Nebaví mě bojovat s něčím, kde jsou peníze a politika víc než člověk

Jaký je Váš názor na rodinné optiky?

Naše firma je typickým příkladem rodinné oční optiky. Tuto tradici živíme už více než dvacet roků, když k tomu připočítáme odpracované roky mojí maminky v bývalém státním podniku. A to už je docela slušné číslo. Ve firmě jsme už zainteresovaní všichni sourozenci a oční optiku se snažíme dělat co nejlépe s vysokou profesionalitou. Samozřejmě že vstup řetězcových optik na trh nás nepotěšil, ale pokud člověk chodí s otevřenýma očima, musel tuto situaci očekávat. Nezbývá nám nic jiného, než se s touto realitou vyrovnat a pracovat především na sobě, abychom dokázali konkurovat i velkým firmám tím, čím se od nich lišíme. Neumím odhadnout, jak se bude měnit poměr rodinných očních optik a řetězců, ale děsí mě optiky, ve kterých pracují nekvalifikovaní lidé, případně kvalifikované zdravotní sestry.

Existuje něco, v čem může být podle Vás složitější pracovat v rodinné firmě než třeba ve větším provozu?

Všechno má své výhody i nevýhody. Když pracujete v rodinné firmě, jste v práci vlastně neustále. Aby každé naše rodinné setkání nedopadlo jako pracovní porada, museli jsme zavést statut, že se o práci nebudeme bavit na akcích tohoto typu. Síla a motivace rodiny je cítit při zásadních rozhodnutích, protože když něco třeba nevyjde, tak to zasáhne všechny – proto všichni pracujeme, jak nejlíp umíme. Pracovat jako zaměstnanec má minimálně tu výhodu, že když zavřete večer dveře optiky, tak na ni nemusíte myslet, v rodinné firmě to však nejde.

Co Vás nejvíc ovlivnilo při výběru povolání?

Nejvíc asi to, že jsem vedle optiky vlastně vyrůstal. Jsem od přírody manuálně zručný a první brýle jsem opravoval asi v šesti letech – pamětníci si jistě vzpomínají na nýtované stěžejky na brýlích z Okuly – ty jsem dělal nejraději. Jako každé dítě jsem neměl v plánu pokračovat v tom, co rodiče začali, ale po ukončení střední školy jsem tlaku neodolal a od té doby jsem se z optiky nehnul.

Jak se na Slovensku doplňuje práce mezi oftalmology a optometristy?

Myslím, že na Slovensku reálně spolupráce mezi oftalmology a optometristy neexistuje. Určitě existují výjimky, ale to spíše jen na osobní bázi, ne v rovině veřejného uznání odbornosti – což je velmi smutný fakt. Jsem přesvědčen o tom, že spolupráce těchto dvou povolání by přispěla ke zkvalitnění služeb tak, jak to vidíme ve vyspělé Evropě.

Jaké otázky a podněty nejčastěji slýcháte a řešíte jako prezident Optické únie Slovenska?

Nejčastěji přicházejí do kanceláře podněty, ve kterých si optici stěžují na nově zřízené provozovny, které nesplňují odborné nebo materiálně-technické požadavky, dané legislativou. Vzhledem k tomu, že si existující legislativu úřady vysvětlují v jednotlivých regionech Slovenska různě, dochází k situacím, že něco platí na východě a něco jiného zase na západě. Když se k tomu přidá slušně „motivovaný“ pracovník úřadu, případně „dobrý kamarád“ apod., výsledek se dostaví.

Všemi těmito podněty se intenzivně zabýváme a snažíme se je řešit. Není to však jednoduché, protože OÚS je sice státem uznaná organizace jako odborné občanské sdružení, ale nejsme „Komorou ze zákona“ a proto naše názory můžou, ale nemusí být akceptovány. Nezbývá nám nic jiného, než na problémy opakovaně upozorňovat kompetentní kontrolní úřady a čekat, jestli se něco stane.

Jsou tyto podněty spíše dlouhodobějšího rázu, nebo se některé naopak objevily v poslední době, nově?

Prakticky všechny podněty jsou dlouhodobějšího charakteru. Otvírání nových optik tady bylo vždy a zřejmě i bude. Osobně bych ale uvítal, kdyby se ten, kdo si chce optiku otevřít, přizpůsobil legislativě a nehledal od začátku, jak ji obejít. Legislativa by měla být jednoznačná a zákony by měly platit pro všechny. Vím, že v současnosti jsou to jen zbožná přání. V poslední době neregistruji žádný nový větší problém, ale taky nevím, co zítra najdu v poště.

Co je na roli prezidenta OÚS z Vašeho pohledu nejtěžší? A naopak – čím je pro Vás zajímavá?

