4oci.cz
Topografie OP
Individuální kontaktní čočky ...
Na podzim 2019 jsem měl telefonát z Brna od kolegy optometristy Tomáše Pospíchala, který se ...
eLegal se dlouhodobě zaměřuje na marketingové právo a regulaci reklamy ve zdravotnictví.
Co změnila novela zákona o ...
Od 26. května 2021 platí nová pravidla regulace reklamy pro zdravotnické prostředky, tedy produkty ...
Riziko vzniku a progrese zejména VPMD a senilní katarakty lze ovlivnit dostatečným příjmem antioxidantů a dalších látek esenciálních pro zdraví očí.
Nemoci oka související s věkem ...
S pokračujícím trendem zvyšování délky života a stárnutí populace se prevalence nemocí oka ...

Afrika vám změní pohled na svět, říká Jana Svojáková

15. 11. 2021

Pomáhat chudým oblastem Afriky lze mnoha způsoby. Finančně, materiálně nebo zdravotně. Optometristka Mgr. Jana Svojáková, majitelka TOP Optik na jižní Moravě, se před třemi lety rozhodla pomáhat obyvatelům státu Malawi. V chudé oblasti Chapananga zřídila improvizovanou vyšetřovnu a místním rozdávala dioptrické brýle, které Češi už nepotřebují.

Mgr. Jana Svojáková pomáhá obyvatelům chudé oblasti Chapananga lépe vidět.

Originální velikost  Mgr. Jana Svojáková pomáhá obyvatelům chudé oblasti Chapananga lépe vidět.

Foto: Jana Svojáková

 

 

Chapananga udělala na Janu Svojákovou takový dojem, že s dalšími dobrovolníky založila spolek a chce pomáhat ještě víc. V současnosti vybírají peníze na stavbu školy v jedné malé vesnici, kde se starají o stovku sirotků. Už by ráda vyrazila na cestu z Mikulova do Afriky, ale zatím zůstává v optice. „Jsme připraveni znovu vyrazit, kdykoliv to půjde. Jen čekáme, až to situace dovolí,“ říká Svojáková.

Jak se optometristka z jižní Moravy dostane do jihovýchodní Afriky, kde tamním obyvatelům rozdává dioptrické brýle?

Byla to náhoda. V Hustopečích u Brna donedávna působil pastor Karel Fridrich, který se v roce 2017 zkontaktoval s pastorem Keyavsonem Manjolem z Malawi. Ten je zakladatelem organizace House of Hope Orphange, starající se o tamní sirotky. Pan Fridrich a další dobrovolníci začali tuto organizaci podporovat např. nákupem koz, krav, přispíváním na vzdělání a podobně. S kolegyní v Hustopečích nás proto napadlo, že bychom tamním obyvatelům mohli věnovat nepoužívané brýle. Řada klientů našich optik se totiž ptá, co mají dělat se starými brýlemi.

Takže jste vybrali nepoužívané brýle a vyrazily do Afriky?

Nejprve jsme brýle předali pastorově manželce, která s ním jezdí do Malawi. Pracuje jako zdravotní sestra, tak jsme ji zaučili, jak vybírat dioptrické brýle pro konkrétního člověka.

A poté už jste jela i vy?

Ano. Jakmile se vrátila, navrhli mi, ať příště jedu také. A protože tohle byl vždy můj velký sen, neváhala jsem ani minutu a souhlasila jsem. Uspořádali jsme sbírku brýlí a domluvili se, že projedeme malou oblast Chapananga v Malawi, kde přezkoušíme zrak obyvatelů a rozdáme brýle.

Kolikrát jste tam teda byla?

Zatím dvakrát. Jednou v Malawi. Jednou v Tanzanii. Už jsme plánovali další cestu do Malawi, ale vypukl covid-19 a najednou to nešlo. Ale uvidíme, jak se bude situace vyvíjet. Chceme se tam vrátit co nejdříve.

Jak zvládáte měření zraku v náročných afrických podmínkách? Berete si sebou i nějaké přístroje?

Právě že vůbec. Na strom pověsíme papírový optotyp a vytvoříme si improvizovanou zkušebnu. Nelze brát nějaké sofistikované přístroje se šňůrou do zásuvky, protože elektřina ve vesnicích zkrátka není. Tím pádem bereme jen základní věci – optotyp, zkoušecí lištu, nějaká sklíčka a pak samozřejmě brýle s různými dioptriemi. Jedná se o opravdu zjednodušené měření, ale pokud dotyčný nemá nějaký závažný oční problém, brýle mu vždy najdeme. Ačkoliv to někdy nemusí být dotažené k naprosté dokonalosti, korekce vždy pomůže a není důvod se obávat, že by zkazila zrak. Prostě má člověk o trochu slabší brýle. Zkoušela jsem měřit cylindry, nicméně pak neexistuje návaznost na výrobu brýlí, resp. zabroušení čoček. Každopádně spoustě lidem jsme pomohli. Našli jsme brýle i těm, co potřebovali hodně silné dioptrie. Řada lidí si pak mohla znovu číst. Teda pokud to uměli.

