Mají potíže s viděním také lidé bez dioptrií?

Oči jsou párový orgán, a proto usilují o spolupráci. Nejvýhodnější je spolupráce bez nadměrného vynakládání energie, současně efektivně s co největším účinkem. Pro monokulární korekci podle tohoto pravidla platí co nejostřejší vidění, pro binokulární spolupráci stálá fúze. Podle těchto principů se vyvíjí binokulární vidění. O správném binokulárním vidění tedy můžeme hovořit tehdy, pokud při denním vidění dochází k minimálnímu vynaložení energie při fixaci předmětu.

Podmínky pro správné binokulární vidění

Aby bylo zajištěno binokulární vidění, je nutné, aby fungovaly všechny tři složky zraku. První je optická složka, druhou je senzorická složka a třetí je složka motorická, která má za úkol nastavit bulby tak, aby paprsky dopadly na správná centra sítnice. Jakmile jedna ze složek nefunguje, je narušeno nebo ohroženo binokulární vidění. Pro správné fungování binokulárního vidění je z hlediska motoriky důležité rovnovážné postavení očí a jejich souhra. Do dálky by bulby měly být paralelní a zajišťovat tak binokularitu. Tento stav označujeme za ortoforii.

Dojde-li k jakémukoliv narušení tohoto ideálního stavu, hovoříme o heteroforii nebo též úhlové odchylce fixace (různí autoři používají různou terminologii). Při zjištění této odchylky je třeba zajistit její odstranění. V anglosaských zemích je preferováno nejprve cvičení vedoucí k odstranění obtíží (směry behaviorální nebo vizuální optometrie), poté se ta část, jež nejde nacvičit, koriguje pomocí prizmatických čoček. V německy hovořících zemích naopak následuje jako primární řešení korekce pomocí prizmat podle zvolené metodiky (MKH, Maddoxovo pravidlo). Obecně však platí, že korigovat heteroforie můžeme tehdy, bylo-li v minulosti binokulární vidění funkční.

Ortoforie

Jak již bylo zmíněno, ortoforie je rovnovážný stav okohybného aparátu, při kterém dosahujeme binokulárního vidění. Při pohledu na předměty v nekonečnu jsou oční bulby v paralelním postavení, hovoříme o primárním postavení. Pohyb kolem vertikální a horizontální osy určuje sekundární postavení. Při pohybu kolem šikmých os hovoříme o terciálním postavení. Souhlasné pohyby na jednu stranu nazýváme verze, pohledové osy bulbů by měly zůstat rovnoběžné. Protisměrné pohyby označujeme jako vergence; pohyb může být buď konvergentní (k sobě), nebo divergentní (od sebe).

Oční pohyby jsou vůlí kontrolované a vědomé a zajišťují vidění v celém rozsahu zorného pole. Ty pohyby, které vůlí neovlivníme, zajišťují stabilitu zrakového vjemu. Kdyby k podvědomým pohybům nedocházelo, obraz by slábnul. Nazýváme ho stabilním obrazem. Paralelní postavení není tedy výsledkem klidového režimu, ale neustálého klidového svalového napětí, udržovaného fúzí.

Odchylky rozdělujeme podle směru skrytého šilhání v horizontální ose (exoforie a esoforie), ve vertikální ose (hyperforie a hypoforie) a podle předozadní osy bulbu (incykloforie a excykloforie). Horizontální úchylka dovnitř je označována jako esoforie, úchylka ven jako exoforie. Odchylka nahoru je nazývána hyperforie, odchylka dolů hypoforie. Incykloforie se projevuje stočením horního meridiánu dovnitř, při excykloforii je meridián stočen ven. Dále je nutné rozlišit odchylky na dálku a na blízko. Na dálku jsou oči řízené klidovým svalovým tonusem. Při dívání do blízka se uplatňuje tonická konvergence, akomodace a fúze.

Obtíže způsobené heteroforií

Aby heteroforie nečinila obtíže, je potřeba, aby vyrovnávací fúzní rezerva byla alespoň dvakrát větší (což je podloženo empiricky, někteří autoři však udávají i jiné rozsahy). Obtíže způsobené heteroforií se projevují buď na očích, a to fyzicky či vizuálně, nebo na přídatných orgánech spolu s očním okolím. Vizuální obtíže způsobují problémy se čtením, mlžení až dvojité vidění zejména při delší práci na blízko. Dalšími příznaky jsou světloplachost i při použití slunečních brýlí a ztížené odhadování vzdáleností v dopravě, zvláště po delší jízdě. Střídání pohledu do dálky a do blízka způsobuje potíže a vede k rychlejší únavě. Poměrně často též přeskakují řádky při čtení. Mimo očních potíží nás na nekorigované heteroforie může upozornit bolest šíje a zad. Dalším znakem je horší binokulární vidění než monokulární, proto zavření jednoho oka může přinést úlevu. Toto byl výčet nejčastějších symptomů, kterým bychom měli věnovat pozornost. Ze statistiky Kurta Günthera ze Švýcarska, publikované v časopise NOJ 6/87, vyplývá, že ortoforie se vyskytuje v populaci u menšiny, přibližně u 25 % nositelů brýlí. Zajímavé je, že čisté esoforie nebo exoforie se vyskytují v menší míře, než je tomu v kombinaci s vertikální odchylkou. Tato statistika byla sice publikována před 26 lety, vyplývá z ní však potenciál pro uplatnění prizmatické korekce i v dnešní době. Z údajů dvou výrobců brýlových čoček (Rodenstock ČR a Optika Čivice), působících na českém trhu v roce 2010, lze vyčíst, že podíl receptových brýlových čoček s prizmatickou decentrací oproti všem prodaným brýlovým čočkám činil necelá 2 % (nebyly vztaženy skladové čočky, které lze decentrovat ručně), což je velmi málo v porovnání s výše zmiňovanou statistikou. Vzhledem k tomu, že se o tematice binokulárního vidění v poslední době hojně diskutuje a rozvíjí se jeho vyšetřování a korekce, bylo by zajímavé porovnat údaje ze současné doby.

Zastoupení ortoforie, resp. heteroforií u emetropů

Při vypracování své diplomové práce věnované výskytu ortoforie v populaci emetropů jsem pro výzkum použila soubor 164 osob, z toho 66 žen a 98 mužů. Vyšetřované osoby byly ve věkovém rozmezí 15-89 let. Vzhledem k tomu, že by se zřejmě nepodařilo shromáždit dostatečný vzorek jedinců s čistou emetropií ±0,0 D, byla stanovena hodnota ±0,5 D v součtu včetně (sférická hodnota s hodnotou cylindru) jako limitní hranice pro zařazení do výzkumu. Veškerá vyšetření všech jedinců účastnících se výzkumu probíhala podle identického postupu. Ve vyhodnocení jsou zastoupeny jednotlivé osoby (tedy oční pár), protože se jedná o stav binokulárního vidění.

Jaký byl postup vyšetření zkoumaných osob a jaké byly zjištěny výsledky se dočtete v časopise Česká oční optika č. 1/2014.

Mgr. Simona Bramborová, DiS., Katedra optometrie a ortoptiky LF MU v Brně