Měření rozsahu fúzních rezerv

Význam měření fúzních rezerv

Měření rozsahu fúzních rezerv nám společně s dalšími parametry poskytuje komplexnější pohled na stav binokulárního systému. Jedná se o parametr, který do značné míry charakterizuje schopnost kompenzačního mechanizmu heteroforií. Vzhledem k tomu, že je výskyt heteroforií v populaci vyšší než v 70 % případů a nutnost korekce heteroforií nelze spolehlivě stanovit podle její výše, je u symptomatických případů vhodné doplnit měření i o tento parametr. V minulosti byly stanoveny podmínky a pravidla, která na základě poměru rozsahu fúzních rezerv a heteroforií doporučovaly vhodnost řešení heteroforií pomocí prizmatické korekce a dokonce určovaly její výši. Mezi nejznámější patří Sheardovo a Percivalovo kritérium. První zmiňované kritérium doporučuje korigovat heteroforie prizmatickou korekcí v případě, že je rozsah fúzních rezerv nižší než dvojnásobek heteroforie.

Hodnocením poměru mezi rozsahem fúzních rezerv a heteroforií se zabývá i několik komplexních přístupů k odhalení poruch binokulárního vidění. Mezi ně můžeme řadit grafickou analýzu, analytickou analýzu OEP a Morganův systém. Grafická analýza hodnotí poměr fúzních rezerv a heteroforií nejčastěji podle výše uvedených kritérií. Nevýhodou je však nižší akceptovatelnost takto určené korekce. Zbývající dva přístupy porovnávají naměřené rozsahy fúzních rezerv s tabulkou očekávaných hodnot.

Měření fúzních rezerv  

Fúzní rezervy se měří zvlášť do dálky a do blízka. Do dálky při obvyklé vyšetřovací vzdálenosti 5-6 metrů, do blízka pak na vzdálenost 33-40 cm. Pro pozitivní fúzní rezervu do dálky i do blízka a negativní fúzní rezervu do blízka se stanovují všechny definované body - bod rozostření, rozdvojení a opětovného spojení. Pro negativní fúzní rezervu do dálky a vertikální fúzní rezervu do dálky i do blízka stanovujeme pouze bod rozdvojení a opětovného spojení, k bodu rozostření nedochází. Při měření rozsahu fúzních rezerv s využitím prizmatu vkládáme u pozitivní fúzní rezervy klín bází zevně, u negativní fúzní rezervy bází dovnitř a u vertikální fúzní rezervy bází nahoru na jednom oku, dolů na oku druhém.

Bod rozostření (blur point)

U měření fúzních rezerv k němu dochází díky tzv. CA/C vztahu. Jedná se o konvergenční akomodaci (CA), která je vyvolána konvergencí (C). Na 1 konvergovanou pD činí konvergenční akomodace přibližně hodnotu 0,083 D optické mohutnosti. Například při měření pozitivní fúzní rezervy do dálky dochází k bodu rozostření u hodnoty okolo 8-10 pD s bází zevně. V takovém případě je u klienta s dostatečnou akomodační amplitudou vyvolána konvergenční akomodace o přibližné hodnotě 0,65-0,83 D. Až v tomto okamžiku je klient schopen identifikovat u fixovaného předmětu jeho degradaci natolik, aby ji spolehlivě označil jako rozostření. Bod rozostření neurčí všichni měření klienti, proto v některých tabulkách s očekávanými hodnotami rozsahu fúzních rezerv zcela chybí.

Bod rozdvojení (break point)

Dochází k němu v okamžiku, kdy již vergenční systém není schopen trvalé fúze fixovaného předmětu a klient vnímá dva obrazy předmětu v určité vzdálenosti od sebe. U negativní fúzní rezervy určí většina klientů bod rozdvojení s jistotou, u pozitivní fúzní rezervy se v některých případech stává, že jej lze stanovit obtížněji. Je to z toho důvodu, že u vyššího rozsahu pozitivní fúzní rezervy je obraz předřazením vysokých prizmat již velmi degradovaný. V takovém případě je třeba se ujistit, že se jedná opravdu o dva vnímané předměty vedle sebe, ne o jeden, který je rozmazaný či má okolo sebe duhové lemy způsobené disperzí. Takový obraz může klient identifikovat jako rozdvojený testový znak. V opačném případě může klient vidět stále znak jeden, a to i při předřazení nejvyšších hodnot prizmat. Extrémně vysoká naměřená hodnota však nemusí validně hodnotit rozsah fúzních rezerv, tato situace může být způsobena supresí jednoho oka. Proto je vhodné doprovázet subjektivní měření i objektivním měřením. Hodnota bodu rozdvojení bude pak stanovena v okamžiku, kdy se jedno z očí odchýlí z dosavadní dráhy disjunktivního pohybu.

Bod opětovného spojení (recovery point)

Ještě než snižujeme hodnotu prizmatu, abychom nalezli bod opětovného spojení po dosažení bodu rozdvojení, pokračujeme chvíli v navyšování prizmatického účinku cca o 2-4 pD. Při snižování pak klient identifikuje jako bod opětovného spojení první moment, kdy dojde s jistotou k trvalému spojení fixovaného předmětu. U pozitivní fúzní rezervy k němu dochází až při snížení o 4-6 pD, v některých případech až u velmi nízké hodnoty předloženého prizmatu, dokonce mezi hodnotami 2-4 pD.

Přístroje, které se používají pro měření fúzních rezerv, budou popsány v pokračování tohoto článku. Podrobnosti se dočtete v časopise Česká oční optika, číslo 01/2016.

Mgr. Pavel Kříž, KOO LF MU v Brně