A kdo měl větší zájem o brýle? Ženy, nebo muži?

Většinou šli první muži. Nejdříve místní „náčelník“, který musel brýle bezpodmínečně dostat. I kdybychom mu nenašli dioptrické brýle, tak musel odejít se slunečními. Ženy byly ostýchavější, ale brzy jsme si k nim našli cestu a většinou to byly ony, kdo trpěl největšími zrakovými problémy.

Rozdávali jste i sluneční brýle?

Ano a bylo to docela vtipné. Ze začátku jsme dávali sluneční brýle každému, pro koho jsme nenašli vhodné dioptrické brýle. Jenže pak je chtěli všichni a my byli svědky skutečných zázraků... Přišli k nám a s jakýmikoliv dioptrickými brýlemi, nebyli schopni přečíst optotyp. Tak jsme jim dali sluneční brýle a najednou přečetli všechno. Prostě ty brýle za každou cenu chtěli a hráli to na nás. Na druhou stranu to bylo pochopitelné a nedivila jsem se jim. Jen někdy bylo těžké najít spravedlivý systém.

A vozili jste do Afriky i dětské brýle?

Ano, například v Tanzanii, kam jsme se vypravili při druhé návštěvě Afriky, jsme měřili celou školu a pomocí zakrývacích testů jsme zjišťovali i případný strabismus nebo tupozrakost. Musím říct, že děti byly docela v pořádku a nenacházeli jsme u nich žádné závažné problémy. Až zhruba od patnáctého věku jsme zjistili častější projevy krátkozrakosti. Dalším problémem je i to, že místní obyvatelé čelí zvýšené prašnosti, větrům a vysoké nadmořské výšce. Mívají zarudlé oči a žlutá bělma. Oční hygiena tam zkrátka moc nefunguje a vytrvalá expozice slunci pak často vede k šedému zákalu v brzkém věku. Ačkoliv věk tamních obyvatel lze těžko odhadovat. Například v Malawi neměli žádné doklady – občanku nebo tak něco. Až ve městech nebo jejich blízkosti jsem viděla, že u sebe nosí nějaké průkazky. Ale v odlehlých částech? To vůbec. Tam nemají ani elektřinu, občas chybí i voda. A brýle? Ty mnozí viděli poprvé v životě.

S jakými vážnějšími zrakovými problémy jste se setkávala?

Nejčastěji šedý zákal. Zatímco v Evropě a ve vyspělých státech se šedý zákal řeší běžnou operací, vesničané buď na zákrok nemají peníze nebo na takovou péči nedosáhnou. Někdy byl šedý zákal rozeznatelný pouhým okem. I mouchy tse-tse způsobují problémy, protože pokud infekční choroba napadne mozek, může ovlivnit nervový systém oka a v takovém případě si s tím neporadí ani brýle. Z toho důvodu jsme se mimo jiné snažili i o osvětu v péči o zrak. Říkala jsem jim, že by některé jejich problémy vyřešila operace. Občas jezdí do Afriky zahraniční oftalmologové, včetně českých, kteří tyto operace provádí. Nabádala jsem místní obyvatele, ať si hlídají, zdali se v jejich okolí nepřipravuje nějaký projekt, např. Lékařů bez hranic. Ať jsou připravení a informovaní. Operaci v místní nemocnici si totiž stěží dokážou vesničani zaplatit.

V Malawi nejsou optiky, které by vesničanům mohli v tomto ohledu pomáhat?

Samozřejmě nějaké optiky se v Malawi nacházejí, ovšem my jsme ve velkém městě viděli jen jednu a do ní vesničané nezajdou, protože by si korekci zraku nemohli finančně dovolit. Brýle jsou v jejich řetězci priorit až někde vzadu, takže by si za ušetřené peníze koupili něco jiného. Zdravotnictví tam zkrátka nefunguje, resp. péče stojí nemalé peníze. Podotýkám, že v rámci našeho projektu nechceme být konkurencí pro místní optiky. Vnímám to tak, že děláme spíše osvětu a pomáháme lidem poznat, že mohou lépe vidět. A pokud mají závažnější problém, měli by jej řešit a vyhledat odbornou pomoc, ať už lékaře nebo optika.

