Olomoucký OPTOfest 2022

 Na olomoucké odborné konferenci OPTOfest, pořádané katedrou optiky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci 22. října 2022, byla velmi vhodně zvolena dynamika přednášek – nakombinována byla vždy podnětná témata absolventů, novinky, které představují firmy, a poznatky zástupců z praxe. Po každé přednášce publikum či pořadatelé kladli doplňující otázky a na ně reagovali nejen přednášející, ale i ti, kdo mohou poskytnout další informace díky svým zkušenostem.   

Nejvíce dotazů vyvolaly letos dvě oblasti – jak pojmout brýlovou korekci ve velmi prohnutých obrubách a jak nově řešit dětskou myopii. Jako pomůcka-přehled posloužila přednáška o nejčastěji používaných typech multifokálních nitroočních čoček na vyšetřovně.

Na úvod se ještě stručně vraťme k on-line období výuky v době covidu. Univerzitní pedagogové i studenti zvládli toto období sofistikovaně a se ctí. Rozdíl nastal na katedře v počtu nově přijímaných studentů, nepatrně se snížil – i proto, že katedra nešla cestou zrušení přijímacích zkoušek, přála si totiž zachovat nastavená kritéria i vysokou laťku, což se jí vždy osvědčilo jako vklad do budoucnosti absolventů.

Studenti na katedře optiky PřF UPOL měli výhodu v tom, že mohli navštěvovat v uvedené době laboratorní cvičení. Pedagogové i studenti se museli mnohem více soustředit a osvojit si způsob, jak si co nejlépe uchovat poznatky v paměti. Když to uvedeme na konkrétně zmíněném příkladě na konferenci, při cvičeních naživo pedagog občas postupuje tak, že důležité vzorce či vztahy úmyslně diktuje. Všichni si pak navzájem mohou ověřit, zdali mají tento podklad zapsán správně – tím si jej zároveň fixují do paměti a rovnou jej pak spojí s praxí. Při on-line cvičeních tento způsob není efektivní.

Absolventské přednášky

 • Pterygium a pinguecula: dvě kazuistiky

Bc. Anežka Feilhauerová nejprve definovala pojmy pterygium a a pinguecula a ty poté podrobněji rozvedla na dvou kazuistikách. Ve zkratce je pterygium degenerace spojivky, pinguecula pak degenerace tkáně spojivky.

Jako první představila přednášející pozoruhodnou kazuistiku 5× operované ženy s opakovanou agresivní recidivou pterygia, narozené v roce 1952. Při poslední operaci se zjistilo, že má klientka dvě pterygia pod sebou. Žena je dodnes citlivá na infekce oka; postižené oko má horší vizus – vnímá rozostřeně tvary a při fyzické práci cítí tah v oku. U této konkrétní klientky se ukázalo, že jejím očím vadila křída, povoláním byla totiž učitelka. Rizikovým faktorem je také nadměrné UV záření – tomu se předcházelo v minulosti nošením klobouků a poté brýlí proti UV záření. Mezi těmito dvěma variantami však existoval časový úsek, kdy se klobouky už nenosily a tento typ brýlí se ještě nenosil. V současné době již existují „sluneční brýle“ i ve formě kapek.

Ve druhé kazuistice 43leté ženy se vyskytla oboustranná pinguecula s větším rozsahem na pravém oku, došlo k její chirurgické excizi. Pooperační nález byl pěkný, pouze vizus se o měsíc později zhoršil.

 • Pleoptická stimulace

Přednáška Vliv multisenzoriockých asociací na efektivitu pleoptické stimulace přes Zoom od Mgr. Lucie Jeřábkové si kladla za cíl zjistit, který typ stimulace je pro amblyopické oko nejlepší – zdali vizuální, či audiovizuální. Důležitá je zraková pozornost, která se dělí v zásadě na dva typy – tzv. bottom-up (vidím obraz a vnímám jej) a top-down (vidím obraz, ale vycházím přitom z předešlé zkušenosti). U sluchové pozornosti je to obdobně – typ „bottom-up“, v němž hraje roli výrazný sluchový vjem, a typ „top-down“, v němž je klíčové vjemy spojovat.

