4oci.cz
Ztráta centrálního vidění při věkem podmíněné makulární degeneraci výrazně omezuje možnost řídit automobil
Když se jízda autem stane ...
Lidé, kteří v opilosti usednou za volant a stávají se tak nebezpečím pro sebe i své okolí, jsou ve ...
Sada kotoučů – zleva předbrušovací na plastové čočky, fazetovací, lešticí a předbrušovací na minerální čočky
Tvarový zábrus brýlových čoček ...
V současné době si bez zábrusového automatu nedovedeme práci v dílně oční optiky už představit. Vývoj ...
Extrémní sprint Red Bull 400 do skokanského můstku v Harrachově byl pro Jana Bauera velkou výzvou
Ztráta zraku mi změnila život
Ztráta zraku donutila tehdy třicetiletého Jana Bauera k přehodnocení osobních priorit. Udělal si ...

Nicotnost pomine, kvalita přetrvá

19. 2. 2018

Ellen Haeserová přijela na letošní veletrh OPTA s přednáškou, v níž popisovala nejen brýlové obruby. Za své poslání považuje naučit lidi, aby přemýšleli o hodnotě věcí a raději našetřili částku, kterou vydají za jeden výrobek, než aby stejnou částku utratili za tři výrobky, které mají jsou už v době nákupu bezcenné. Kreativní odvětví proto chápe jako celek s nápady, které se ovlivňují a propojují minulost s přítomností tak, aby měly vyrobené předměty měly hodnotu a smysl, který přetrvá.

Ellen Haeserová

Originální velikost  Ellen Haeserová

 

Studovala jste oděvní návrhářství. Jaký předmět vám připadal na škole nejpraktičtější?

Studovala jsem Akademii umění v Rotterdamu a v prvním ročníku jsme měli obecné předměty. Za těch pět let jsem byla jako student na praxi na třech místech. Když studujete, tak se snažíte dobrat toho, kým vlastně jste. A já jsem ještě na škole chtěla dělat několik věcí zaráz. Vytvářela jsem kolekce, ale zajímaly mě i trendy, proto jsem si vybrala odlišné praxe. Pracovala jsem pro hobby časopis zaměřující se na tvorbu oděvů v době, kdy ženy ještě šily (což je dnes zase populární). Pak jsem šla do De Bijenkorfu – i dnes je pořád nejlepším a nejhezčím obchodním domem v Nizozemsku. Taky jsem byla na praxi v Oilily a to byla ve své době ikonická značka pro děti.

Ale abych zodpověděla vaši otázku – mezi přednáškami jsme měli i ty o dějinách umění. V té době jsem je sledovala, ale úplně zas tak jsem do nich zapálená nebyla. Dnes vím, že hledat význam pod povrchem věcí je přesně to, co hledám a dělám.

Čtu teď knihu od holandské editorky časopisu Harper's Bazaar Cécile Narinxové Dit gaat niet over mode, de kracht van kleren (Tahle kniha není o módě, ale tom, jak velkou moc mají šaty). Zabývá se tím, co pro lidi znamená oblékání, jak vytváří jejich identitu, jaké jim může poskytnout emocionální vzpomínky, mezi něž patří například vůně spojená s určitým oděvem. Kniha zachycuje i historii, takže vnímáte symboliku oděvů, které se nosily ve starověkém Řecku nebo třeba v 17. století. Jste si vědomi symbolického sdělení toho, co lidé nosí. V současnosti se význam oděvu vytrácí a mým posláním je zase jej vynést na světlo.

Jsem velmi praktická osoba, neprosazuji svoje ego, ale moje intuice mi vždycky napověděla správně. Některým věcem je dát třeba čas. Vždycky budou existovat levné věci masové spotřeby pro ty, komu móda nebo vlastní identita nic neříkají. Jenže lidé, které to zajímá, si budou čím dál tím víc vědomi hodnoty dobře navržené věci, která přetrvá. Zákazníci jsou zahlceni, a tak jim přes internet pomáhají osobní stylisté (tuto službu poskytuje např. Zalando nebo Mr.Einstein.com).    

 

Jak byste charakterizovala vy osobně dobrého bloggera, který sleduje trendy?

