Emetropické (normálně zobrazující) oko má daleký bod v nekonečnu a tuto situaci chceme uměle navodit korekční čočkou i u oka ametropického (myopického, hypermetropického i astigmatického). Pouze svazek paprsků vycházejících z dalekého bodu oka projde optickým systémem neakomodujícího oka tak, že se jeho paprsky protnou na sítnici oka.
Protože daleký bod myopa (krátkozrakého) je před okem, musí zobrazovací svazek paprsků vstupovat do neakomodujícího myopického oka rozbíhavě, jako by vycházel z dalekého bodu .
Daleký bod hypermetropa (dalekozrakého) je za okem, proto musí svazek paprsků do neakomodujícího hypermetropického oka vstupovat sbíhavě, směřuje tedy v prodloužení za oko do dalekého bodu.
Jenže myop i hypermetrop chtějí vidět do dálky, odkud přichází svazek paprsků přibližně rovnoběžných, které by se beze změny akomodace ametropických očí neprotnuly na sítnici a promítnutý obraz by pak v oku nebyl ostrý. Proto se při pozorování vzdáleného předmětu musí před hypermetropické oko postavit korekční čočka – spojka, která upraví chod paprsků sbíhavě, a to přesně do dalekého bodu (za okem) tohoto korigovaného oka. Tato čočka potom umožní hypermetropickému oku pozorovat vzdálené předměty přes korekční spojku s minimální akomodací. Bez této čočky by muselo oko do dálky akomodovat, což by jej zatěžovalo (s rostoucím věkem stále více).
Více informací najdete v časopise Česká oční optika, prosinec 2004.
Autor: Ladislav Najman
2024 © 4stav.cz | Provozovatel: EXPO DATA spol. s r.o. | Webmaster: ORAX, s.r.o., EXPOCOMP, spol. s r.o.