Sport a oko

Při izometrických cvičeních se ve svalech zvyšuje napětí, ale nemění se jejich délka. Tato cvičení vedou ke zvýšení zdatnosti a objemu svalů. Během izotonických cvičení se mění délka svalů. Sval se zkracuje (koncentrická kontrakce) nebo prodlužuje (excentrická kontrakce). Statická cvičení jsou prováděna bez pohybu, tedy tlakem proti stacionárnímu objektu. Dynamická cvičení jsou provázena pohybem, jako příklad lze uvést běh či cyklistiku. Cvičení aerobická jsou provázena zvýšenou spotřebou kyslíku a jsou prospěšná pro kardiovaskulární systém a pro plíce. Anaerobická cvičení nezvyšují spotřebu kyslíku. Mezi krátká cvičení jsou vřazovány úseky odpočinku.

Během cvičení se dramaticky zvyšuje metabolizmus svalové tkáně, ale stoupají i nároky na respirativní a kardiovaskulární systém. Zvyšuje se činnost srdeční i dechová a mění se krevní průtok tak, že se snižuje průtok krve v ledvinách, játrech, žaludku a střevech ve prospěch zvýšeného průtoku svaly a kůží. Dochází také k biochemickým změnám včetně zvýšeného obsahu kyslíku v krvi, zvýšení počtu červených krvinek, zvýšení acidity a poklesu objemu plazmy. V oku dochází následkem cvičení ke snížení nitroočního tlaku (NT) a ke zvýšenému prokrvení oka. Snížení NT po cvičení může být jak krátkodobé, tak i dlouhodobé, a to zvláště po izometrickém cvičení. Dynamické cvičení snižuje NT úměrně intenzitě cvičení a pokles NT je signifikantní. Snížení NT je zřejmě méně závislé na době trvání cvičení. Na snížení NT se pravděpodobně podílí osmotické změny v cévách sítnice a cévnatky, snížení ultrafiltrace a také přímé ovlivnění hypotalamu změnami koloidního osmotického tlaku. Nejpravděpodobnější jsou osmotické změny v cévách sítnice a uvey, které způsobují dehydrataci a pokles objemu sklivce.

Mozek i oko jsou tělní orgány, které mají schopnost autoregulace, a zajišťují konstantně zásobení krví v případech metabolického stresu. Cvičení působí zvýšení systolického krevního tlaku a pokles NT. Na autoregulaci se významně podílí periferní vaskulatura. V oku však nejsou přítomny prekapilární sfinktery. Cirkulace v sítnici a živnatce je řízena fyziologickými stimuly – neutrotransmitery, myogenními nebo metabolickými faktory, cirkulujícími hormony a endoteliálními faktory, které ovlivňují tonus a průměr arterionální cévní sítě. Lidské oko má tedy autoregulační schopnosti, které jsou však méně účinné než jiné pro udržení konstantního krevního zásobení při zvýšení metabolických požadavků. Tyto schopnosti dostačující pro zdravé oko nemusí stačit oku nemocnému, při spazmu cév, hypertenzi či hypotenzi nebo při arterioskleróze. Cvičení tak může mít na oko jak pozitivní, tak negativní účinek.

Více informací najdete v časopise Česká oční optika, prosinec 2004.