Naučit se učit se

Při léčbě onemocnění rohovky se používá metoda crosslinking. Kolika pacientům ve Fakultní nemocnici u sv. Anny, kde pracujete, už pomohla a jak je tato metoda úspěšná?

Crosslinking – metoda zpevnění rohovky, používaná zejména pro zabránění progrese keratokonu, ale i marginální pelucidní degenerace nebo např. ojediněle u iatrogenní keratektázie, při myopické progresi po laserovém refrakčním zákroku, byla poprvé po letech výzkumu provedena na přelomu tisíciletí.

V refrakčním centru FN USA Brno byla tato léčebná metoda zavedena v únoru 2010. Do současné doby bylo ošetřeno více než dvě stě padesát očí, převážně s diagnózou keratokonus. Naše pracoviště využívá převážně bezabrazní techniku, zejména z důvodu minimalizace rizika komplikací, nižší zátěže a bolestivosti pro pacienta, vysokého pooperačního komfortu. Úspěšnost – zastavení progrese keratokonu v celém sledovaném období – dokládá skutečnost, že dosud nebylo potřeba výkon provést opakovaně. Tuto metodu považuji za velice přínosnou. Nemusíme, zejména u mladých pacientů, pouze bezmocně progrese onemocnění sledovat. Tento názor podporuje i ta skutečnost, že v některých zemích EU je zákrok jako preventivní hrazen ze základního zdravotního pojištění.

Na co je třeba dávat největší pozor při vyšetřování keratokonu?

To je trochu záludná otázka, protože každému úkonu probíhajícího vyšetření musí být věnována patřičná pozornost, ať se jedná o hodnocení zrakové ostrosti nebo např. hodnocení nálezu pomocí štěrbinové lampy i dalších. Pro sledování progresí onemocnění jsou důležité změny údajů vyklenuté rohovky jak v rozsahu, tak v hodnotách poloměrů křivosti, hodnocené nezávisle pro přední i zadní plochu rohovky v mm, D i pomocí Belin – Ambrosio elevací včetně pachymetrie v celém rozsahu. Závažné následky může mít zanedbání měření, respektive nesprávné vyhodnocení hodnot preventivního vyšetření nitroočního tlaku. Získání objektivních hodnot, zejména u vysokých stupňů keratokonu, bývá obtížné.

Jak se podle Vás vyvíjí aplikace kontaktních čoček u poraněných či nemocných očí? V čem vy osobně vnímáte největší změny?

S těmito aplikacemi se bezprostředně setkáváme především na klinických pracovištích. Protetické kontaktní čočky přináší klientům někdy možnost zlepšení zrakových funkcí, v jiných případech zvýšení sebedůvěry při dobrém kosmetickém výsledku. Preventivní, respektive terapeutické aplikace pak mohou pomáhat při urychlení hojení nebo zmírňují bolestivost, svoji funkci plní i při zachování integrity rohovky. V tomto smyslu oceňuji možnosti kontinuálních aplikací, které pro běžné užívání kontaktních čoček z důvodu korekce refrakční vady svým klientům nedoporučuji.

Podle jakého kritéria jste volila vy osobně svoji profesní specializaci?

V tomto ohledu nemohu hovořit o kriteriích výběru, vztah k oboru jsem získávala postupně v průběhu studia.

Na katedře optiky a optometrie Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně bude nově otevřen obor ortoptika. Co všechno konkrétně pro Vás obnáší, než se obor akredituje?

Na začátku byla změna zákonných norem pro výuku nelékařských zdravotnických oborů. Následovala společná diskuze předních oftalmologů, strabologů a ortoptistek o osnově výuky s cílem dosáhnout odpovídající náplně studia tak, aby se studenti naučili rozumět základům i zvládat nové léčebné postupy. Příprava akreditačních materiálů nového oboru je týmovou prací celého vedení Katedry optometrie a ortoptiky i vyučujících všeobecného základu, kteří vytvářejí sylaby jednotlivých předmětů. Zpracovaný materiál prochází schvalovacím řízením LF, MU, MZ a akreditační komisí MŠMT. Následně je třeba zajistit technické podmínky výuky, dát na vědomost veřejnosti, že je obor otevřen, připravit přijímací řízení, rozvrhy, přípravy pro výuku a dalších tisíc maličkostí a pak se už jen těšit na motivované studenty se zájmem o obor.

Časový horizont přípravy akreditačních materiálů nového oboru včetně schvalovacích řízení obnáší přibližně dva roky práce. Z uvedeného vyplývá, že kvalitní materiál může vzniknout pouze dobrou spoluprací odborníků, ale i technických pracovníků nejen KOO, ale napříč LF.

Dobrá spolupráce dává předpoklad i pro zajištění kvalitní výuky.

V čem je podle Vás důležité, že se tento obor akreditoval jako univerzitní?

