4oci.cz
Topografie OP
Individuální kontaktní čočky ...
Na podzim 2019 jsem měl telefonát z Brna od kolegy optometristy Tomáše Pospíchala, který se ...
eLegal se dlouhodobě zaměřuje na marketingové právo a regulaci reklamy ve zdravotnictví.
Co změnila novela zákona o ...
Od 26. května 2021 platí nová pravidla regulace reklamy pro zdravotnické prostředky, tedy produkty ...
Riziko vzniku a progrese zejména VPMD a senilní katarakty lze ovlivnit dostatečným příjmem antioxidantů a dalších látek esenciálních pro zdraví očí.
Nemoci oka související s věkem ...
S pokračujícím trendem zvyšování délky života a stárnutí populace se prevalence nemocí oka ...

Jan Sucharda: nestor oční optiky v Československu

28. 6. 2018

Do bytu v činžovním domě v pražském Břevnově mě od hlavního vchodu vede kolem prášících dělníků Alice Suchardová. Její tatínek Jan Sucharda, mimořádný pamětník optického oboru v Československu, na mě čeká v pokoji a navzdory pohodlí domácího prostředí vstupuje do dveří pečlivě upraven a s uvázanou kravatou. Zásadu elegantního vystupování tak dodržuje i v pokročilém věku 96 let. Za svou dlouhověkost vděčí svým předkům (jeho otec se dožil 88 let a dědeček 92 let) a hlavně tomu, že nikdy nekouřil. A také si každý den nalije malý kalíšek šnapsu…

Jan Sucharda

Originální velikost  Jan Sucharda

Foto: Aleš Sirný

 

Je vám úctyhodných 96 let, to musíte mít hodně vzpomínek.
Právě že jsem všechno zapomněl.

Něco si ale pamatovat musíte, co například období protektorátu?
To mi bylo asi devatenáct let a chodil jsem na gymnázium. Po maturitě jsem absolvoval roční kurz na obchodní akademii a další rok jsem byl zaměstnaný v karlínské továrně Havelka a Mész, která vyráběla pračky, zařízení pro cukrovary a pro říšské válečné ponorky ochranné prvky na palubu. Díky tomu, že jsem tam pracoval až do konce války, jsem se vyhnul totálnímu nasazení. Naopak můj bratr musel na rok do Norimberku. Upřímně ale musím říct, že na můj běžný osobní život měl protektorát daleko menší vliv než komunistická totalita.

Byl jste vzorný žák?
No, asi moc ne. Pamatuji si, že v době středoškolských studií mi o dva roky mladší bratranec poslal známou „pornografii“ Rytíř Smil od Jaroslava Vrchlického. Považoval jsem za svou povinnost s ní seznámit mé spolužáky, takže jsem ji vzal do školy a oznámil, kdo má zájem, ať se přijde mrknout. O hlavní přestávce jsem dal báseň do učebnice a pochodoval s ní po chodbě. Co se nestalo, vběhl mi do cesty pan ředitel, který si myslel, že mám tahák, a papír mi vzal. Vyloučili mě kvůli tomu ze všech ústavů v republice, ale zaplať pánbůh jsem díky protekci potom mohl ke všem zkouškám, i když latinu jsem dodělával až o prázdninách.

Z toho by se dalo usuzovat, že jste nebyl moc studijní typ.
Právě naopak, já jím byl. Například jsem začal chodit na medicínu, ale vydrželo mi to jen čtyři nebo pět semestrů. Zjistil jsem totiž, že mám mizernou paměť a studium medicíny je nad moje síly. Mohl jsem jít ve stopách svého otce a studovat práva, jenže tento obor mě nelákal. Navíc mi otec jednou povídal, že práva byla největší chybou jeho života. Kdyby prý měl obhajovat vraha, neměl by na to žaludek. Pracoval na Obchodní a živnostenské komoře jako náměstek generálního sekretáře a mimo jiné uměl čtyři jazyky a k tomu latinu a starořečtinu, což je krásný jazyk, který jsem uměl i já. Každopádně po nedokončeném studiu medicíny jsem díky vlivu svého otce nastoupil do právě vznikajícího podniku Oční optika, kde jsem se začal věnovat optickému řemeslu.

Žádný technický obor jste ale nestudoval, nebyl to při práci v optice problém?
Na to, abych prodával nebo brousil sklíčka, jsem byl dostatečně zručný. Nastoupil jsem tuším v roce 1949 a dělal tam až do důchodu. Naneštěstí komunisti obor v padesátých letech připojením k lékárníkům dost degradovali a my jsme platově prodělávali. Každopádně jsem prožil velice pestrou životní dráhu od optika v dílně až po práci v kancelářích.

