Rozhovor s RNDr. Alenou Tesařovou

V roce 2008 vedete na Vašem pracovišti několik kurzů, od Kurzu pro pracovníky v oční optice až po kurz Optometrie pro slabozraké. O který z nich je největší zájem? Jak jsou kurzy vedeny?
Řekla bych, že největší zájem je o Kurz pro pracovníky v oční optice, který je určen pro ty, kteří se rozhodli pracovat v oční optice, ale nemají k tomu vzdělání. V mnoha případech jsou to rodinní příslušníci vlastníků očních optik, ale samozřejmě i mnoho dalších zájemců o tak atraktivní povolání. Pro tyto zájemce jsme v roce 1993 připravili vzdělávací program a poprvé otevřeli studium v roce 1994. Pro optometristy realizujeme krátkodobé inovační kurzy a další školicí aktivity v rámci celoživotního vzdělávání.

Jak byste charakterizovala v kostce Kurz pro pracovníky v oční optice, o který je největší zájem?
Kurz byl koncipován pro potřebu nově vznikajících očních optik po privatizaci. Tak vyvstal požadavek Společenstva českých optiků a optometristů proškolit nekvalifikované pracovníky pro dílenskou část vznikajících očních optik. Na to jsme velmi pružně zareagovali, a jak už jsem řekla, v roce 1993 byl koncipován vzdělávací program s náplní, kterou pomáhal připravit tým odborníků a učitelů ze Střední zdravotnické školy Merhautova v Brně, samozřejmě ve spolupráci se Společenstvem českých optiků a optometristů. Učební plán a osnovy byly sestaveny tak, aby poskytly absolventům vzdělání pro vykonávání některých činností převážně v dílenské části pracoviště oční optiky. Do dnešního dne bylo od roku 1994 proškoleno celkem 480 pracovníků v oční optice. Ještě bych doplnila, že je to jednoletý kurz, který se skládá ze 4 týdenních soustředění. Na závěr kurzu musí každý absolvent vypracovat písemné testy z 5 odborných předmětů, a to ze základů oftalmologie, geometrické optiky, přístrojové optiky, brýlové optiky a technologie.

Čím studenti ukončují výuku kromě testů?
Absolvent získává za úspěšné splnění testů osvědčení o absolvování kurzu. Osvědčení jej opravňuje vykonávat práci v dílenské části oční optiky. Na základě získání tohoto osvědčení si ale nemůže otevřít živnost. U pomaturitního specializačního studia optometrie, které bylo u nás již definitivně ukončeno, po úspěšném absolvování teoretické a praktické zkoušky před zkušební komisí obdržel vysvědčení o specializaci.

Jací jsou Vaši posluchači?
Vzhledem k tomu, že u nás se jedná o postgraduální studium nebo celoživotní vzdělávání, tak nehovoříme o klasickém studentovi, jak je tomu v oblasti pregraduálního vzdělávání, ale většinou jako o účastníku kurzu. Mám zkušenost jenom porevoluční, nemohu tedy srovnávat dobu předtím. Mohu jednoznačně říct, že zájemci o studium, kteří k nám přicházejí, vědí, proč přišli. Jsou to cíleně zaměření lidé, kteří už mají takovou životní zkušenost, že vědí, proč se vzdělávat. Co se týče kurzu pro pracovníky v oční optice, o kterém jsem již hovořila, přicházejí k nám studenti s různou úrovní vzdělání, což někdy způsobuje lektorům těžkou hlavu, protože výuka je ve chvíli, kdy má každý ze studentů jiný odborný základ, velmi obtížná. Je třeba srovnat hladinu do takové úrovně, aby se na ní mohlo stavět dál, a to je náročné. Ale uchazeči o studium jsou velmi houževnatí a spolupráce s nimi je velice příjemná.