Člověk, který sleduje nebo předvídá trendy, dospěje k určité informaci intuitivně. Abych byla upřímná, svoji práci tímto stylem už nedefinuji. „Trendy“ jsou v dnešní době totiž naprosto všude a nemají hloubku ani účel. Sama pracuji v tomto oboru už 35 let. V osmdesátých letech, když jsem začínala, bylo předpovídání nebo sledování trendů novou profesí. Na akademii umění jsem v podstatě končila v roce 1980 tím, že jsem kromě kolekce měla i prezentaci o trendech, což bylo v té době něco úplně nového. Vycházím ze své intuice a tyto podněty pak propracovávám do vizuálů. Jimi se pak inspirují firmy a čerpají z nich informace – podle nich pak produkty vyvíjejí, nakupují nebo se rozhodují.   

Blogger je pak obecné slovo pro člověka, jenž napíše osobní příběh nebo názor, který se může dotýkat trendů.

 

Jak předvídání trendů přesně funguje?

Když jsem na začátku osmdesátých let začínala, firmy se zaměřovaly na jeden produkt a vyráběly například jen jeden druh sukně. To se ale změnilo s městskou módou zaměřenou na mladé – tento styl vyžadoval určitou „náladu“ nebo „téma“. A právě na to reagovalo předpovídání trendů.

Návrhářský tým přišel s tématy založenými na „trendech“ a podle toho vytvořil kolekci. Marketingoví odborníci ve firmách pak řekli: „Náš trh obsáhne tuhle skupinu, kterou zajímá tento styl, takže vytvoříme takovou nebo onakou kampaň. Vybereme tento typ obrázků a pak výrobek prodáme.“

V dnešní době je středem zájmu zákazník. Je dokonale o výrobku informován v reálném čase díky internetu a sociálním médiím, včetně cen. Je tedy potřeba volit jiné marketingové nástroje. Zákazníci v dnešní době díky internetu, hlavně generace Z a mileniálové, okamžitě rozpoznají, co je doopravdy a co je jen marketingový tah. Lidé mají dnes v oblibě skutečné příběhy, o kterých si mohou povídat a sdílet je se svými přáteli na sociálních sítích a i ve skutečnosti.

 

Znamená tom, že trendař má v dnešní době roli filtrovače informací?

Tohle je jen jedna jeho část. Posledního půldruhého roku jsem se pustila do dalšího stupně, kdy jsem se posunula od role tzv. trendaře k roli propojovače (v angličtině Be a Blender, pozn. red). Abychom doopravdy změnili svět spotřebního zboží, potřebujeme světy pospojovat, promísit – myslím tím lineární uvažování s cyklickým nebo také starý svět s tím novým.

Procházíme zásadním obdobím přeměny. Se všemi novými technologiemi a komunikací přes chytré telefony jsou zákazníci přehlceni obrázky a informacemi probíhajícími v reálném čase, takže už nedokáží přijít s osobním vhledem. Je načase, aby se lidé naučili rozpoznávat, které výrobky mají smysl. Následkem globalizace výrobky pocházejí z opačného konce světa a nejdůležitější položkou je u nich nejnižší cena.

 

Slouží nám podle vás globalizace, nebo ne?

Rozhodně ne. Jenže stejně jako evoluci ji nemůžete zastavit. Vždycky s sebou ponese výhody a nevýhody. Globalizace nás dostala do bodu, kdy spotřebováváme přes míru a na trhu je množství zboží za nereálně nízké ceny, což ohrožuje životní prostředí a taky pracovní příležitosti v Evropě. Mnoho výrobků je doslova bezcenných, kupujete v podstatě už „odpad“. Potřebujeme se dopracovat k tomu, aby si zákazníci uvědomili, že dobře navržený výrobek má své kouzlo.

 

Jak byste to vyřešila?

Své hlavní poslání vidím v informování zákazníků a firem o hodnotě věcí. Možná není nutné, abychom dělali kolekce dvakrát do roka. Tak rychlé tempo je přeci absurdní.

Móda je pro lidi zajímavá proto, že když si koupíte něco krásného, můžete to nosit i po letech. Ne každý je návrhář nebo stylista – to ani není nutné. Důležité je uvědomovat si, že vytvářením vlastního stylu obohacujete svůj život. Náhrdelník po babičce nebo po mamince je pořád nádherný, protože měl hodnotu už v době, kdy byl vyroben. Nebyl přehnaně drahý, ale jako konkrétní věc má tu pravou hodnotu a ta přetrvává.