Takže jste si prošel kariérním žebříčkem?
Ano, zpočátku jsem chodil do krámu jako řadový optik. Pracovali tam se mnou ještě další dva Honzové, takže jsme si neformálně říkali optika u tří Honzů. Mezi těmi dvěma panoval velký rozdíl v šikovnosti. Ten slabší sice uměl dělat brýle, ale nedokázal je zhotovit tak rychle a kvalitně jako ten druhý. V optice jsme pracoval asi šest nebo sedm let a poté jsem přešel jako úředník do národního podniku Oční optika.

Určitě jste se musel potkat s optickou celebritou Bohdanem Heřmanským, jak na něj vzpomínáte?
Jen v nejlepším. Pan Heřmanský byl velice moudrý člověk bez předsudků. Například dával druhou šanci, abych tak řekl, delikventům. V každém oboru vždycky někdo vymyslí způsob, jak ošidit stát o daně a několik optiků na to doplatilo. Odseděli si nějaký čas ve vězení, ale po propuštění se je Heřmanský nebál zaměstnat. Navíc se přátelil s mým otcem, protože oba byli výborní malíři. U Heřmanského jsem byl nejprve dva roky na praxi a potom jsem s ním pracoval. Asi si mě hodně oblíbil a kromě dozoru nad organizací optik mě pověřoval speciálními úkoly, jakými byly například optické autobusy.

Optické autobusy byly českým unikátem, asi se těšily velké popularitě, že?
Určitě. Autorem myšlenky byl právě Heřmanský a na jejich vzniku v roce 1951 se přičinil i tehdejší ministr zdravotnictví kněz Josef Plojhar. Autobusy měl zpočátku na starosti optik, který ale nesplňoval Heřmanského požadavky, proto jsem záhy nastoupil já a hned začaly mít úspěch.

Podle čeho jste plánoval jejich trasy?
Věděl jsem, kterým městům i vesnicích chybí oční optiky a kam oční lékaři jezdili třeba jen dvakrát týdně. Podle toho jsem obsazoval lokality a vymýšlel trasy. Bylo s tím hodně práce, ale bavila mě.

Jaké bylo v autobusech vybavení?
Jezdili jsme v menších typech autobusů, takže kromě zásob skel a obrouček byl nejdůležitějším vybavením brus s připojením na elektřinu a vodu, kterou například neměl můj předchůdce. Asi brýle nikdy nedělal, když tak důležitou věc jako voda zapomněl. Při broušení musí téct voda, takže nevím, jak v autobusech pracoval. Když jsem je přebíral, marně jsem hledal přívod vody. Nenašel jsem nic, protože tam žádná netekla. Před Heřmanským jsem se o tom ale nikdy nezmiňoval.

Takže kromě plánování jste s autobusy i jezdil?
Ano, někdy jsem zaskakoval za dovolenkující zaměstnance. Brýle jsem ještě nezapomněl dělat, tak to pro mě nebyl problém. Dohromady se na autobusech vystřídalo asi dvacet optiků a já vždy vybíral ty nejlepší.

Jak dlouho zůstával autobus na jednom místě?
Jen jeden den a pak jsme zase jeli jinam. Také záleželo na tom, jak se nám povedlo najít nocleh. Někdy jsme odjeli hned po skončení práce a nastěhovali se do dalšího města. Někdy jsme naopak zůstávali na noc.

Fungovala tato služba i v jiných zemích?
Vůbec ne, byl to český originál. Nikdy jsem neslyšel, že by nás někdo okopíroval. Měl jsem ale nápad, který bych asi zrealizoval, kdybych se narodil o dvacet let později. Měl jsem sto chutí zavést autobusy v Číně. Mongolové jsou háklivější než Evropané a hodně jich potřebuje korekci očí. Kdyby se tamní vlády nezmocnili komunisté, bylo by zavedení autobusů asi schůdnější. Sice je tam hodně zemědělců, kteří brýle nutně nepotřebují, ale vzhledem k milionům obyvatel by to tenkrát byl bezvadný kšeft. Samozřejmě bychom v Číně potřebovali víc autobusů než v Československu. Na Česko jsme měli dva a na Slovensku jezdil jeden. Kdyby na nás po pěti letech nenastoupili úředníci, kterým se autobusy přestaly líbit, asi by jezdily mnohem déle.

Proč skončily?
Čím víc byly oblíbené, tím víc brýlí se muselo dělat. Obor mezitím přešel pod Krajské ústavy národního zdraví pod lékárenské služby a ti se začali vymlouvat, že na to finančně nestačí. Hráli jsme u nich druhé housle a zkrátka to nechtěli platit.

Nepřemýšleli jste po vzniku národního podniku Oční optika a osamostatnění oboru v roce 1965 nad obnovením autobusů?
Už by o ně nebyl takový zájem, protože během uplynulých let se v místech, kam autobusy jezdily, podařilo vybudovat několik desítek stálých provozoven.

