Vodicí pes – více než kompenzační pomůcka

Jako optometristka se při své práci setkávám s celou řadou optických a kompenzačních pomůcek. Některé jsou běžné, jiné zákazníci žádají spíše ojediněle. Je pravdou, že jedna velmi důležitá skupina takovýchto „pomůcek“ je v našem oboru poněkud opomíjena. Jsou jí vodicí psi. Přiznejte si, kdyby za vámi přišel člověk, který by měl zájem o vodicího psa, dokázali byste mu poradit, odeslat ho na správná kontaktní místa? Nebo mu třeba říci, co všechno získání vodicího psa obnáší, kolik to stojí a jak dlouho získání pomocníka trvá? Pokud ne, doufám, že vám tento článek o něco více rozšíří obzory.
Vodicí psi jsou kompenzační pomůckou pro zrakově handicapované. A to nejen pro zcela nevidomé, ale i slabozraké a osoby se zbytky zraku. Jsou součástí velké skupiny asistenčních psů, kam mimo jiné patří i tzv. balanční psi pro osoby s poruchou rovnováhy či psi signální, kteří pomáhají neslyšícím a osobám se záchvatovým onemocněním.
Využití psů pro nevidomé není zdaleka novodobou záležitostí. První psi byli cvičeni již v roce 1916 v Německu. Následkem úrazů bojovými plyny přicházelo o zrak během 1. světové války mnoho vojáků. Vyvstala tak potřeba poskytnout jim vhodnou kompenzaci zrakového handicapu. Tehdy byl vybrán jako nejvhodnější německý ovčák, později byl okruh rozšířen i na další plemena. V roce 1928 pak vzniká ve Švýcarsku první organizace vodicích psů. V současné době určuje standardy Mezinárodní federace vodicích psů (The International Guide Dog Federation) se sídlem ve Velké Británii. Všechny organizace jí podléhají. Jsou tak udržována přísná pravidla odchovu, výcviku psů a péče o zrakově postižené klienty.
Na kompenzační pomůcku v podobě vodicího psa má nárok každá osoba, která je držitelem ZTP/P s třetím stupněm mimořádných výhod z důvodu postižení zraku. Udává to vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí ČR č. 182/1991 Sb., která určuje nárok na kompenzační pomůcku v rámci sociálního zabezpečení. Nejdříve však musí zájemce kontaktovat příslušnou organizaci vodicích psů, kde je zařazen do výukového kurzu. Po jeho absolvování žádá zpětně o úhradu ceny předávaného psa; ta je hrazena v plné výši sociálním odborem úřadu. Pořizovací cena speciálně vycvičeného psa je vždy individuální, pohybuje se okolo 190 000 Kč.
Cesta psího pomocníka ke svému pánovi není vůbec jednoduchá. Už jen správný výběr štěňat je vzhledem k vysokým nárokům na vodicího psa velmi důležitý. Základním kritériem pro budoucího průvodce je dobrý zdravotní stav a vhodná povaha. Proto jsou vybírána pouze štěňata s průkazem původu a výcvikové organizace dávají přednost vlastním chovným stanicím či osvědčeným chovatelům, kde mají jistotu kvalitních rodičů. Ani to však nezaručuje stoprocentní úspěšnost. Vybraná štěňata putují v 7–8 měsících věku do rodin tzv. převychovatelů. Jsou to dobrovolníci, kteří učí psy soužití s lidmi a připravují je na běžný život nevidomých. V tomto období se štěňata každých 6 týdnů setkávají, aby byly zjištěny pokroky a nedostatky. V jednom roce života začíná během dne návštěva výuky, kterou provádí kvalifikovaní instruktoři. Pes přechází od jednodušších úkonů k složitějším, celková znalost je přibližně 30 úkonů. Tento výcvik trvá 7–8 měsíců, na jeho konci opouští pes rodinu a je postupně předáván klientovi, který společně s ním skládá zkoušky. Při nich pes získává certifikát pro vykonávání služby vodicího psa a budoucí majitel uplatňuje již zmiňovaný nárok na úhradu. Kontakt s mateřskou organizací však zdaleka nekončí. Nově vytvořený pár sem pravidelně dochází, řeší případné problémy a postupně se sžívá. Jsou pořádána i pravidelná setkání a závody lidí s vodicími psi. Pes dělá člověku společníka po dobu svého aktivního života, což je přibližně 10 let.
V České republice je mnoho organizací, které se zabývají vodicími psi a zrakově postiženými lidmi. Je to práce nesmírně náročná, ale velmi užitečná a důležitá. Všem, kteří se této práci věnují, patří veliká poklona a obdiv. Jednoho zástupce – pana Milana Dvořáka, který se vodicími psy zabývá, jsem pro vás vyzpovídala.