Mgr. Jeřábková zkoumala tři měsíce 65 dětí (40 chlapců a 25 dívek) ve věku 4 až 14 let, a to na CAM simulátoru. Cvičení trvalo 7 minut a pak byla měřena noniová zraková ostrost. Stimulace probíhala se zvukem letadla – startujícím (tj. kongruentním zvukem), či týmž zvukem puštěným opačně (inkongruentním). Výsledky ukázaly, že je lepší vnímat obraz se zvukem, kongruence, či inkongruence však nehraje roli. Překvapivé bylo, že bezprostředně po cvičení byl detekován u zrakové ostrosti patrný posun k lepšímu.

V této souvislosti zaznělo, že mnoho dětí má poruchu pozornosti, což se plně projevilo za covidu Psychologové zkoumají příčiny tohoto jevu. Lepší pozornosti lze dosáhnout tréninkem – jednou z možností je nechat dítě na simulátoru monitoru sledovat jedoucí auto – v momentě, kdy se dítě soustředí, udrží auto na trase, když ztrácí pozornost, sjede auto ze silnice. (Tento trénink probíhá např. pomocí biofeedbacku.)

(Dodejme, že u časově dlouho vyžadované on-line komunikace během covidu se jak u dětí, tak u dospělých plně projevily její slabé stránky. Snaha se neustále maximálně soustředit vede paradoxně k větší digitální únavě, a tedy klesající pozornosti. Naopak v současnosti, kdy je on-line komunikace spíše doplňkem komunikace, je vhodnou pomůckou.) 

 • Korekce u prohnutých brýlových obrub

Ing. et Bc. Karel Valenta na základě osobní zkušenosti začal zkoumat, jak postupovat při počítání korekce u velmi prohnutých brýlí (což bývají např. sportovní brýle). Ukázalo se, že na tento problém optiky v poslední době často narážejí – pokud není výpočet přizpůsoben, brýle jsou nefunkční. Autor pracoval s výrobní čočkou –10 D a prohnutím 25°. Důležitou roli hrají dopadové úhly na sférickou čočku a rotačně kuželová plocha sagitálního obrazu. Používají se Coddingtonovy rovnice. Při ověření refrakčních vztahů se zkoumá chod paprsku a fakt, jaká je tangenciální a sagitální rovina. Chod paprsků je nutné ověřit před zábrusem – aby hodnoty dioptrií vyšly, je třeba zohlednit aperturu. Individuální čočka je 3× dražší než skladová.

Autor přednášky tuto problematiku označil za zatím ne zcela probádanou a navrhuje obecně dát do optik na fokometr aplikátor, aby bylo měření pro tento typ čoček přesné.

 • Vitiligo (vítěz soutěže o nejlepší poster)

V přednášce Vitiligo a jeho vliv a zrak seznámila Bc. Nikol Valentová publikum s tím, jaké jsou zrakové komplikace související s touto depigmentační kožní poruchou projevující se světlými skvrnami na pokožce. Vznikají při něm bilaterální drúzy i odchlípeniny sklivce a pojí se s ním glaukom a syndrom suchého oka. Čočka se léčí fototerapií či steroidy. S vitiligem souvisejí nemoci, ke kterým lze přiřadit jejich nejčastější oční projev. V největší míře to jsou onemocněné štítné žlázy (k němu lze přiřadit endokrinní orbitopatii), polióza (s ní souvisí depigmentace obočí a řas), alopecia aerata (nejčastějším očním projevem je syndrom suchého oka, katarakta či atrofie RPE). K dalším onemocněním s dopadem na zrak u vitiliga patří atopická dermatitida, psoriáza a diabetes mellitus.

Bc. Nikol Valentová zároveň tímto tématem nejvíce zaujala v soutěži o nejlepší poster, kde se hodnotí znalosti, odbornost, srozumitelnost, grafika a komunikační schopnosti.   

 • Biologické pohlaví a zrak

Bc. Magdaléna Wanecká v přednášce Vliv biologického pohlaví připomněla, že mužský zrak vidí lépe do dálky, ženský do blízka. Kromě základních anatomických a fyziologických pohlavních rozdílů obecně a poté týkající se přímo oka nastínila, na které oční vady trpí více muži (myopie) a ženy (hypermetropie, astigmatismus, presbyopie – tu mají ženy vždy o 0,5 D vyšší než muži). Vše dala do souvislosti s prevalencí celkových onemocnění s projevy na oku, opět odlišných podle pohlaví. U mužů je to Behcetův syndrom a myasthenia grafis, u žen juvenilní idiopatická či revmatoidní artritida, RS, tyreotoxikóza a Sjögrenův syndrom.