Za osamostatněním oční optiky stál nový ředitel podniku Oční optika Josef Navrátil, jak na něj vzpomínáte?
Josef Navrátil dokonce v autobusu jednu dobu pracoval, takže jsme se díky tomu hodně spřátelili. Když autobusy skončily, dělal jsem vedoucího celostátního plánování a potom vedoucího zásobování, což znamenalo nákup a distribuci zboží v podnicích. Mezitím se Navrátilovi podařilo získat vynikajícího obchodního náměstka Dr. Bohumila Haningera a díky jeho práci jsem mohl odstartovat éru počítačů. Stali jsme se vůbec prvním podnikem, který začal elektronicky zpracovávat zásobování. Ne že bych uměl programovat, ale pochopil jsem jejich podstatu a dokázal starou organizaci vysvětlit programátorům tak, aby perfektně navrhli systém a za pár let jsme díky tomu zdvojnásobili obrat. Zjistil jsem, že ostatní kolegové optici nedisponovali takovými administrativními schopnostmi a ti, co měli na starost koloběh materiálu a peněz, byli skoro zpátečníci. Neradi jako účetníci odcházeli od zavedeného systému, kdežto já se snažil vytvářet pokrok. Nebylo snadné přejít na počítač a spousta starých účetních machrů raději odešla do důchodu. V některých podnicích o tom ani nechtěli slyšet, ale od sedmdesátých let už všechno perfektně běželo.

Jaké byly v těch letech dodací lhůty na objednávky?
Skla tehdy vyráběla Dioptra a obruby Okula Nýrsko, ale naše poptávky nezvládali pokrýt. Na všechno byly dlouhé dodací lhůty. Nejvíc se čekalo na skla k šedému zákalu. Tenkrát sice nebylo tolik úředníků jako v současnosti, ale i tak jsme nemohli uspokojit poptávku. Když jsem převzal zásobování, v Československu bylo v takzvaném záznamu 35 000 skel a někdy trvalo i rok, než došla řada na určitou dioptrii.

S obrubami to bylo obdobné?
Trochu lepší, měli jsme totiž štěstí, že ředitel Navrátil získal do podniku ohromně šikovného Jiřího Heina. Začal nakupovat obroučky v zahraničí, převážně v Rakousku. Na západě totiž přecházeli na šedesátimilimetrová skla a menších šestapadesátimilimetrových skel se zbavovali. Hein tak levně nakupoval skla i obroučky, které se Dioptře a Okule nechtěly vyrábět. Samozřejmě dovoz občas vázl, protože nebylo obvyklé nakupovat na západě. Česká skla se sice kvalitou dokázala vyrovnat těm zahraničím, ale kvantitou nestačila.

Bylo obtížné shánět optické výrobky ze zahraničí?
Nebylo to snadné, ale vrchnost zkrátka musela akceptovat, že jde o lukrativní zboží. Samozřejmě pořád ho byl nedostatek a kdybychom získávali víc zboží ze zahraničí, náš obrat by mnohonásobně narostl. Třeba Okula tenkrát vyvíjela tuším deset modelů za rok, naopak ze zahraničí jsme díky Heinovi dostávali třeba 500 modelů, sice ne v takovém množství jako české, ale pomohl ohromnému pokroku.

Kolik tehdy stálo západní zboží?
Tenkrát byla průměrná cena okolo stokoruny, ovšem lidé ji ochotně platili, protože obruby měly vysokou výrobní kvalitu. Optici dostávali nové zboží každý měsíc a zahraniční produkty prodali ani ne za týden. Lidé chodili a ptali se, kdy jim znovu přijde nové zboží. Samozřejmě ne všichni prahnuli po západu a někteří podle mého názoru na očích i dost šetřili.

Přicházely vůbec do Československa nějaké trendy?
O trendech se příliš mluvit nedá. Zákazník prostě dostal pro svá skla obroučku a hotovo. Na západě si mohl zákazník vybírat z několika obrub, ale u nás ne. Každopádně některé věci jsme ze zahraničí přebírali. Například jeden Rakušan, původem z Čech, vymyslel nový materiál na výrobu obrub, který postupně nahrazoval vysoce hořlavý celuloid.

Takže předtím docházelo při práci s brýlovými obruby k drobným požárům?
Znal jsem jednoho nešikovného optika, který bez kyblíku s vodou brýle zásadně nedělal. Každá desátá obroučka mu při nahřívání chytla a jednou mu začala hořet v ruce až se mu sežehly chlupy na ruce. Nebyla to jednoduchá práce a každoročně se vedla vášnivá debata s bezpečnostními techniky, kteří měli tendenci závody zavřít, že s takovým hořlavým materiálem není možné pracovat. Holt bylo zapotřebí veliké praxe a někdo se to nenaučil za celý život. Naštěstí jsme bezpečnostní techniky vždy nějak ukecali a mohli dál pracovat.  Zkoušely se i fény s horkým vzduchem, ale práce byla zdlouhavá a pomalá.