Nejtěžší pro mě je vyrovnat se s nespravedlností a nečistými praktikami, které se objevují i v našem oboru – mám totiž dost silný smysl pro fair play, a proto s tím vším musím vnitřně bojovat, abych se odosobnil. Kolegové se na nás (představenstvo OÚS) obrací, abychom jim pomohli s jejich konkrétním problémem, jenomže my nemůžeme řešit konkrétní problém (ne že bychom nechtěli), ale musíme pracovat na tom, aby se daný problém řešil globálně, tedy hlavně legislativně. Vstupování do legislativních procesů je ale dost náročná činnost, která vyžaduje skutečně mnoho času. Samozřejmě bych to při své práci nezvládal, a proto máme úlohy v představenstvu OÚS rozděleny. Celý tým, podotýkám, že dobrovolně, v rámci svého volného času a bez nároku na honorář, pracuje na tom, aby si povolání očního optika udrželo určité standardy. To je to, co je pro mne zajímavé, a i když jsem chtěl s touto činností skončit, zas přišla výzva...

V jakém momentě jste si říkal, že dál nechcete pokračovat, a co Vás povzbudilo jít dál?

Skončit s touto prací jsem chtěl v momentě, kdy jsem si uvědomil, že mě nebaví bojovat s něčím, kde jsou peníze a politika víc než člověk, respektive zájem jednotlivce je silnější než zájem skupiny lidí. Mí starší a zkušenější kolegové mne dokázali přesvědčit a díky tomu jsem zůstal.

Jakými nejdůležitějšími zákony se v současnosti v OÚS zabýváte?

To je tajemství :-).... ale ne – dlouhodobě pracujeme na systému vzdělávání profese očního optika a optometristy, kde bychom se chtěli aspoň přiblížit české, případně evropské legislativě. V případě očního optika je situace jednodušší, ale v případě optometristy se bez vzájemné spolupráce s oftalmology nepohneme – ta se však rodí velmi těžko.

Na co kladete důraz v současnosti při vzdělávání? Jakým směrem by se mělo podle Vás dál ubírat?

OÚS se snaží podporovat optické školy v rámci svých možností. Protože všichni víme, jaké následky může mít neodbornost, klademe důraz na odbornou stránku vzdělávání. Na školách proto pomáhají s výukou přední členové OÚS. Na Slovensku je problematika vzdělávání složitější než v ČR a nejen já bych uvítal, kdyby se tento stav znormalizoval a uvedl na rozumnou úroveň.

V čem je složitější a co by pomohlo stav uvést na rozumnou úroveň?

Na Slovensku nemáme vysokoškolské vzdělávání optometristů a to není v souladu s evropskými standardy. Už bylo vykonáno několik pokusů o zřízení takového studia, ale nakonec to vždy zůstalo na mrtvém bodě, protože zainteresovaní měli rozdílnou představu o zařazení těchto absolventů v praxi. Pomoci by mohl jedině otevřený dialog a pár kompromisů, ale na to zřejmě ještě nenastal čas.

Jak vnímají optici a optometristé práci OÚS? Liší se nějak ve svém přístupu starší a mladší ročníky, nebo se to takto nedá dělit a jde spíš o individuální přístup?

Optická únie Slovenska je čistě dobrovolná organizace, jejímž posláním je seskupit všechny subjekty, pohybující se kolem oboru oční optiky, tj. majitele malých optik, majitele velkých firem, distributory, optometristy, oční optiky – zaměstnance i studenty. Naše práce je ale častokrát vnímána negativně, protože se především snažíme, v rámci našich možností, vstupovat do legislativních procesů – a řekněme si na rovinu, ne každému to tak vyhovuje. Snažíme se o to, aby si obor oční optiky na Slovensku udržel evropské standardy. Naštěstí už máme stabilní členskou základnu lidí, kteří pochopili, že naše činnost není zbytečná a i přes to, že změny není hned vidět ani cítit, nám věří a podporují nás.

Od 1. dubna 2011 platí na Slovensku Seznam úhrad zdravotnických pomůcek podle kategorizace MZ SR pro oční optiky a optické výkony. Jakým způsobem se do něj promítly požadavky optiků oproti předchozímu seznamu? Chtěli byste v něm do budoucna ještě něco změnit?

Seznam pomůcek je jedna z věcí, na kterých se hodně pracovalo. Od 1. dubna 2011 došlo k zásadní změně vnímání předpisu optické pomůcky. Poprvé v historii SR byly do seznamu zapracovány připomínky OÚS a vznikl systém, který reálně funguje. Paušálními úhradami optimalizuje výdaje zdravotních pojišťoven, minimalizuje zneužívání. Pro spotřebitele je jednoduchý na pochopení.

Samozřejmě tyto změny přinesly i vlnu kritiky z řad majitelů očních optik, kteří byli na staré recepty zvyklí a jejich služby byly postaveny právě na nich, ale i oni časem pochopili, že když se štípe dříví, létají i třísky. Systém funguje skoro dva roky a OÚS nemá v plánu jej zásadně měnit.

Jak se podle Vás změnilo v poslední době chování zákazníků v optikách?