Jak dlouho již pracujete s vodicími psy a jak jste se k této práci dostal?
Pracuji se psy od raného mládí, nejdřív coby „svazarmovský“ kynolog, později po přestěhování do Prahy jsem se dostal k tehdy zakládajícímu se středisku výcviku vodicích psů v Praze – Jinonicích. To bylo v roce 1994. Od té doby se věnuji přípravě vodicích psů a lidem se zrakovým postižením, kteří prostřednictvím vodicího psa znovu nacházejí či nově objevují svoji vlastní samostatnost a nezávislost na okolí.

Co na ní máte nejraději a co naopak nemáte rád?
Mám rád psy, cítím se s nimi šťastný, svobodný, jejich ušlechtilost mne uchvacuje a jejich bezprostřednost nabíjí pozitivními pocity.
Nerad se s některými psy odcházejícími do služby někam daleko loučím. Sice mám stále možnost sledovat jejich život s nevidomým člověkem, ale už je nemohu k sobě přivinout a od srdce si s nimi „popovídat o životě“. Hledal jsem smysluplnost a humanitu ve využití práce se psy a nejbližší mému naturelu byla právě práce pro nevidomé. Nebyl bych schopen využít psa například proti potlačení akce ekologických aktivistů.

Vaše organizace má určitě svou chovnou stanici či vybrané chovatele, od kterých získáváte štěňata. Která plemena využíváte? Proč právě tato plemena?
Ze skupiny retrieverů pracujeme s labradorskými, zlatými a flat coated retrievery, dále zůstává ve výcviku klasický německý ovčák, občas bílý švýcarský ovčák. Před několika lety jsme spustili projekt výcviku královských pudlů – právě předávám do služby čtvrtého představitele tohoto plemena a po nabídce ze zahraničí nám dorůstají tři psi kříženci – „goldendoodle“ = královský pudl a zlatý retriever. V květnu budou mít rok a nastoupí do výcviku. Velmi se na zkušenost s nimi těším. Všechna tato plemena se používají pro službu vodicích psů na celém světě. Jsme členové světové organizace škol pro výcvik vodicích psů a máme možnost jakékoliv plemeno či jeho křížení a zkušenosti konzultovat s kolegy z celého světa. A to je velmi přínosné. Štěňátka máme od vlastních chovných fenek i je nakupujeme od vybraných chovatelů.

Kolik vybraných štěňat úspěšně dokončí celý výcvikový program a složí zkoušku?
Dá se říci, že 70 % pečlivě vybraných štěňátek projde výchovou v rodině, výcvikem a poté je předáno do služby nevidomému člověku.

Kolik psů již vaše organizace za své působení předala?
Od roku 2000 působí naše organizace v Brně, za tu dobu jsme předali do služby 96 vodicích psů, celkem mi za můj pracovní život s vodicími psy prošlo rukama přes 160 psů. Ne všichni z nich, pochopitelně, pracují.

Pokud bych chtěla (a potřebovala) vodicího psa, co všechno mne čeká a co musím udělat?
Předně potřebujete zvládnout prostorovou orientaci. Na to existují speciální kurzy, kterými téměř každý těžce zrakově postižený člověk prochází. Vodicí pes by vám nemohl prokázat potřebnou službu, pokud byste nevěděla, jak ho povelovat a kdy který příkaz zvolit, stejně tak když byste nevěděla, kde zhruba se na trase právě nacházíte. Potom byste mohla přijít k nám a vyslechl bych vaši představu o vodicím psovi. Možná by byla potřebná jemná korekce představ, opravdu není možné mít „německého ovčáka s modrýma očima“, rovněž je mylná představa klientů, kteří se domnívají, že přijedou do cizího města a pes jim vyhledá nějaký úřad, aniž by tam kdy předtím byl. Pes pracuje na základě povelu, proto vy musíte trasu, kam se chcete dostat, znát. Vodicí pes zrychlí nevidomému pohyb a zároveň poskytuje bezpečí chůze. Představy klienta o vodicím psovi musí rovněž odpovídat reálným možnostem, například malý člověk se pravděpodobně nebude hodit k velkému německému ovčákovi a velmi pomalému člověku zas většinou rychlostí chůze nevyhovuje flat coated retriever. Poté bychom si smluvili schůzku v místě bydliště, abychom si ujasnili, kde je možné psa venčit, jak vypadá prostředí, ve kterém bude pracovat, jaké jsou vaše životní podmínky, kde by pejsek měl své místo, pokud chodíte do zaměstnání, jak a kde bude moci odpočívat během vašeho pracovního dne, atd. Poté byste si požádala o poskytnutí „kompenzační pomůcky“ zrakového postižení a sociální odbor místně příslušného úřadu vám sdělí stanovisko o přiznání této pomůcky. Součástí je doporučení očního lékaře.

