Jak vidí kůň

Kůň domácí (Equus caballus) se od svého divokého příbuzného fyziologicky příliš neliší. Vyšlechtěná plemena si až na malé výjimky uchovávají podobnou stavbu těla, barvu srsti, sociální návyky i smysly. Hříbata se rodí po jedenáctiměsíční březosti zcela vyvinutá a poměrně samostatná. Do hodiny po porodu se staví na nohy a dělají první kroky, sají mléko, jsou plně osrstěná a do 2–3 dnů ochutnávají i seno a trávu a zvesela pobíhají v ohradě.

Zrak pro koně není nejdůležitějším smyslem, kůň se mnohem více orientuje sluchem a čichem. Zrakové centrum koně leží ve středním mozku. Kulaté, na stranách hlavy položené vypouklé oči jsou nezbytné pro živočicha – býložravce, který se neživí lovem, nýbrž pečlivě sleduje okolí, aby se sám kořistí nestal. Je pro něj přirozené stát celý den s hlavou u země a téměř nepřetržitě přijímat potravu. U toho však stále sleduje okolí – i pomocí citlivých uší, ovládaných 7 svaly.

Koňské oko leží stejně jako lidské v tukovém polštáři v kostěné očnici. Má tvar spíše elipsy než koule – průměrná šířka je asi 50 mm, výška 42 mm a hloubka 45 mm. Hybnost mu zajišťuje 6 párů okohybných svalů. Oko je kryté horním a spodním víčkem a ze strany třetím víčkem – mžurkou, která má ještě doplňující ochrannou schopnost. Vlhké oko si kůň udržuje mrkáním a přebytečné slzy jsou odváděny slzným kanálkem do nosní dutiny poblíž nozder.

Přední část oka tvoří rohovka, kulatý obal je bělima a oko i víčka jsou kryty spojivkou. Za rohovkou v přední oční komoře se nachází duhovka, která je obvykle silně pigmentovaná (hnědá). U koní s nedostatkem pigmentu bývá šedomodrá (mají i světlou srst), u albínů červená (mají světlou srst i kůži). Hladké svalstvo uprostřed duhovky zajišťuje miózu a mydriázu.

Zornice má tvar spíše nepravidelného oválku, při velké dávce světla se stáhne do téměř vodorovné čárky. Mezi přední a zadní oční komorou se nachází řasnaté tělísko, které produkuje komorovou vodu a na jehož vláknech visí čočka. Tvar oka udržuje sklivec, vyživováno je cévnatkou. Zadní část oka tvoří sítnice vybavená světločivnými buňkami. Stejně jako kočka má i kůň tzv. tapetum lucidum – vrstvu, která pomocí sloučenin zinku odráží i sebenepatrnější paprsky světla a umožňuje tak těmto živočichům vidět dobře za světla i za tmy.

Tapetum lucidum koček je však mnohem dokonalejší. Zorné pole koně je poměrně velké, uvádí se minimálně 320°. Lze říci, že kůň nevidí pouze předměty, které má přímo za ocasem a před nozdrami. Kolem každého oka vnímá přibližně 140° monokulárně a vepředu (mimo oblasti nozder) ještě 40° binokulárně. Kůň tedy vnímá každou polovinou mozku zvlášť, co se děje na obou stranách, a to i do značných vzdáleností. Binokulární obraz zachytí přibližně 2 metry před sebou.

Koně značně vyleká to, co nevidí zcela jasně, stejně jako rychlé pohyby, předměty nehodící se do krajiny apod. Na to reaguje většinou útěkem. Co se týče barevného vidění, koním rozhodně chybí čípek pro červenou barvu, mají jen čípky pro barvu zelenou a modrou (dichromatické vidění), které podle výzkumů nevnímají nijak jasně. Jejich adaptace na tmu a světlo trvá poměrně dlouho. Vysvětlujeme si to tím, že v přírodě svítá a stmívá se pomalu.

Důkazem toho, že zrak není rozhodující smysl koně, je i to, že se kůň dokáže ve stádu i pod sedlem uplatnit i tehdy, je-li téměř slepý, a i s tímto handicapem prožije poměrně šťastný život. K nejčastějším onemocněním koňského oka patří záněty spojivek způsobené cizími tělísky, bodnutím hmyzu nebo průvanem.

Oko je opuchlé, slzí a jde hůře otevřít. Spojivky na víčku jsou zčervenalé, objevuje se výtok. Přivolaný veterinář řeší situaci většinou mastí s kortikosteroidy. Podstatně bolestivější jsou rohovkové vředy, často mají i horší průběh. Rohovka získá namodralou barvu, oko silně slzí. Pokud nedojde k včasné léčbě antibiotiky, často podávanými injekčně přímo do spojivky, vzniká na rohovce leukom a infekce zachvacuje celou oční kouli.

Nepříjemné a jen velmi obtížně léčitelné onemocnění koní se nazývá měsíční slepota. Jedná se o aseptický zánět opakující se v pravidelných intervalech a končící často úplným oslepnutím. Kůň je světloplachý, oční koule jakoby se zmenšovala, oko slzí a objevuje se i žlutavý výtok. Na víčkách zejména u starších zvířat se objevují melanomy (zejména u šedých koní) i karcinom (zejména u plemene arabský plnokrevník). Odstraňují se chirurgicky.

U starších koní se vyskytuje katarakta. Začíná většinou monokulárně, končí úplným zkalením čočky, a tedy slepotou. Je-li geneticky podmíněná, může se objevit již u hříběte a jediným řešením je rychlé chirurgické odstranění zakalující se čočky. Zvýšený nitrooční tlak – glaukom – je nejběžnější u plemene appaloosa. Vyšetřuje se tonometrem a stejně jako u lidí se nitrooční tlak snižuje nejprve medikací, posléze přistupují veterináři k operaci.

Říká se, že nejhezčí pohled na svět je z koňského hřbetu. Doufejme, že i kůň se na nás dívá rád, zejména blížíme-li se k němu třeba s mrkví v ruce...

Informace najdete v časopise Česká oční optika, květen 2011.