Co považujete ve Vaší pozici vedoucí subkatedry optometrie za nejdůležitější? Jaké vlastnosti má mít člověk, který subkatedru řídí, a co osobně nejvíce pomáhá Vám?
Jako vedoucí pracovník bych měla být velmi dobrý manažer. Odbornost se za zeleným stolem udržuje těžko, když člověk není v praxi. Velmi důležité podle mě je to, jak spolupracujete s odborným terénem. Navázala jsem již jako vedoucí katedry optometrie spolupráci s vynikajícími optiky, tradice se zde udržela a mohu říci, že za těch 17 let, co tuto práci dělám, jsem se nikdy nesetkala s neochotou spolupracovat s naším centrem v oblasti vzdělávání očních optiků. Získala jsem dojem, že je to taková velká rodina, která touží po tom, jít v oblasti vzdělávání dál a dál. Mám jenom ty nejlepší zkušenosti. Spolupracuji jak s odbornými učiteli Střední zdravotnické školy Merhautova v Brně, tak s očními lékaři ve FN u sv. Anny a ve FN v Brně-Bohunicích i s mimobrněnskými lektory z různých pracovišť, se kterými jsme se vždy domluvili a vytvářeli koncepci oboru stejným směrem. Velkou a nezastupitelnou podporou byla a je dlouhodobá spolupráce se Společenstvem českých optiků a optometristů.

Na NCO NZO se vyučovala optometrie od roku 1968 do roku 2007. Od letošního roku to zákon neumožňuje, takže se zde místo kontinuální výuky organizují kurzy a semináře, za které mohou účastníci získávat kredity v rámci národního kreditního systému. Jak a v čem to změnilo celý systém?
Největší změna nastala v roce 2004, kdy vešel v platnost zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání, zjednodušeně tomu říkáme zákon o nelékařských zdravotnických povoláních, a ten jasně definuje vzdělání optometristy. Je to vysokoškolské vzdělání, které se získá studiem zdravotnického bakalářského programu. Od roku 2004 do roku 2006 bylo přechodné období, v té době bylo definitivně ukončeno naše jednoleté pomaturitní specializační studium oční optik-optometrista. Platnost tohoto zákona nám umožňuje uskutečňovat pouze kurzy v rámci celoživotního vzdělávání.

Myslíte si, že tato změna je přínosná?
Určitě ano. Optometrista je podle nového zákona vysokoškolsky vzdělaný zdravotnický pracovník a to je naprosto na místě. Je to v souladu se systémem vzdělávání v Evropě.

Chápu to tak, že optometrista má teoretičtější znalosti a doplňuje si praxi a předtím to bylo naopak – praktik si doplňoval teoretické znalosti?
Přesně tak. Teoretická část je nyní povýšena o vyšší kvantum medicínského vzdělání a to je v oboru, který zabezpečuje primární péči o zrak, diagnostiku, korekci očních refrakčních vad a poradenství nezbytné.

Jaký je stav optometrie v naší zemi?
To se dostáváme k vysokoškolskému vzdělávání, to znamená k bakalářskému zdravotnickému studijnímu programu pro přípravu optometristů. Studium se realizuje na vysokých školách v denní formě studia v Olomouci a v Brně, v Praze studijní program zatím není akreditován.

Je nám známo, že ve Vašem centru učí či učily zajímavé osobnosti. Můžete některé z nich zmínit?
Začala bych od pana Richtra, i když paní docentka Kvapilíková je dáma a měla by mít přednost. Předal mi katedru tak důsledně, že jsem ji mohla převzít jen s malými změnami. Vzdělávací program byl velmi dobře připraven, pana Richtra si velice vážím. S docentkou Kvapilíkovou, další osobností, jsme byly sehraný tým. Byla velice progresivní ve vzdělávání jak očních optiků, tak optometristů. Zkoncipovala bakalářský vzdělávací program na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity a spolupracovala kontinuálně i s naší katedrou, takže z jejích myšlenek vzešly úžasné nápady. Fantasticky přednášela. Měla vizi, řekla bych nadčasovou vizi, a z jejích myšlenek žijeme velmi aktuálně ještě do dnešní doby. Dále bych chtěla zmínit pana docenta Antona, který byl spolu s magistrou Petrovou z FN u sv. Anny u přípravy programu jednoletého studia optometrie a nyní je častým lektorem krátkodobých inovačních kurzů v rámci celoživotního vzdělávání. Když napíšete, že v kurzu bude přednášet docent Anton, přitáhne to spoustu zájemců. Nerada bych na někoho zapomněla, úžasné zkušenosti mám například s lektory ze SZŠ Merhautova, s panem bakalářem Najmanem, vynikajícím kolegou, také s panem doktorem Víchou z FN v Brně-Bohunicích. Nemohu zapomenout na inženýra Vymyslického a mnoho dalších.