Z vybraných onemocnění oka mají muži prevalenci např. k pigmentovému disperznímu glaukomu, primárnímu glaukomu s otevřeným úhlem, gliomu zrakového nervu a penetrujícím poraněním oka. Ženy pak ke kataraktě, exfoliačnímu glaukomu, glaukomu s uzavřeným úhlem, melanocytomu optického disku, retinální migréně, episkleritidě atd. U vyjmenovaných onemocněních záleží rovněž na věku. 

Firemní sekce novinek, poznatků z praxe a historie oboru

 • Adaptace na víceohniskovou korekci

Mgr. Roman Heinz z firmy ESSILOR – OPTIKA, spol. s r.o., věnoval svou přednášku Faktory ovlivňující adaptaci na víceohniskovou korekci především progesivním brýlovým čočkám.

U vyšetření do progresivních brýlí se dává pozor na adici. Vždy je nutné vycházet z maximálních naměřených hodnot (u cylindrů se musí vzít v potaz zkreslení). Je třeba myslet na refrakční deficit a vždy zkontrolovat adici podle tabulky (určitému věku odpovídá určitá adice), nesmí se však podle ní postupovat dogmaticky.  Klienta nesmíme překorigovat, zúžili bychom mu zorné pole. (Pokud např. dáme klientovi místo 1,5 adici 2,0, zúžíme mu zorné pole o 30 % – a to je příliš. Nezkorigujeme-li hodnoty, mohl by dotyčný při sníženém zorném poli při chůzi spadnout ze schodů.)

Adice se zjišťuje pomocí několika testů (CheckTest^TM, Helmholzův test a červeno-zelený test pro vidění do blízka, který je nejpřesnější). Dále se používá metoda pevného zkříženého cylindru, u něhož jsou vodorovné čáry nejprve tmavší (jsou za sítnicí), postupně se ostrost a tmavost vertikálních linií i horizontálních linií slaďuje, až jsou stejné.

Délka progresivního kanálu závisí na čtecí vzdálenosti, vertikální úrovni čteného textu a držení těla.  Lze ji centrovat zrcadlovou metodou. Individuální délku koridoru lze měřit i tabletem. Roli hraje také založení klienta. Je koncentrovaný, či rozptýlenější? I tyto dvě vlastnosti napomohou určit, jakým způsobem se přes čočku dívá.

U individuálních progresivních čoček předepisovaných určitým typům klientů (oční optika je schopna udělat takových zakázek šest denně) je důležité vědět, pod jakým sklonem čtou, jaký je úhel sklonu očnice (přičemž dosáhnout přesné polohy brýlové čočky před okem je téměř nemožné), prohnutí brýlového středu (je dobré dělat je kamerou) a znát variabilní inset.

Dotaz z publika se týkal konkrétní situace v dobré víře úmyslně podkorigovaného klienta. Optik si však všiml, že klient nosí brýle sesunuté skoro úplně dole na nose a hledí jejich spodní částí, aby neměl zkreslený obraz. Ve skutečnosti by se měl dívat středem brýlí. Odpověď zněla, že důvodem tohoto stavu je to, jak klient při měření stál. Neměl by stát příliš uvolněně, nebo naopak rovně jako voják – ve skutečnosti by měl stát, jak je zvyklý.

Mgr. Heinz pro zajímavost dodal, že první progresivní brýlová čočka byla navržena již v roce 1953, ale tehdy ji nebylo možné vyrobit.

 • Nástin nového řešení dětské myopie

Nový neinvazivní způsob řešení dětské myopie pomocí brýlové čočky Miyosmart – tak zněl název přednášky Mgr. Marka Jonáše z firmy HOYA Lens CZ a.s. Tato čočka by měla zastavit progresi myopie o 60 %. Dítě se u ní dívá přes celé sklo, nejen přes jeho výsek. Jak toho docílíme? Čočka (odlitek) sestává z bodů, které vidění rozptylují. (V čočce viditelné na první pohled nejsou, spatřit je lze jen tehdy, když ji nahneme pod světlem a určitým úhlem. Jedná se o technologii D.I.M.S. (Defocus Incorporated Multiple Segments). Mohutnost rozostření je 3,5 D.