Jak moc se rozvinula síť optik ve městech, když to srovnáte s poválečným obdobím?
Za mé éry od roku 1949 do roku 1981, kdy jsem odcházel do důchodu, vznikly určitě stovky provozoven a rovnoměrně s tím i obrat.

Chtělo se vám do důchodu?
Odjakživa mám problém se vstáváním, takže vidina důchodu pro mě byla docela zajímavá. Ne že by mě už práce nebavila, ale plánování za normalizace bylo naprosto příšerné. Shora jsme dostávali plány o tři procenta větší, než byla předcházející skutečnost. Jenže zázraky se nedějí pravidelně a občas jsme mohli plány plnit jen na papíře. V reálu jsme si nechávali určitou rezervu a nevyúčtovávali nějaké předpisy a podobně.

Jaké další překážky vám tehdejší doba kladla?
Prakticky jsme se nedostali přes hranice. Sice nám ředitel Navrátil vybojoval jednou za čtyři roky optický kongres pro východní země, ale pořád jsme zůstávali v sovětském bloku. Dobře, byli pozvaní i optici z Německa nebo Rakouska, ovšem jen jako hosté bez hlasovacího práva. Každý dělnický ředitel se hlavně snažil, aby to měl dobrý nahoře, kdežto Pepík Navrátil se opravdu zasadil o to, aby měli optici úroveň a zvládali nejen manuální práci, ale i správné vystupování.

Potkal jste se někdy s pravým opakem pana Navrátila?
Například ředitel Dioptry byl opravdu neuvěřitelný blbec. Jak mohl člověk s jeho duševním fondem řídit podnik, to nechápu. Ani ředitel Okuly se nijak nevyznamenal, ale takový trouba to nebyl.

Měl jste někdy problémy politického rázu?
Naštěstí neměl, protože jsem do strany nikdy nevstoupil. Navrátil věděl, že bych vstup neskousnul, a proto nikdy nic nezkoušel.

Hodil jste obor za hlavu, když jste odešel do důchodu, nebo jste se optice dál věnoval?
Úplně jsme ze scény nezmizel. Po revoluci jsem například pomáhal Jiř&i

 

Autor:  Aleš Sirný  

    [ Katalog firem ]

GrandOptical, OC Palace

Široká nabídka dioptrických i slunečních brýlí, brýlových čoček a ...

Eiffel optic, Plzeň

Prodej a zhotovování brýlí, nejmodernější způsob korekce zrakových vad ...

INTEROPTIK LINDA s.r.o.
Velkoobchod značkovými brýlovými obrubami. Kolekce PRODESIGN, NEW MAN ...

Optika Hrežík

Kompletní služby v oboru oční optika - brýle a brýlová skla od značkových ...

Oční optika Ludmila Gollová

Prodej dioptrických a slunečních brýlí, pouzder, čisticích prostředků.

Oční optika David Brož

Provoz oční optiky, prodej brýlových obrub, slunečních brýlí, kontaktních ...

Topografie OP
Individuální kontaktní čočky ...
Na podzim 2019 jsem měl telefonát z Brna od kolegy optometristy Tomáše Pospíchala, který se ...
eLegal se dlouhodobě zaměřuje na marketingové právo a regulaci reklamy ve zdravotnictví.
Co změnila novela zákona o ...
Od 26. května 2021 platí nová pravidla regulace reklamy pro zdravotnické prostředky, tedy produkty ...
Riziko vzniku a progrese zejména VPMD a senilní katarakty lze ovlivnit dostatečným příjmem antioxidantů a dalších látek esenciálních pro zdraví očí.
Nemoci oka související s věkem ...
S pokračujícím trendem zvyšování délky života a stárnutí populace se prevalence nemocí oka ...

Vygenerováno za 0.0653 sec
Informační portál mapující oblast oční optiky a optometrie. Posláním portálu je srozumitelnou formou oslovit co nejširší veřejnost se zájmem o vidění, zrak, módní trendy a konkrétní služby v oblasti oční optiky. Součástí portálu je katalog firem a jejich produktů a služeb.
Publikování nebo šíření obsahu serveru nebo jakékoliv části zveřejněného materiálu jakoukoliv formou je bez předchozího písemného souhlasu vydavatele zakázáno.

Cookies

2024 © 4stav.cz | Provozovatel: EXPO DATA spol. s r.o. | Webmaster: ORAX, s.r.o.,  EXPOCOMP, spol. s r.o.