 

Máte na mysli emocionální hodnotu?

I levný předmět můře mít emocionální hodnotu. Jenže aby měl hodnotu z dlouhodobého hlediska, musí jeho kvalita přetrvat. Nemusí to být jen výrobek udržitelný – což je taky důležité – ale musí to být výrobek hodnotný. Židli, která byla například vytvořena v roce 1920, si jako antikvární kousek někdo z mladší generace umístí do interiéru.

Pojďme hovořit o masovém spotřebním zboží. V posledních desetiletích si značky myslely, že lidé chtějí jen položky, které nijak nevybočují z průměru. Taková položka měla od každého něco, byla to všehochuť, aby se lidem líbila. Bodem obratu se ale stala dravá soutěž o ceny, která vyústila ve vyrábění bezcenných předmětů. Jde jen o kvantitu, nikoliv o kvalitu.

 

Navrhovala byste tedy, aby se produkovalo méně výrobků?

Přesně tak. V módním průmyslu se 60 % položek nikdy neprodá na trh, pro který jsou určeny. Nakupujte méně, ale lépe. Například u dámských šatů dostanete hezky navržený a ušitý kus za 99 eur. Zákazníkům v současné době 99 eur připadá závratná částka. Ano, tu částku sice vydáváte, ale pokud se člověk rád obléká, mým posláním je naučit lidi, aby si radši našetřili 100 eur, než aby utratili třikrát 10 eur za oděv, který je nicotný a který po vyprání po dvou měsících vyhodí.

Je to i záležitost sebevzdělávání a osobního stylu. Když máte obstát v náročné situaci, například jdete poprvé, celí nejistí, do zaměstnání, budete se cítit lépe, když víte, že jste oblečeni v tom nejlepším, co máte. Promění to celou vaši duši, ale jen tehdy, pokud vám sako nebo oděv padne jako ulité.

 

Podle vás osobně – funguje udržitelnost, nebo je to jen nálepka, která je právě v módě?

V současnosti je podle mě udržitelnost doopravdy cílem. Jako starší má člověk tu výhodu, že vnímá provázanosti. V devadesátých letech jsem pracovala pro Esprit. Začali s ekologickou kolekcí, která se tehdy stala velkým propadákem. Marketing tehdy k lidem nepronikl. Pro spotřebitele ta idea přišla příliš brzy, nerozuměli jí. Špatné bylo načasování. Ekovýrobky tehdy teprve začínaly. V současné době jsou běžné. V potravinářském průmyslu existuje něco podobného, tzv. slow food. Znám jej z roku 1995, ale rozšířené je především dnes. Tyto koncepce se totiž prosazují pomalu.

Používáním sociálních médií se všechno zrychluje. Jsem si absolutně jistá tím, že udržitelné myšlení – nemluvím jen o 100% ekologičnosti, ale o materiálu, způsobu vzniku výrobků –  znamená, že se vyrábí více věcí, ale mají delší trvanlivost. Samozřejmě výrobce musí vydělávat, ale víc peněz nemusí získávat tím, že bude prodávat kvanta věcí s malou marží. Na tom by tratili všechny strany.

Co zákazník potřebuje? Mladá generace dnes uvažuje úplně jinak než například ta poválečná,  nazývaná baby boomers. Zatím je to hudba budoucnosti, ale s novými technologiemi, jako je 3D tisk, kdy se cílí přímo na jednotlivce, se výroba může odehrát přímo v obchodě. Není potřeba mít věci na skladě. 

 

Jaký vidíte rozdíl mezi poválečnou a mladou generací?

Mladší generace nechce BMW nebo Audi, aby něco znamenala. Její příslušníci nechtějí vlastnit auto, pronajmou si je nebo je sdílejí. Mají jiné hodnoty. Mladí lidé si považují času, který vynaloží na charitu, nebo možnosti na rok odjet, aniž by ztratili místo. Chtějí být svobodnější. Nezajímá je až tak majetek, ale zážitky. Studenti bez partnera žijí pospolu, což se dělalo i v sedmdesátých letech, nebo žijí se svými rodiči. Dávají přednost o to podělit se, být propojeni, preferují sdílení a sociální média. Neznamená to samozřejmě, že to budou dělat celý svůj život.

 

Na své přednášce na veletrhu OPTA jste mluvila o zeitgeistu určitého období. Můžete stručně charakterizovat zeitgeist od osmdesátých let, jak jste jej vnímala Vy?