Při ideální korekci oko promítá obraz před sítnici a na sítnici. Pro srovnání: u nekorigované myopie se světelné paprsky střetávají před sítnicí a částečně za sítnicí, na periferii, u jednoohniskové korekce zraku je ohnisko na sítnici, ale většina paprsků se soustřeďuje za sítnici, takže oko zvětšuje axiální délku. (Jinými slovy nám neustále na brýlích časem narůstají dioptrie.)

Dvouleté randomizované kontrolované klinické hodnocení 160 hongkongských dětí ve věku 8 až 13 let udává, že se progrese myopie snížila s novou čočkou Miyosmart o 60 %, u 21,5 % se zcela zastavila. Studie proběhla v této asijské zemi proto, že tam myopie vzhledem k používání vyspělých technologií dosahuje až 80 %. Nyní probíhají další dvě studie, ve Velké Británii a Francii.

Čočky jsou zatím dostupné od 0,00 D do –10,00 D. Podle Mgr. Jonáše mají potenciál pro Německo, Polsko a Švédsko. V ČR jsou zatím rok a půl a používat by se mohly na pracovištích, které se věnují dětskému zraku (z 1 200 očních lékařů u nás se jich věnuje dětskému zraku cca třetina).

V souvislosti s touto čočkou zazněl dotaz, zdali se jedná o prevenci, či léčbu. Na trhu je vedena jako zdravotnický prostředek. Účastníci se rovněž ptali, jak se děti na čočku adaptují. Podle přednášejícího dobře, uvedl i vypozorované mínus – když čtou děti periferně spodní částí čočky jako u klasické čočky, je obraz rozostřený, děti se tedy musí více naklonit, aby četly přes celé sklo. Jde o zvyk.

Podle toho, jak dopadnou další studie, ukáže se do budoucna, zdali se tento typ čoček začne hojně používat – pokud totiž další a větší studie dopadnou kladně, jednalo by se o pozoruhodný přelom ve zpomalení krátkozrakosti. 

V této souvislosti přednášející připomněl, čeho dbát při výběru dětské obruby – důležitá je stabilní pozice brýlí, správně tvarovaný nosník, malé prohnutí brýlového středu, brýlové sklo zakrývající horní víčko, výhodou jsou upravitelné koncovky a stavitelná sedla. Delta vzdálenost by měla být do 10 mm od oka a vztažný bod co nejvíce středu.

 • ZEISS – historie a současnost

Tato přednáška zazněla hned v úvodu a Mgr. Radek Anderle, Ph.D., z firmy Carl Zeiss spol. s r.o. při ní provedl posluchače milníky společnosti, která je na trhu již 176 let. Toto ohlédnutí do historie jedné firmy znamenalo připomenout si zároveň důležité okamžiky z oboru obecně.

Vyučený mechanik Carl Zeiss (1816–1888) si otevřel oční dílnu 17. listopadu 1864. Firma původně nebyla zaměřená na zrak, vyráběla mikroskopy, které se tehdy vytvářely spíše metodou pokus – omyl, než byla jejich produkce roku 1872 zprofesionalizována.

Roku 1866 se k Zeissovi přidal Ernst Abbe (1840–1905) a v roce 1879 Otto Schott (1851–1935). Ten vyvíjel skla, ale především byl vlastníkem Schottových závodů, které se roku 1919 staly součástí firmy ZEISS. Dne 19. května 1889 Abbe založil nadaci a společnost je jako nadace vedena dodnes, což je unikátní.

Ke spolupracovníkům firmy patřili Allvar Gullstrand (1862–1930) či Alexander Smakula (1900–1983), jenž vyvinul antireflexní úpravu do zaměřovačů používaných ve válce, později používanou pro čočky – komerčně se však uplatnila až od roku 1959. Po válce se firma rozdělila na Carl Zeiss se sídlem v Jeně na východě a na Zeiss Optik na západě. Po pádu Berlínské zdi došlo ke sloučení firem, které však nebylo úspěšné a vedlo ke krachu. Schottovy závody však firmu podpořily, takže byla znovu obnovena.

