Osobnost české a slovenské oftalmologie a kontaktologie

Primářka MUDr. Vlasta Doležalová, CSc., je rodačkou ze Staňkova na Chodsku. Maturovala na gymnáziu v Domažlicích a po přerušení studia, vynuceném 2. světovou válkou, odpromovala na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po šesti letech edukace u primáře Pittera v Českých Budějovicích odešla budovat oční oddělení do Mariánských Lázní a později další oční oddělení v Chebu.

V letech 1968–1971 pracovala jako expertka ministerstva zdravotnictví na ostrově Djerba v Tunisu. V roce 1974 obhájila jako jedna z mála mimoklinických lékařů kandidátskou práci.

V roce 1980 obdržela Deylovu cenu za práci Postižení očí při Lyellově syndromu. Publikovala 166 prací v domácím i zahraničním tisku. V roce 1982 byla v době své plně rozvinuté tvůrčí aktivity odsunuta z primariátu. Následně se rozhodla ukončit svou odbornou kariéru. Neztratila však kontakt s oftalmologií a dlouhou dobu pracovala jako kontaktoložka, a to hlavně v Chebu, a věnovala se publikační činnosti.

V roce 1996 byla vyznamenána za rozvoj české a slovenské kontaktologie. V roce 2002 dostala zvláštní cenu časopisu Česká a slovenská oftalmologie za práce z oboru historie očního lékařství, v roce 2003 se stala čestnou členkou České lékařské společnosti J. E. Purkyně. Tento životopis najdeme na zadní stránce knihy, která nese název Malá zastavení na stezkách dějin očního lékařství.

Životopis, který je zde uveden, však postrádá několik podstatných údajů ze života paní primářky. Nezmiňuje se o její neuvěřitelné vitalitě, se kterou jsme se měli možnost setkávat při jejích návštěvách kontaktologických kongresů, kde nás zaváděla zpět do historie nejen oftalmologie, ale byla nám i neopakovatelnou průvodkyní výtvarným uměním, hudbou, malířstvím i literaturou. Na paní primářku vzpomínají zcela jistě i účastníci slavných tenisových zápasů, kde si ona dáma dokázala poradit se soupeři o několik generací mladšími a ukazovala, že „ve zdravém těle je zdravý i duch“.

Chtěl bych na tomto místě paní primářce poděkovat za ty krásné chvíle, které jsme mohli v její společnosti strávit, a hlavně za to, že kdykoli si chci zlepšit náladu, mohu se začíst do jejích textů, které jsou nejen plné zajímavých skutečností, ale jsou také napsány krásnou češtinou, která přesně dokládá, v jaké době, ale hlavně v jakém prostředí autorka vyrůstala.