řízení o hodnotách bodu, přípravy novelizace jednotlivých zákonů, studium ortoptiky, pořádání konferencí, komunikace se zahraničím, účast na mezinárodních konferencích...

Jaká novelizace zákona, kterou jste se v poslední době zabývala, je pro Váš obor nejpotřebnější?

Ministerstvo zdravotnictví ČR chystá tento rok novelizace většího počtu zákonů. Česká společnost ortoptistek předložila připomínky k zákonu č. 96/2004 Sb., č. 424/2004 Sb. a k vyhlášce 39/2005 Sb. Úpravy v obou zákonech i ve vyhlášce jsou pro nás velmi důležité a věřím, že se podaří všechny připomínky do připravovaných novelizací zakomponovat.

Česká společnost ortoptistek uvažovala o pořádání světového kongresu ortoptistů v roce 2016 v naší zemi. Můžete nám o této myšlence nastínit něco víc?

Česká společnost ortoptistek, ale také další ortoptické asociace byly osloveny IOA (Mezinárodní ortoptickou asociací) s nabídkou pořádání světového kongresu ortoptistů v roce 2016. Naše společnost tuto možnost zvažovala. Po konzultaci s prezidentkou IOA Elizabeth Caines jsme se rozhodly, že nejdříve zkusíme uspořádat zasedání valné rady IOA v Praze. V září 2010 jsme pořádaly v Praze mezinárodní konferenci za přítomnosti členů IOA (předsedů jednotlivých členských zemí - např. Austrálie, Japonsko, Indie, USA, Kanada, Francie, Itálie, Švédsko, Rakousko, Německo, Belgie, Velká Británie...) a také zasedání valné rady IOA. Toto byla naše první zkušenost se zahraničím a také to byla první zkušenost jednotlivých členských států IOA s Českou republikou. Pořádání této akce proběhlo bez komplikací a ke spokojenosti všech zúčastněných, takže je možné, že se budeme někdy v budoucnu na základě této zkušenosti o pořádání světového kongresu ortoptistů ucházet.

Jak s Vámi v praxi spolupracují mateřské školky? Jak dlouho tato spolupráce funguje a v čem je podle Vás přínosná?

Některé ortoptistky, já se mezi ně počítám, navázaly spolupráci s mateřskými školami formou provádění screeningového vyšetření zraku pomocí autorefraktometrů a doplňujících vyšetření - např. vyšetření konvergence, motility, zakrývací test... Tento screening je prováděn na základě souhlasu rodičů. Bohužel zatím není hrazen žádnou zdravotní pojišťovnou, takže si ho rodiče musí platit. Z tohoto důvodu nejsou samozřejmě nikdy vyšetřeny všechny děti ve školce. Tento nápad se zrodil již před pěti lety. Tuto práci hodnotím jako velmi přínosnou, protože výskyt očních vad je v dětské populaci velký a jak jsem již zmínila, čím dříve se oční vada odhalí, tím větší jsou šance na vyléčení.

Pamatuji si, že jeden náš příbuzný se strabismem jako dítě pobýval v 90. letech v internátní léčebně. Změnila se v tomto ohledu nějak doba?

V současné době je v České republice již jen jedna léčebna očních vad internátního charakteru, a sice Léčebna zrakových vad ve Dvoře Králové nad Labem. Tato léčebna má perfektní výsledky, kterých je samozřejmě dosaženo intenzivním ortopticko-pleoptickým cvičením.

Rozhovor najdete v časopise Česká oční optika, květen 2011.