Co Vás ve Vaší práci naposledy příjemně překvapilo?
Každopádně mě vždycky potěší, když ukončíme ročník studia a při testech nebo zkouškách se ukáže, že absolventi jsou chytří. Považuji za úžasné, když u pomaturitního specializačního studia optometrie končí studenti s vynikajícími znalostmi a zkušební komise, která zkouší jak studenty bakalářského programu, tak naše jednoleté dálkové studenty, konstatuje, že jsou ti naši s vědomostmi na nejméně stejné úrovni jako studenti tříletého denního bakalářského programu. Když vám pak absolventi přijdou poděkovat, řeknou, že se jim zde dobře dařilo, že jsme s nimi dobře zacházeli, že se hodně naučili, tak je to radost. Můžu uvést příklad, absolvent jednoletého kurzu pro pracovníky v oční optice, to znamená bez odborného vzdělání, vystudoval tento kurz, pak absolvoval čtyřleté studium na SZŠ – obor oční optik – a nato se nám tady po 3 letech praxe objevil jako student pomaturitního specializačního studia oční optik-optometrista s vynikajícími výsledky. A to se opakuje každý rok. Málokdy se přihodilo, že účastníci kurzů byli nespokojení. Konečný výsledek a poděkování byly vždy za dobré zacházení a za vynikající vědomosti, které zde získali. To bych chtěla podtrhnout. Všichni se shodovali na tom, že například úroveň jednoletého studia pracovníků v oční optice byla tak vysoká, že jim pak stačila pro začátek studia optometrie na vysoké škole. To mě velice těší.

Pobývala jste pracovně v nějaké cizí zemi? Jak se lišily tamní způsob uvažování a práce od těch našich?
Když jsem nastoupila do zdejšího tehdy ještě Institutu pro další vzdělávání zdravotnických pracovníků ze zdravotnické praxe, tak jsem měla hned po revoluci možnost spolupracovat s nizozemskými školami a s nizozemskými lektory, což pro mě byla výborná škola ve vhodný čas. Dostala jsem se k angličtině, pro lidi dřívějšího data narození to byl impulz začít se učit jazyky, jazyková vybavenost byla tehdy často nedostačující. První impulz byl tedy: musíš se doučit anglicky. Pak jsem odjela do Nizozemska, měla jsem tam možnost být na několika stážích a přijít do kontaktu s lektorskou a učitelskou praxí. Bylo to tehdy jiné, než jsme byli zvyklí tady. Naučili nás interaktivní vyučovací metody, výuka měla alternativní strukturu a charakter. Já jsem znala spíš praxi, učila jsem jen jako externistka na střední zdravotní škole, pracovala jsem ve FN u sv. Anny v laboratoři, takže pro mě to byla ohromná škola. Spolupráce s Nizozemskem trvá dodnes.

Do jaké míry se ve Vaší práci řídíte vcítěním se, emocemi, do jaké míry rozumem?
Jsem spíš racionálnější typ. Zkušenosti hodně člověka posouvají k pragmatičtějšímu rozhodování. Jako žena mám i intuici a naučila jsem se, že je často lepší nějakou dobu vyčkat a pak rozhodnout a reagovat. Marně se neříká, že vesmír to zařídí tak, jak to má být, tak na to někdy sázím, ale samozřejmě že v manažerské činnosti nemůže člověk nechávat věci tak, že se něco stane samo, to rozhodně ne. Takže u mě je to asi kombinace intuice a zkušeností.

Co nebo kdo Vám dodává vnitřní sílu a energii?
Dobře vykonaná práce, myslím tím práci obecně. Já prostě ráda pracuji. Úspěšně ukončený kurz, spokojení studenti. Pravidelný kontakt s odborníky, lektory. Mám ráda dobré nápady a náměty pro nové vzdělávací aktivity. K tomu je ale potřeba udržet a pěstovat si dobrý a dělný tým externích spolupracovníků. Troufám si říct, že se mně to doposud daří a jsem za tuto skutečnost velmi vděčná. Spolupráci se Společenstvem českých optiků a optometristů jsem vždy dávala svým kolegům za vzor. Jejich pochopení a snaha mi pomoci byla vždy příkladná a toho si nesmírně vážím. Mám také velkou podporu v rodině. To vše mně asi dává tu vnitřní sílu a energii ještě něco pro oční optiky udělat.