Osmdesátá léta byla obdobím „silového“ odívání a silných žen a také doba krize, která následovala po sedmdesátých letech, období hippies. V té době se taky prosadil punk. Stylizované účesy znamenaly, že lidé chtěli doopravdy být v interakci s tehdejší společností. Ženy chtěli nosit stejné oblečení jako muži, vypadat, že mají větší moc a sílu, proto se stejně jako muži oblékali do sportovních sak. Výsledkem byla mohutnější silueta s širokými rameny a vycpávkami. Vidím tu jasnou souvislost s emancipací žen. Bylo to však také období nazývané glamour, kdy všechno bylo výrazné.

V devadesátých letech bylo všechno ve znamení zenu. Hlavní myšlenka té doby zněla: zkoumejme sami sebe a naše vnitřní já. Začalo být populární meditovat. Tu dobu ztělesňuje ekologie, příroda a její tvary v architektuře. Všechno mělo čisté a neporušené linie, interiéru dominovaly neutrální barvy, na rozdíl od osmdesátých let, kdy např. italské uskupení Memphis Group používalo ve velkém barvy a používalo v architektuře nebo v interiéru potisky různých vzorů.

Pak přišel rok 2000 – nové století. Ve vzduchu visela otázka: „Co bude dál?“ Objevil se pocit vnímání budoucnosti. Zpátky do budoucnosti, říkalo se. Pocitově mi to připomínalo šedesátá léta.

Začali se objevovat interpreti-hvězdy. Každý se stal hvězdou, která doslova blýská na všechny strany. Na scénu přišli rappeři. A zároveň jednotlivci, kteří chtěli také ochutnat hvězdný pel, což teď zažívá rozmach díky sociálním médiím, různým kampaním a lidem pohybujícím se okolo hudby. Pro mladé lidi byla idolem Beyoncé a její skupina Destiny's Child – když ji viděli, měli pocit, že mohou taky uspět. Jakmile začalo YouTube, pověsili všichni, kdo uměli zpívat, svoje vystoupení na internet. To byl začátek hvězd-jednotlivců. A tak začala taky éra lidí, kteří ovlivňují veřejné mínění, a blogerů.

 

Četla jsem, že jste začala vytvářet tisky, které mají příběh. Jak jste tento nápad dostala?

Intuitivně odjakživa vyjadřuji to, co vidím a cítím, a vkládám to do vizuálního jazyka. Když předpovídáte trendy, přicházíte vždycky s určitými náladami a rozpoložením. Potisky látek jsem se zabývala už nějakou dobu. Před několika lety jsem náhodou potiskla hedvábnou látku s motivy, které podtrhly předměty před nimi, čímž jsem vytvořila určitou atmosféru a obrázkový svět. Tohle by vypadalo hezky v interiéru, pomyslela jsem si a vytvořila kolekci.

Jako kreativní člověk, který mísí trendy, jsem zvyklá sledovat, co už existuje a jak se dá pracovat s tím, co nově přichází, vynořuje se, a zkombinovat to. Je to jako když komponujete hudební skladbu, operu nebo píšete povídku. Máte určité ingredience a s nimi vytvoříte příběh.

 

Jaké typy látek používáte?

V Indii jsme tiskli na všechny možné druhy látek. Momentálně pracuji na prezentaci pro jeden veletrh v Paříži – půjde o dekoraci pro salon prádla a plavek v červenci, který organizuje Eurovet. Existuje taky nový typ digitální technologie, kterou se dá tisknout na dřevo nebo koberce.

 

Kde tisknete?

Šátky tisknu v Indii, kde jsou kvalitní látky a kde mám své zdroje. Momentálně úspěšně zkoumám i výrobní možnosti v Evropě. Koberce se vyrábějí v Německu. Moje potisky mohou používat evropské firmy i licenčně. Oni vypracují analýzu a zabývají se obchody a já dostanu provizi za design.

 

Jaké barvy a tvary nosíte nejraději?

Jsem takový chameleon. Dnes mám na sobě světlé tóny, krémově bílé šaty a přes ně průhlednou zelenou blůzu, ale miluji barvy. Je škoda, že jsem si v minulosti nemohla fotit, jaký jsem měla na sobě každý den model, jako to lidé dnes zachycují na své telefony. Tohle bych si byla přála.