Brýle sbíráte z vlastních optik?

Ano, ale zapojila se i řada kolegů a firem, kteří se dozvěděli, že do Afriky jezdím. Tím pádem máme v tuto chvíli opravdu hodně brýlí a další zatím nepotřebujeme. Spíš bychom potřebovali do Afriky vycestovat. Nicméně moc děkuji všem, kteří se do projektu zapojili ať už sbírkou brýlí, nebo finančně.

Jakým způsobem brýle vybíráte a třídíte?

Nejprve zkontrolujeme funkčnost brýlí, poté je vyčistíme, seřídíme, změříme dioptrie a popíšeme. Pokud jsou v obrubách torické, multifokální čočky nebo každá čočka má jiné dioptrie, vyndáme je a zabrousíme do nich jiné. Většinou čočky s dvěma až třemi dioptriemi. S tím nám pomohla firma Carl Zeiss, která nám skla věnuje.

Multifokální brýle nevozíte vůbec?

Spíš jen opravdu málo. Vzala jsem pár těch, které měli jednoduché a běžné sférické dioptrie a párkrát se mi povedlo, že člověku opravdu sedly. Jenže není jednoduché se trefit, protože každý potřebuje jiné dioptrie na dálku a do blízka, a navíc brýle musí sedět přesně na střed oka. Je to taková loterie, takže je spíše nebereme.

Když se ještě vrátím k optotypu, říkala jste, že někteří obyvatelé jsou negramotní. Jak jste to řešili, když jste měli na optotypu písmenka.

Někdy jsme používali písmenka a čísla, jinde zase, pro negramotné obyvatele, písmenka E, na kterých ukazovali, jakým směrem jsou nožičky otočeny.

A dorozumívali jste se anglicky?

Ano, většina z nich znala základy angličtiny. Pak mluvili i místním jazykem, ale v takových případech jsme měli k dispozici tlumočníka. V Tanzánii to občas šlo i přes dva tlumočníky, když někteří Masajové znali jen místní kmenový jazyk.

Kolik brýlí se Vám už podařilo rozdat?

Od roku 2018 jsme rozdali více než 1500 brýlí. Vždy jsme sebou vezli jeden obrovský kufr a co se nám nepodařilo rozdat, nechali jsme tam a vyškolili místního zdravotníka, aby se o brýle a jejich výměnu staral. Ten zdravotník sice neměl žádné odborné vzdělání nebo kurz, ale fungoval jako vesnický „lékař“ se zásobou léků.

Takže vyšetření může provádět i člověk, který nevystudoval zdravotnický obor?

Určitě bych to nenazvala vyšetření. Spíše bych to přirovnala k našim supermarketovým brýlím, kdy si člověk víceméně neodborně vybere brýle, přes které lépe vidí. Zezačátku jsem tam měřila pomocí skel a udělala i přesnou refrakci, ale bohužel chybí návaznost na výrobu brýlí. Profesně jsem občas dost trpěla, ale prostě to jinak nešlo.

Vozíte s sebou kromě brýlí i jinou materiální pomoc?

Vedle brýlí vozíme i oblečení, léky a další věci, které mohou využít. Dlouhodobě je i finančně podporujeme, takže se do Malawi chceme vrátit hned jak to bude možné. Čekáme, až se situace uklidní a budeme moci vyrazit. Pravidelně se tam jezdí na podzim a na jaře. Takže letos to asi ještě nebude, ale doufáme, že na jaře už odletíme. V podstatě jsme nachystaní. Jde jen o to, aby byl svět v pořádku.

Zmínila jste finanční podporu obyvatel. Můžete to rozvést?

Především bychom chtěli postavit školu Chapananze, v malé vesničce, které přezdíváme John village a kde se starají asi o stovku sirotků. Proto jsme ve čtyřech lidech, já, dcera Magdalena Žejdlová, Karel Fridrich a Ivana Fridrichová, založili spolek Chapananga z.s., v jehož rámci školu s přispěním dárců postavíme – tedy je to náš velký sen. Škola, co tam v současnosti mají, je daleko a jedná se v podstatně o malou místnost bez oken, dveří a bez lavic. Děti sedí při výuce na zemi a jejich až příliš, takže podmínky nemají ideální. S našimi příspěvky by pak i sirotci mohli chodit do školy, protože za studium se platí. Sice se v přepočtu na koruny jedná asi o 200 nebo 300 Kč na půl roku, ale pro ně je to vysoká část. Rovněž přispíváme na stravu, aby měly děti alespoň jedno jídlo denně, byť třeba jen kukuřičnou kaši. Zároveň jsme obyvatelům Chapanangy pořídili nějaký dobytek nebo plodiny, což jim dává možnost větší samostatnosti – ke které je učíme.