Výuka oboru ortoptika je zahajována v akademickém roce, který otevírá třetí desetiletí výuky oboru optika a optometrie na KOO LF MU v Brně. Změnou systému vzdělávání na vysokoškolský prošly všechny základní nelékařské zdravotnické obory. Největší přínos vidím v možnostech dalšího rozvoje oboru s následným poskytováním péče na základě nejnovějších vědeckých poznatků. V neposlední řadě nemohu opomenout i výchovu nové generace odborných pedagogů.

Vývojovou analogii najdeme i v oborech oční optika a optometrie. Optiky a refrakcionisty, kteří si znalosti předávali většinou v rodině, vystřídali vyučení, pak maturanti, následovalo nástavbové studium, bakalářské, magisterské. V současné době již jsou v České republice odborníci s vědeckou hodností Ph.D. připravující se na habilitační řízení.

Jakým směrem by se v budoucnu podle Vás mělo v ČR ubírat vzdělávání v oboru optiky a optometrie? Na co by se budoucí optici a optometristé měli podle Vás zaměřit nejvíc, než půjdou do praxe?

Studenti by měli v začátku studia dospět k rozhodnutí, ať je jejich původní motivace pro volbu oboru jakákoliv, zda oční optika a optometrie jsou obory, které je budou naplňovat. Výkon naší profese, pokud má být vykonávána dobře, není pouhým zaměstnáním, ale celoživotním posláním. Z toho vyplývá, že by se studenti měli snažit načerpat během studia maximum odborných znalostí jak v oblasti teoretických přednášek, tak v praktických seminářích a cvičeních, při práci s pacientem.

Je reálným předpokladem, že kompetence optometristy se budou rozšiřovat, technické podmínky pro práci očního optika budou na vyšší úrovni. Na to je naše katedra připravena jednak inovací přístrojového vybavení, ale i doplňováním aktuálních výukových disciplín při reakreditacích studijních programů, jako jsou např. klinická optometrie, vizuální a sportovní optometrie. Poměrně vysoký počet našich absolventů nachází v současné době uplatnění na očních klinikách nemocnic, na soukromých refrakčních centrech. Odborně vzdělaný oční optik – optometrista bude mít vždy příznivější výchozí pozici nejen na trhu práce, ale i v oblasti získání a udržení klientely. Podle mého názoru je i toto cesta k navrácení čistoty oboru.

Na co by podle Vás mělo klást důraz současné vzdělávání obecně? Co předává učitel z Vašeho pohledu studentům v současné době v největší míře?

To je složitá otázka na oblast celého současného systému školství a vzdělávání. Pokud budu stručná, moje představa základu je vrátit „naučit se učit se“ již do vyšších ročníků základních škol nebo na začátek víceletých gymnázií. Střední školy by se opět měly stát výběrovými. Mnohdy jsou přijímáni i žáci, kteří nedosahují studijní výsledky a ti jsou potom nepříjemně překvapeni nároky vysokých škol obecně, chybí jim mimo základní znalosti i samostatnost.

Co předává učitel? Výuka na KOO LF je zajišťována odborníky teoretických i klinických oborů. Provázaná a vynikající spolupráce je mezi lékaři, přírodovědci i techniky. Pedagogové-optometristé jsou souběžně s výukou aktivně zapojení do očně optické, optometrické i kontaktologické praxe v soukromých i státních zařízeních. Takže mimo svoje vědomosti a znalosti považuji za nejcennější předávání zkušeností pedagogů, které usnadňují následně absolventům jejich přechod do praxe.

Za katedru jste jednou z pořádajících celostátní (již třetí) konference optometrie pro studenty. Ta poslední byla rozšířena např. o workshopy. Jakým směrem budete konferenci směřovat v dalším ročníku?

Konání celostátních studentských konferencí vzniklo z podnětu studentů, kteří měli zájem prezentovat svoji vědeckou práci. Mimo jiné je to i příležitost k setkávání napříč fakultami, které se výukou optometrie v ČR zabývají. Každý ročník byl obohacením o nové poznatky a zkušenosti.

Letošní, již 4. CSKO, se bude konat 17. října 2013, opět s mezinárodní účastí. Plánujeme rozšíření počtu a témat workshopů. Mým osobním přáním v oblasti organizační je rovnoměrnější zastoupení aktivních účastníků jednotlivých fakult. Sama přeji všem přednášejícím úspěch, vždyť mnozí, kteří získávali svoje první „ostruhy“ před studentským publikem, již v současnosti prezentují rutinně na odborných domácích i zahraničních seminářích, sympoziích, kongresech.

Existují podle Vás některá specifika optometrie v tzv. střední a východní Evropě? Na jaké úrovni je tuzemská optometrie v porovnání se zeměmi, kde je např. tradice optometristického vzdělávání o něco delší než tuzemská zkušenost (např. Německo, Velká Británie)?

Specifika optometrie najdeme v každé zemi, nejsou sjednoceny kompetence výkonu povolání. Přínosem je sbližování názorů na úroveň vzdělávání, řekněme v tradičních i nových zemí. Ve střední a východní Evropě mnozí zkušenosti se vzděláváním teprve získávají. Velice oceňuji ochotu těch zkušenějších se podělit jak o svoje poznatky, tak i např. o výukové materiály. Mezinárodní rozvoj, nejen v našem oboru, samozřejmě usnadňuje otevřenost hranic, ale nebyl by možný bez mravenčí práce nadšenců, kteří mnohdy bojují nejen s problematikou odbornou, ekonomickou, ale i s administrativní byrokracií.