V současnosti se firma zaměřuje na zdravotnickou optiku, mikroskopy, optiku a puškohledy. Zajímavostí je technická optika využívaná ve filmařském průmyslu, kdy si filmaři půjčují velmi drahé elektronové mikroskopy. /V ČR je velmi kvalitně vyrábí firma Tescan, proto je Zeiss u nás neprodává.) Vypíchnout lze i fakt, že optika Zeiss zůstala na Měsíci poté, co nasnímala jeho fotografie.

V současnosti má firma 38 000 zaměstnanců a sto poboček v padesáti zemích světa. Pro oftalmologii jsou určeny přístroje Meditec, nizozemská AMSL vyrábí čipy.

 • Multifokální nitrooční čočky ve vyšetřovně

Detailně a přehledně strukturoval svou přednášku Typy multifokálních nitroočních čoček ve vyšetřovně Mgr. Ondřej Vlasák, Ph.D., z oční kliniky LEXUM. Nejprve předestřel rozdíl mezi mladou a starší čočkou (při stárnutí čočka bobtná), poté srovnal nitrooční čočky Envista, Vivity, Luxsmart, Eyhance a Sensar. Klíčové je přitom nejen vykorigování, ale také kontrastní citlivost, hlavně u starších lidí. Věnoval se rovněž principu sférické aberace a kruhové apertury (tzv. pinhole effect) – nitrooční čočky s malou aperturou zvětšují hloubku ostrosti oka, ale snižují množství světla vstupujícího do oka. Vysvětlil, kdy volit asférickou nitrooční čočku, a zaměřil se na dvojí význam pojmu EDoF (extended depth of field a extended depth of focus) – metodiku prodloužení funkčního ohniska. Předeslal, že se čím dál tím více budeme setkávat s nitrooční čočkou Vivity (o níž se píše podrobněji v následující podkapitole) – paprsek se láme u ní se zpožděním a vzniká prodloužený fokus.

Brýle se po voperování nitrooční čočky doporučuje nosit až po měsíci. Po operaci šedého zákalu přednášející doporučuje dávat pozor na adici, kterou optometrista klientovi předepíše – než tak učiní, musí vědět, jaký typ nitrooční čočky byl klientovi voperován. U sekundární katarakty dochází ve 28 % případů do pěti let k zakalení materiálu nitrooční čočky – ta se bohužel musí extrahovat a rozstřihnout na dvě poloviny. Tento zákrok dělají jen velmi zkušení operatéři, protože by mohlo dojít k poškození haptik.

 Nová nitrooční čočka Vivity

V rámci odborné edukační sekce vystoupily Bc. Alena Vodičková a Bc. Tereza Nechvátalová, které informovaly o novince v oblasti nitroočních čoček – Vivity. Při té příležitosti popsaly typy katarakt a na obrazové dokumentaci přiblížily, jak se zkalená čočka chirurgicky nahrazuje umělou nitrooční.

Nitrooční čočka Vivity se používá od roku 2021 pro osoby nad 22 let, aplikuje se především klientům nad 60 let. Na trh ji uvedla firma Alcon. Je z hydrofobního akrylátu/metakrylátu a má prodloužené ohnisko. Využívá X-wave technologii a filtruje modré a UV světlo. Existuje i její torická varianta.  Rozsah dioptrií je +15 až +25 D. Přednášející při této příležitosti porovnala design nitroočních čoček monofokálních, multifokálních PanOptix (trifocal) a Vivity. Z porovnání vyplývá, že u všech tří typů čoček bude po jejich implantaci pacient dobře vidět na dálku, u vzdálenosti střední (66 cm) a blízké (40 cm) bude u monofokální čočky potřebovat brýle, u Vivity je na blízkou vzdálenost výsledkem funkční vidění a brýle.

Podrobnější články k vybraným přednáškám přímo od jejich autorů si budou zájemci moci přečíst v časopise Česká oční optika. (V této souvislosti dodávám, že na konferenci zazněla rovněž přednáška Invazivní možnosti léčby keratokonu od Bc. Stely Levické.)