Jak dlouho se lidé s vodicím psem sžívají?
Je to různě dlouhé období – od pár dnů, pokud má člověk možnost psa u nás v Brně navštěvovat v závěru přípravy, až třeba po půlrok – to záleží také na složitosti tras, po kterých se člověk s vodicím psem pohybuje, a na jeho zkušenosti. Velkou roli zde hraje také cit pro práci psa.

Jsou i případy, kdy se to nepodaří?
Může se to stát, proto je potřeba důkladně klienta proškolit a před nabídkou konkrétního pejska případně korigovat jeho představy. Sebelepší vodicí pes nemůže poskytnout svému pánovi službu, pokud ten nepřistoupí na to, že je to živá bytost, u které musí respektovat přirozené životní potřeby a chování.

Jaké chyby lidé nejčastěji dělají při kontaktu s osobou, kterou doprovází vodicí pes?
Je to stále stejné – vyrušují psa v práci – mlaskáním, hvízdáním, voláním a mluvením na sebe upozorňují a lákají psa na pamlsky vytahované rychle z nákupní tašky. Rádi to dělají tajně v domnění, že když jeho pán nevidí, tak to nepozná. Jak hloupé.
Dále to jsou neomalenosti typu hlazení psa bez souhlasu majitele, případně tahání nevidomého přes přechod, aniž bychom se zeptali, zda o naši pomoc stojí. Spousta lidí si myslí, že vodicí pes je výrobek, stroj, že se mu dá povel a on ho bezmyšlenkovitě vykoná. K psovi je potřeba přistupovat s láskou, porozuměním a na druhou stranu také s důsledností.

Optika má k Vaší práci poměrně blízko. Obě profese se zabývají lidmi, kteří mají potíže se zrakem. Myslíte si, že jsou optici o vodicích psech a o všem, co s nimi souvisí, dostatečně informováni?
Je mi líto, rozhodně si to, s velkým smutkem, nemyslím – viz odmítnutí prezentací vodicích psů jako kompenzačních pomůcek zrakového postižení na brněnském veletrhu OPTA.

Ještě pár slov na závěr...
Lidé si také často myslí, že vodicí pes je chudák. Pes coby smečkové zvíře je nejšťastnější ve společnosti svého pána. Je s ním 24 hodin denně, žije v teple jeho příbytku, má pravidelnou vyváženou stravu. Někteří na to namítnou, vždyť přece MUSÍ pracovat. Přál bych vám tedy vidět vodicího psa v okamžiku, kdy vezmu do ruky postroj. Sami byste viděli, jak si radostně přisedne a těší se. Někteří také namítají, že vodicí psi jsou pořád na vodítku a ani se neproběhnou. Každý tvor si musí po práci odpočinout. Vodicí psi nejsou výjimkou. I oni se musí po práci proběhnout a pohrát si s ostatními psími kamarády. Na přivolání svého pána pak přiběhnou a společně odcházejí.

Desatero pro kontakt s nevidomým, kterého vede vodicí pes
1. Vodicího psa nikdy nevyrušujme při práci. Nedožadujme se jeho pozornosti mlaskáním, voláním, hvízdáním či jinak. Velmi mu tím ztěžujeme jeho práci a soustředěnost.
2. Bez vědomí majitele na vodicího psa nesahejme, nehlaďme jej, byť v dobrém úmyslu. Je slušností nejdříve oslovitčlověka a zeptat se jej na souhlas.
3. Vodicího psa k sobě nevolejme. Neodbytné nutkání komunikace zaměřme na majitele.
4. Psovi bez vědomí majitele nenabízejme jídlo či pamlsky. Kondice a zdravotní stav jsou základem pro jeho dlouhý život a práci.
5. Chceme-li pomoci nevidomému člověku, kterého vede vodicí pes, vždy člověka nejdříve oslovme a zeptejme se, zda naši pomoc potřebuje. Neurážejme se, když ji odmítne, je třeba plně soustředěn na svou cestu.
6. Pomáháme-li nevidomému, nemanipulujme se psem, komunikujme s člověkem a slovně doprovázejme, co děláme.
7. Jdeme-li po ulici se svým vlastním psem, nikdy mu nedovolme vodicího psa obtěžovat, očichávat či jinak jej vyrušovat v práci.
8. Míjíme-li vodicího psa s nevidomým člověkem, mějme svého psa vždy na vodítku.
9. Nastupujeme-li se svým psem do dopravního prostředku, vždy dejme přednost člověku s vodicím psem.
10. V dopravním prostředku umožněme umístění vodicího psa a uvolněme vhodné místo.