Úroveň české optometrie se zahraniční nemohu podrobně srovnávat. Z osobní zkušenosti se domnívám, že se nemusíme příliš podceňovat. Potvrzením je skutečnost, že někteří naši absolventi se bez potíží zapojili do praxe v zahraničí, stážistům ze zemí EU i USA jsme měli co nabídnout.

V čem jsou Vaši studenti jiní, než byli studenti v době, kdy jste studovala vy sama? Tím, že mají možnost účastnit se zahraničních studentských konferencí, jsou schopni se domluvit cizími jazyky – věří si v některých směrech podle Vás např. více než generace před nimi?

Domnívám se, že nejsou až tak jiní. Jsou odrazem společnosti, ve které vyrůstají. Každá generace má své úspěšné, kteří prosadí svoje znalosti. Mnohdy ztížené podmínky jsou větší motivací. Druhou stranou mince je naštěstí menšina, spíše jedinci, kteří se snaží prosadit nestandardním jednáním, obcházením plnění studijních povinností atd. a viní okolní svět ze svých neúspěchů. To bylo, je a pravděpodobně bude na všech školách v každé době.

Možnost cestování, studia cizích jazyků, zahraniční stáže, výměnné přednášky hostujících profesorů, dostupnost kvalitní literatury, možnost využít internetové a další elektronické zdroje a pomůcky dávají samozřejmě pedagogům možnost zkvalitnění výuky, studentům možnost získat hlubší, kvalitnější odborné informace. Záleží na každém jedinci, jak tuto možnost využije, důležitý je prvek osobnostní. Pokud pak jste přítomni odborné prezentaci „svého“ studenta na zahraničním kongrese, jeho plynulé diskuzi v angličtině s renomovaným odborníkem nad daným tématem, zapomínáte na předchozí mravenčí práci. Tito studenti by mohli být pyšní a suverénní, ale většinou zůstávají skromnými lidmi, kteří pokračují v celoživotním vzdělávání.

U vysokých škol je citlivou otázkou nastavení jejich financování. Jak tento systém vnímáte v současnosti Vy osobně na Vaší fakultě a katedře? Mělo by pro Vaši katedru podle Vás smysl do budoucna systém financování pozměnit, nebo např. zavést v nějaké podobě školné?

Celkový systém financování vysokých škol, problematika financování školství jako takového, výuky, vědy, výzkumu – navázat můžeme potažmo na financování zdravotní péče a dostali bychom se do dalších oblastí ekonomiky našeho státu. Všude je co zlepšovat.

Pro dosažení vyššího standardu není ve vyspělých zemích výjimkou, že finančně na vzdělávání participují konkrétním dílem dodavatelské firmy i zaměstnavatelé.

Problematika školného je v současných ekonomických podmínkách také velice citlivou oblastí a otevírá mimo jiné i otázku rovnosti dostupnosti vzdělání. Pro standardní dobu studia ne, ale pro posluchače studující pro neprospěch v nadstandardní době studia souhlasím se zavedením školného.

Jak v současnosti podle Vás funguje propojení teoretických a praktických poznatků ve Vašem oboru, které je u lékařů klíčovou dovedností?

Během studia bakalářského studijního oboru optika a optometrie jsou teorie a praxe provázány, navazující magisterské studium optometrie má za cíl rozšířit a prohloubit znalosti. Logicky na začátku převažují teoretické, na konci praktické disciplíny. Pokud praxi vykonává optometrista, který průběžně sleduje novinky nejen v sortimentu, ale i ve vyšetřovacích postupech, respektive oční optik, který sleduje možnosti inovací korekčních pomůcek, vše funguje také.

Pokud je ale například zaměstnán na „odborném“ pracovišti neodborník a přijde například klient s požadavkem na zhotovení prizmatické korekce pro strabující dítě, je si tento člověk vůbec vědom toho, že může dítě nevratně poškodit???

Budou se podle Vás profese optometrista, oftalmolog, kontaktolog, optik, ortoptik do budoucna ještě úžeji specializovat, nebo je podle důležité, aby se obory přesahovaly?

Na jedné straně se jistě budou jednotlivé obory, ať již hovoříme o oční optice, optometrii, ortoptice, zrakové terapii, oftalmologii více vyčleňovat na základě většího množství poznatků jednotlivých oborů, což je dáno historickým vývojem vědy samé. Na druhé straně se bude podle mého názoru rozšiřovat spolupráce i mezioborová, příkladem může být tým optometrista – logoped – dětský psycholog (učitel, rodič) pro návrh léčebného postupu pro dyslektické dítě. Spolupráce odborníků je totiž vždy přínosná pro všechny zúčastněné.

Rozhovor najdete v časopise Česká oční optika, č. 2, 2013.

Fotografie: archiv Mgr. Petrové