Jak to vidí László Sümegh

 • Jak se dařilo mladým lidem z Projektu Šance v roce 2013? Co se jim podařilo a co je čeká v roce 2014?

Ti, kteří měli možnost zapojit se do pracovní terapie Domu Šance, jsou moc spokojení s tím, co dokázali i získali. Měli a mají bydlení, vidí smysl každodenní práce a dokonce mají takovou stravu, jakou si sami umí pro své potřeby koupit.

V roce 2013 odešli z Domu Šance z pracovní terapie do „velké práce“ (zaměstnání) dva klienti, kterým hotel Hilton Prague nabídl trvalý pracovní úvazek. Pro oba kluky, Karla a Robina, to byla převratná změna osudu.

V roce 2014 se z dílny chystá do „velké práce“ dalších pět klientů. Výsledky prevence sociálního vyloučení v praxi v Projektu Šance mluví samy za sebe.

• Jací jsme podle Vás jako společnost v pomáhání – změnili jsme se nějak za poslední desetiletí?

Samozřejmě, společnost se mění. Myšlení a činy občanů ovlivňují hlubší sociálně ekonomické aspekty, které mají dopad na celou naši společnost. To mimo jiné znamená, že čím dál tím více občanů se nám omlouvá za to, že by rádi pomáhali, ale nemohou si to bohužel dovolit. A jsou i takoví jedinci, kteří by byli schopni pomoci, ale raději odsuzují...

• Jak vnímáte současnou dobu – co je v ní pro Vás klíčové?

Ztráta základních hodnot lidstva, morálky – především této ztrátě se říká krize.

• Co Vás v poslední době uhodilo do očí?

Lesk, který se na nás valí z různých druhů médií. Který zastiňuje podstatné informace pro občany... a podporuje povrchnost mezilidských vztahů.

• Nad čím byste přivřel oko a nad čím ne?

Stále říkám klientům, že dobrý rodič má vědět jenom to, co se ho týká. Máme hodně klientů, kteří se stali obětí svých rodičů.

• Co nebo koho byste střežil jako oko v hlavě?

Identitu, která je základem budoucnosti každého z nás.

• Otevřel Vám někdy někdo oči?

Ano. Moji nadřízení. V Městském centru sociálních služeb a prevence hlavního města Prahy. Odevzdal jsem výroční zprávu o mé činnosti. Místo společného hledání systematických možností, jak minimalizovat počet mladých lidí, kteří přežívají na „účet“ daňových poplatníků mezi ulicí a vězením, jsem byl vyhozen – za neloajálnost. Tedy odcházel jsem dohodou... jednoduše – moje zpráva nemohla obsahovat informace, které můj zaměstnavatel popíral. Tato realita mě do dnešních dnů doprovází při mojí snaze pomáhat dětem a mládeži, kterou opustila vlastní rodina.

• Zavíráte před něčím oči?

Před realitou není radno zavírat oči. Potvrzuje to i historie lidstva.

• Kdo a čím si u Vás dělá dobré oko?

Každý z nás, který umí žít bez zbytečných předsudků.

• Existuje výjev, na který nikdy nezapomenete?

Potkávám se s různými výjevy a zjeveními, což tvoří základní pramen mé tvorby. Například jsem doprovázel HIV pozitivní děvče, které nemělo sílu jít samo do školy. Bylo nám moc, ale moc smutno, až jsme brečeli. A najednou se před našima očima, na Staroměstském náměstí v Praze, zjevila andělská postava... a tak jsme potom tu sílu spolu měli, jít do té školy dál.

• V kom vidíte hrdinu?

Hrdinou je ten člověk, který si zachovává charakter.

• Jaký výjev, setkání, obraz či jiné umělecké dílo Vás v poslední době oslovily?

Setkání s vrchním vedením hotelu Hilton Prague, které v období adventu navštívilo Dům Šance, a jejich dobrá vůle, když obsluhovali u slavnostního stolu klienty.

• Které místo a čím je pro Vás nejpůsobivější?

Tam, kde světlo ducha je doma.

• Čím je pro Vás Vaše práce?

Samozřejmostí.

Foto: archiv László Sümegha.

Článek najdete v časopise Česká oční optika č. 1/2014.