Soudní znalec v oční optice: reklamace

To jsem ještě bláhově nevěděl, co mne čeká. Po všech nezbytných formalitách, jako je doložení vzdělání, praxe, doporučení od odborné organizace, škol i potvrzení o tom, že nejsem spolupracovníkem StB, jsem byl odeslán na školení do znaleckého ústavu v Brně a po úspěšném ukončení jsem složil slavnostní slib na Krajském soudě v Brně v roce 2004. Z dalekosáhlého projevu předsedy stojí za pozornost tato slova: „Vážení,“ (u slibu bylo asi třicet znalců z různých oborů), „až se sejdeme u soudu, bude tam kromě jiných svědek, který to viděl, nerozumí tomu a nerozhoduje o tom. Pak tam budete vy (znalci), kteří to neviděli, rozumí tomu a nerozhodují o tom. Nakonec tam budu já (soudce), který to neviděl, nerozumí tomu a hlavně musí rozhodnout – to je tragédie každého soudního procesu.“ Tehdy to bylo příjemné a bylo to k pousmání, ale teprve praxe mi ukázala, jak trpká je to skutečnost.
Postavení a práci soudního znalce v ČR definuje a upravuje jeden z nejstarších zákonů a jeden ze zákonů, který v minulosti prošel nejmenším počtem aktualizací. Asi byl v minulosti velmi dobře napsán, nebo spíše nebyl součástí žádné politické hry a politických zájmů. Jde o zákon č. 36/1967 Sb. Byl schválen 6. dubna 1967. Poslední informace z vlády a parlamentu naznačují, že novelizace zákona je přece jenom v dohlednu. Dalším podkladem pro práci znalců je vyhláška, která zákon blíže rozpracovává.

Soudní znalci a tlumočníci v ČR jsou vedeni v seznamu znalců, který vede příslušný krajský soud podle místa trvalého bydliště. Uvedený seznam dle jmen i odbornosti je volně přístupný na www.justice.cz. Je to zdroj, který je dnes nejvíce využívaný běžnými koncovými spotřebiteli. Soudní znalec pracuje dle zákona na vyžádání soudu nebo jiných státních institucí, jako je policie, obchodní inspekce atd. Dále pracuje v občanských a obchodních sporech, jako jsou reklamace, posouzení kvality práce, servisu, odhadu hodnoty předmětů, zboží, strojů, majetku atd.
Z odborného hlediska je práce znalce jistě velmi zajímavá a každý případ přináší poučení, nové informace a zkušenosti. Nepříjemné na této práci je to, že i nejlépe zpracovaný posudek téměř vždy dá za pravdu jedné nebo druhé straně. Jedna strana sporu bude potěšena a ta druhá bude z výsledku pochopitelně zklamaná. Hlavně u soudu a soudního jednání je vždy patrná snaha žalobce nebo obhájce udělat ze soudního znalce naprostého laika v daném oboru. Díky tomu je znalec pod neustálým tlakem a stresem. Obdobně je tomu i při posudku, který řeší reklamaci.

Reklamace v oční optice neuvěřitelným způsobem narostly. Zatímco v roce 2005 se ke znalci dostala pouze jedna až dvě za měsíc, v minulém roce je to jedna až dvě za týden! Kde hledat příčinu? Je jich celá řada. V oboru je mnoho provozoven očních optik, kde není celodenně přítomen oční optik. Tak se stane, že se projeví v nabídnuté službě či u výsledného produktu neznalost, i když to není schválně. Na druhé straně se zvedla znalost, sebejistota a někdy až bezohlednost nositelů brýlí. Určitou míru na tom nese samotný dodavatel, velkoobchod, který dnes dováží zboží i méně kvalitní a který je popřípadě méně ochotný některé reklamace řešit.

Zákon jasně stanoví dva roky záruky na materiál (brýlové čočky, obruby, vrstvy atd.) a tři měsíce na práci optika (zábrus, centrace, refrakce atd.). Velmi typický průběh dnešního sporu začíná tím, že oční optika má špatně vyplněný reklamační protokol nebo jej nemá vůbec. Zákon ovšem vypsání reklamačního formuláře nařizuje v okamžiku, kdy zákazník vysloví přání zboží reklamovat. Další častou chybou je nezdůvodnění zamítnutí reklamace v protokolu o reklamaci, což taktéž zákon nařizuje. Česká obchodní inspekce, která do uvedeného sporu vstupuje, kontroluje pouze to, zda byl dodržen zákon. Technickou část nechá řešit znalcům. Pokud se přesto obě strany nedomluví, tak následuje soud. Moje zkušenost je v některých případech velmi smutná. Např. cena brýlí byla 8 500 Kč a soudní výdaje přesáhly 58 000 Kč. Také se vám to zdá divné? Ukázalo se, že 99 % reklamací, které se v poslední době projednávaly u soudu, se tam dostaly ne kvůli technickému posouzení (jak již bylo uvedeno, soudce tomu stejně nerozumí), ale kvůli osobní nevraživosti zúčastněných stran. Dovolím si vyslovit určitou nepsanou pravdu nejenom o soudech týkající se reklamací: „U soudu se nehledá pravda, ale vítěz.“

V sérii článků v nové rubrice Z praxe soudního znalce si dovolím podělit se s vámi o nejčastěji se opakující reklamace v oční optice, abychom se jim mohli v budoucnu společně vyhnout. Pokud se totiž na centrálních úřadech, jako je ČOI, příliš často objevují stížnosti na oční optiky, je to nepříjemné pro celý obor. Vede to určitě ke zbytečnému upozornění na sebe a také přirozeně ke kontrolám.