A přesně v tom vidím svoje poslání – naučit lidi, jak moc se dá vyzískat z toho, co člověk nosí. Nejsem bohatá. Nemám drahé kousky od Chanelu nebo od Vuittona, ani samostatnou šatní místnost. Nosím oděvy intuitivně. Kombinuji deset let staré kousky s něčím, co jsem si koupila teprve včera.

 

Nechala jste si nějaké oblečení od babičky nebo od maminky?

Babička mi v sedmdesátých letech, když jsem byla na střední škole, vlastnoručně upletla barevný pruhovaný zavinovací svetr, který pořád mám. Maminka mi hlavně na narozeniny šila šaty, učila mě šít na stroji a projevovat kreativitu už od mých šesti. V březnu mi bylo 59 let. Oblečení, které jsem nosila jako náctiletá, už nemám, protože bych na ně potřebovala sklad, ale zůstaly mi ústřižky látek. Nechala jsem si také několik kusů oblečení po svých dětech.

 

Jak by se mělo zacházet s výjimečnými lidmi, génii, v oblasti módy?

Jsou to umělci, od kterých člověk čerpá inspiraci. Kreace návrhářů od Dioru, Chanelu, Dolce & Gabbany, Prady nebo Stelly McCartneyové jsou nápadité, mají vkus a vždycky si uchovají svůj styl, rukopis, který se s časem zhodnocuje a neprochází drastickými proměnami. Ráda bych, aby se tímto inspirovali obyčejní lidé, protože se tak mohou dozvědět, z jakého podhoubí kolekce vzniká a proč je pojata určitým způsobem. Je to stejné, jako když malíř vysvětluje své mistrovské dílo.

Někteří lidé se ostýchají nosit některé barvy nebo tvary, což je, myslím, škoda. Každý si může vytvořit vlastní styl. A jako vzory mohou posloužit lidé jako Iris Apfelová nebo Michelle Obamová.

 

 

Autor:  Eva Klapalová  

    [ Katalog firem ]

Art Optika Zháněl

Prodej, opravy, servis a zhotovování brýlí. Prodej slunečních brýlí a ...

Oli Optik

Široký sortiment módních obrub pro dospělé i děti, zábrusy brýlových čoček ...

LONGARO, s.r.o.

Dodavatel brýlových obrub MISSONI, CERRUTI 1881, GUY LAROCHE.

Optika v Pařížské

Široký výběr dioptrických i slunečních brýlí a brýlí pro děti. Aplikace ...

Ozon Optik

Služby a poradenství v oboru oční optiky. Měření zraku kvalifikovaným ...

Fokus Optik, a.s., České Budějovice

Kvalitní a komplexní péče o zrak. Široký výběr cenově dostupných korekčních ...

Ztráta centrálního vidění při věkem podmíněné makulární degeneraci výrazně omezuje možnost řídit automobil
Když se jízda autem stane ...
Lidé, kteří v opilosti usednou za volant a stávají se tak nebezpečím pro sebe i své okolí, jsou ve ...
Sada kotoučů – zleva předbrušovací na plastové čočky, fazetovací, lešticí a předbrušovací na minerální čočky
Tvarový zábrus brýlových čoček ...
V současné době si bez zábrusového automatu nedovedeme práci v dílně oční optiky už představit. Vývoj ...
Extrémní sprint Red Bull 400 do skokanského můstku v Harrachově byl pro Jana Bauera velkou výzvou
Ztráta zraku mi změnila život
Ztráta zraku donutila tehdy třicetiletého Jana Bauera k přehodnocení osobních priorit. Udělal si ...

Vygenerováno za 0.1157 sec
Informační portál mapující oblast oční optiky a optometrie. Posláním portálu je srozumitelnou formou oslovit co nejširší veřejnost se zájmem o vidění, zrak, módní trendy a konkrétní služby v oblasti oční optiky. Součástí portálu je katalog firem a jejich produktů a služeb.
Publikování nebo šíření obsahu serveru nebo jakékoliv části zveřejněného materiálu jakoukoliv formou je bez předchozího písemného souhlasu vydavatele zakázáno.

2018 © 4stav.cz | Provozovatel: EXPO DATA spol. s r.o. | Webmaster: ORAX, s.r.o.,  EXPOCOMP, spol. s r.o.