Jak na vás Afrika zapůsobila, respektive Malawi?

Malawi je poklidná republika. Nikdy se tam neválčilo, protože kromě jezera Malawi, odkud pocházejí známé akvarijní rybičky, nemá země žádné přírodní bohatství. I náboženské rozepře a války se Malawi vyhýbají. Převažuje tam křesťanství a obyvatelé jsou ohromně milí. Na vesnicích si všichni pomáhají a jsou pracovití – přestože nemají kvůli špatné a suché půdě dobrou úrodu. Každopádně kamkoliv jdete, pobíhají kolem vás úžasně veselé děti. Vypadají, že jsou ohromně šťastní. Možná šťastnější než naše děti, protože se za ničím nehoní a pokud cokoliv dostanou, mají z toho obrovskou radost. Nahrávala jsem si je na telefon a pak jim ukazovala video. Radovali se a se zaujetím na sebe koukali. Řada z nich se viděla poprvé v životě a měli z toho nefalšovanou radost. Často jsme si s nimi hráli a tancovali, snažili jsme se zapadnout do jejich kolektivu, za což byli šťastní a vděční, a my také. Účastnili jsme se i jejich bohoslužeb, rituálů a večerních tanců, což byl zase ohromný a nepopsatelný zážitek pro nás.

A Tanzanie?

Tam jsme se pohybovali v oblasti Malajské stepy, kde žijí Masajové v hliněných domečkách.

V Malawi teda taky, ve staveních z hliněných cihel, které si sami vypálí. Do Tanzanie se mnou jela i dcera a jsem ráda, že si tím prošla a viděla tamní způsob života. Tanzanie je pro Evropana poněkud složitější k porozumění. Masajové mají zvyky, které jsou pro západního člověka těžko stravitelné. Zejména pro ženy. Nicméně cesty do Afriky pro mě byly splněným snem. Poznala jsem ji se vším všudy, ne jako turista.

Také jste spali v hliněných domcích?

Ano, spali jsme přímo ve vesnicích. Vždy nám uvolnili jejich nejlepší dům s plechovou střechou ale hliněnou podlahou bez elektřiny a vody. Spali jsme na zemi na matracích, které nám místní dovezli na kolech. A když spíte na zemi pod moskytiérou, nějaká ta havěť se vám do toho domku bez dveří prostě dostane. Myši, šváby… i štíra jsem viděla.

Jak dlouho jste v Africe pobývala?

Byla jsem tam vždy čtrnáct dní. Měli jsme k dispozici auto, co zajistil místní pastor a přejížděli jsme z vesnice do vesnice. Dohromady nás bylo pět, takže s batožinou a kufrem s brýlemi se necestovalo zrovna komfortně, ale rozhodně to bylo zajímavé.

Jak Vás místní vítali, když jste za nimi přijela poprvé? Ať už do Malawi, nebo Tanzanie.

Byli nadšení, byli jsme pro ně něco exotického. Vždy se k nám seběhli, zpívali a tančili. Malé děti z nás ale třeba byli zezačátku vyděšeni, protože viděli poprvé bělocha. A ty vlasy! Každopádně místní byli vděční, že se o ně někdo stará a poskytuje jim nějakou službu. Nebrali nás jakou automatickou nebo snad povinnou pomoc. Samozřejmě je rozdíl v různých afrických státech, ale tím, že v Malawi nemají nic a jsou zvyklí se sami o sebe postarat, spokojí se s málem. Žijí na hromádce a dělí se o to málo, co mají. To na mě působilo hrozně hezky a myslím, že si tam člověk spoustu věcí uvědomil. Nechala jsem si i ušít stejné oblečení jako to jejich a oni mě s upřímností přijali – tak jako já je.

Změnilo Vám to pohled na svět?

Určitě. Tam mi to tak nepřišlo, tam jsem si užívala každou minutu, ale když jsem se vrátila do České republiky, byl to šok, nedokázala jsem zpracovat ty rozdíly, zpětně jsem si hodně věcí uvědomila a jako kdybych se jinak poskládala. Bylo to silné. Návštěva Afriky mi otevřela oči ve smyslu, co je důležité a co naopak není. V konzumním světě máme všeho dvakrát a ještě si toho nevážíme. Sice si člověk může říct, že to chápe, ale pokud nestráví několik dní v africké „bídě“, některé malichernosti moderního světa si neuvědomí. V Africe žijí bez elektřiny a mnohdy i bez vody. Mají málo materiálních věcí, ale nahrazují to duchovní stránkou a tím pádem jsou určitým způsobem bohatší. Všude okolo je jen příroda a oni jsou spokojení. Pocity, které tam prožíváte a vnímáte, jsou nepopsatelné a nepřenositelné, to člověk musí prožít sám.