Ekonomická situace tlačí lidi někdy až k extrémnímu chování – často vstoupí do obchodu přímo agresivní zákazník s nesplnitelnými požadavky. Na denním pořádku jsou požadavky na slevy, mnohdy i od solventních zákazníků. Je těžká doba a díky médiím vypadá ještě těžší, lidé jsou vystresovaní a často se uchylují až k zoufalým rozhodnutím.

Tento stav je dost psychicky náročný, nejen pro obsluhu, a proto je důležité být na tento fakt připraven. Na druhé straně mě zaráží, kde všude jsou schopni zákazníci koupit brýle. V některých provozovnách se zastavil čas před dvaceti lety a obchod jim ještě stále funguje.

Existuje podle Vás ideální způsob, jak se má optik chovat v době takzvané recese?

Co je to ideální způsob? Rád bych ho znal. Domnívám se však, že období recese je časem na změny. Proto by každý z nás měl pouvažovat nad tím, jestli ho to, co dělá, skutečně baví a jestli mu jeho práce dává smysl. Pokud ano, měl by v první řadě začít makat na sobě, rozšířit si vzdělání, racionalizovat všechno, co se dá, předělat optiku, hledat a nabízet přidanou hodnotu, která pomůže udržet stálé zákazníky a při trošce štěstí přitáhne i nové.

Co byste doporučil v době recese zákazníkům, kteří využívají služeb optik?

Asi bych jim doporučil, aby hledali a našli tu svoji oční optiku, ze které si za své peníze odnesou nejen zboží ve formě nějakých brýlí za super cenu, ale aby si odnesli i dobrý pocit z nákupu v příjemném prostředí, s vlídným kvalifikovaným personálem, který jim poskytne nejen dobrou radu a perfektní služby, ale také dlouhodobý servis.

Na Slovensku je v současné době okolo 500 optik. Je to z Vašeho pohledu dostatečný počet, nebo by se měl změnit?

Počet optik na Slovensku v posledních letech výrazně vzrostl. Existují však významné regionální rozdíly. Na základě toho, co slyším od majitelů optik, usuzuji, že tento počet je už větší, než by měl být. Konkurence je ve většině regionů skutečně velká. Na druhé straně bych proti tomuto počtu nic neměl, kdyby všichni fungovali podle platných pravidel. Potom by šlo hlavně o šikovnost, marketing a vynalézavost majitelů. Na Slovensku však existuje určitý podíl firem, které parazitují na tom, že je přebytek distributorů optického zboží. Jednoduše nakoupí zboží a několik měsíců, dokonce i roků, je nezaplatí, nemluvě o placení např. odvodů za zaměstnance nebo jiných zákonných poplatků. Stačí si sednout na hodinku k internetu a hned si uděláte obraz. To je však problém nejen v našem odvětví, ale celkově v maloobchodě.

Kolik procent lidí si objednává na Slovensku kontaktní čočky přes internet?

Toto číslo momentálně nedokážu odhadnout, ale předpokládám, že se bude podobat číslům prodeje v ČR. Internetový obchod, nejen s kontaktními čočkami, je fenoménem této doby a v podstatě je přímo i nepřímo podporován výrobci, takže „malý optik“ s tím těžko něco udělá. Stačí se podívat, za jaké ceny se nabízejí výrobky na „netu“, a rychle zjistíte, že váš regionální (např. česko-slovenský) distributor vám je prodává dráž než internetový obchod konečnému spotřebiteli. Co k tomu víc dodat? Konečného spotřebitele tento fakt nezajímá. Pro něj je podstatná cena, a proto se bude tento typ prodeje rozvíjet i nadále.

V České republice se začaly objevovat takzvané brýlové automaty. Co si o tom myslíte?

Můj názor na to je takový, že bychom měli všechno zautomatizovat, přátele mít jenom na Facebooku a ani nevycházet z domu... Samozřejmě to berte s nadsázkou. Pokud se má optika dělat pořádně, bez osobního kontaktu to jednoduše nejde. V podstatě je mi líto lidí, kteří využívají takové služby, protože možná ani netuší, jaké jsou ve skutečné optice možnosti. Navíc každý takový automat bere práci nám, optikům – respektive živí nějaký zábrusný servis. To je mi samozřejmě proti mysli.

Jak přistupují lidé u Vás k brýlím, které se volně prodávají v drogeriích nebo obchodních domech?

Tak, že si je kupují, stejně jako všude ve světě. V každé společnosti existuje skupina lidí, kteří si tyto brýle pořizují, a v podstatě jim to vyhovuje – jak z ekonomických, tak i např. z praktických důvodů. Jako alternativa náhradních brýlí do garáže nebo k brusce je to snad přijatelné, ale na stálou korekci jsou tyto brýle nevhodné – to víme všichni. Ve své praxi se snažím lidem vysvětlit, proč takhle NE, a on mi to večer ve zprávách pokazí nějaký politik, který má takové brýle nasazeny na čele... Potom aby je lidi i na Slovensku nekupovali, že?

Rozhovor najdete v časopise Česká oční optika, č. 1, 2013.

Foto: archiv Pavla Moravce.