Máte pod sebou pět optik, to se přeci musíte honit a starat se o provoz.

Starám se čtyři optiky, pátou má moje sestra. S optikou začala naše máma a my v tom pokračujeme. Kromě toho, že se starám o jejich provoz, pořád pracuji i jako optik a optometrista a naplňuje mne to. Snažím se vyvážit práci, život i zábavu a vše naplno prožívat, ne se honit za něčím, co nemá smysl.

A jak jste zvládali první covidovou vlnu? Pomohla Vám třeba uvědomit si, že lze některé věci řešit jinak?

No, jestli myslíte nějaký přesun do online prostředí, tak nejsem moc zastáncem optických e-shopů, prostě to mám ráda tradičně, chceme poskytovat službu, ne prodej. Nemyslím si, že by se dioptrické brýle měly řešit přes internet. Člověk musí přijít a brýle si vyzkoušet, aby měl záruku toho, že mu sednou. Navíc měření zraku musí stejně proběhnout fyzicky ve vyšetřovně. A v covidu jsme tuto službu poskytovali a dávala nám možná ještě větší smysl. Vše jsme zvládli s vědomím radosti, že vlastně můžeme pracovat a nemusíme být doma zavřeni.

Pojďme ještě na závěr připomenout Váš spolek Chapananga z. s. Kdyby chtěl někdo přispět na stavbu školy a na sirotky, co pro to může udělat?

Kdokoliv by měl zájem přispět na naši „Afrika optiku“, stavbu školy, podporu studentů, dětí a sirotků, které chceme podporovat i dalšími činnostmi, například motivačními přednáškami, kázáním a duchovní výukou, může poslat libovolnou částku na účet 2701738170/2010. Další informace lze najít na adrese www.chapananga.cz a Facebooku na stránce Chapananga. Všem za jakékoliv příspěvky mnohokrát děkujeme.

 

Aleš Sirný, DiS.

Foto: Mgr. Jana Svojáková

 

Autor:  Aleš Sirný  

Zdroj:  redakce  

    [ Katalog firem ]
AMBG LTD, s.r.o.
Distributor značkových brýlových obrub COTTET, K-ACTOR, KOALI, LIGHTEC ...

Optika Jana

Rádi Vám poradíme při výběru Vašich dioptrických brýlí, slunečních brýlí ...

Optika Bohumila Odvárková

Nabízíme dioptrické brýle, sluneční i sportovní brýle, opravy a servis.

Progresiv Optik

Odborná péče o zrak - prodej dioptrických a slunečních brýlí včetně doplňků ...

RNDr. Bc. Renata Giacintová

Odborné měření zraku, dioptrická skla s úpravou pro práci na PC ...

Oční optika Jana Suchá

Prodej dioptrických a slunečních brýlí, kontaktní čočky, doplňky.

Topografie OP
Individuální kontaktní čočky ...
Na podzim 2019 jsem měl telefonát z Brna od kolegy optometristy Tomáše Pospíchala, který se ...
eLegal se dlouhodobě zaměřuje na marketingové právo a regulaci reklamy ve zdravotnictví.
Co změnila novela zákona o ...
Od 26. května 2021 platí nová pravidla regulace reklamy pro zdravotnické prostředky, tedy produkty ...
Riziko vzniku a progrese zejména VPMD a senilní katarakty lze ovlivnit dostatečným příjmem antioxidantů a dalších látek esenciálních pro zdraví očí.
Nemoci oka související s věkem ...
S pokračujícím trendem zvyšování délky života a stárnutí populace se prevalence nemocí oka ...

Vygenerováno za 0.0853 sec
Informační portál mapující oblast oční optiky a optometrie. Posláním portálu je srozumitelnou formou oslovit co nejširší veřejnost se zájmem o vidění, zrak, módní trendy a konkrétní služby v oblasti oční optiky. Součástí portálu je katalog firem a jejich produktů a služeb.
Publikování nebo šíření obsahu serveru nebo jakékoliv části zveřejněného materiálu jakoukoliv formou je bez předchozího písemného souhlasu vydavatele zakázáno.

Cookies

2024 © 4stav.cz | Provozovatel: EXPO DATA spol. s r.o. | Webmaster: ORAX, s.r.o.,  EXPOCOMP, spol. s r.o.