Jak to vidí Markéta Baňková

Co Vás v poslední době uhodilo do očí?

Momentálně mne uhodila do očí absence očí mého trilobita z období ordoviku. Mám ho na stole jako domácího mazlíčka, občas jej pohladím. Myslela jsem, že je v bezpečné vzdálenosti u zdi, kde se mu nemůže nic stát... Po celý svůj život a pak ještě dalších 450–500 milionů let

měl můj trilobit dlouhé oči na stopkách, podobné šnečím. Bohužel je někdo před měsícem zlomil, byly velice křehké. Mohu teď alespoň vidět v místě zlomu ve zkamenělině úzkou škvíru, kudy pravděpodobně procházely nervy. Na mém trilobitu je zajímavé, že byl pravděpodobně jedním z prvních obyvatel Země, u něhož se vyvinul zrak.

Koho nebo co byste střežila jako oko v hlavě?

Tahle otázka se nedá doslova zodpovědět. Oko v hlavě nestřežím – dokud s ním nic není, předpokládám, že je přirozené, že člověk vidí. Až když se něco stane, zjistím, jak se pletu. Má dcera mě omylem škrábla do oka a dva týdny jsem chodila s obvazem. Pak jsem si teprve začala oko střežit!

Jaký obraz, fotografie či socha Vás v poslední době oslovily?

Příroda je natolik krásná, že její interpretace jí většinou ubírá na síle. Ale miluji výjimky.

Kdy je podle Vás nutné mít oči na stopkách?

Jak bylo výše řečeno: v případě, že jste hlemýžď nebo zkamenělý trilobit.

Otevřel Vám někdy někdo oči?

Doktor Jeřábek! Od tří let do třinácti jsem nosila silné brýle. Šilhala jsem a měla jsem jít na operaci. Naštěstí jsem se dostala do rukou skvělého očního lékaře, který byl v té době kapacitou. Díky němu jsem na operaci nemusela a dnes zašilhám jen na požádání.

Byl to úžasný starý pán s charismatem anglického gentlemana, s uklidňujícím hlubokým hlasem, vonící kolínskou a tabákem. Vzpomínám, jak pečlivě vybíral dioptrie, svítil světýlkem do očí... Bylo vidět, jak nad každým pacientem přemýšlí, jak se snaží najít nejlepší řešení... Bylo mi sedm a byla jsem do něj trochu zamilovaná. Už zemřel, takže se to nedozví.

Takže se Vám od té doby zásadně zlepšilo vidění?

Někdy jen stačilo vyčistit zapatlaná skla. Na druhou stranu, nevzpomínám na dobu s brýlemi jen ve zlém. Lehce rozmlžené vidění bylo leckdy milosrdnější, člověk si mohl leccos domýšlet, uplatnit fantazii. Přestože bych tu dobu vrátit zpět už nechtěla, nebylo špatné žít v lehké iluzi.

Zavíráte před něčím oči?

Zavírám oči, když jdu spát. Sním ale i s očima otevřenýma.

Kdo a čím si u Vás dělá dobré oko?

Ještě jste zapomněli na oko na punčoše! To je specifický druh očí, či spíš ok, který zrovna nepovažuji za O.K.

Existuje výjev, na který nikdy nezapomenete?

Takových chvil je více, ale nehrají zde roli pouze oči. Nejsilnější scény uvízlé v mých vzpomínkách byly zprostředkovány více smysly najednou. Zrakem, sluchem, čichem – zajímavé je, jak určité vůně silně evokují emocionální vzpomínky. Proto mi připadá, že zrak a sluch, byť asi nejdůležitější ze smyslů, nemohou být dostatečně silným nástrojem virtuální reality. Žádný 3D film dosud nedovede intenzitou zážitku zastínit realitu, protože nejsou ve hře další smysly. Na druhou stranu kamera se zase může podívat do míst, kam se nikdy nedostanete.

Co Vás obvykle upoutá na první pohled?

Myslíte na lidech? Tak to skutečně oči. Hodně toho prozradí. Že by proto tolik celebrit nosilo tmavé brýle?

Jaké místo na světě podle Vás stojí za vidění?

Odpovím otázkou: co vlastně vidíte – je to doopravdy ono malebné místo, které „stojí za vidění“, nebo proud fotonů, které vaším zrakem projdou do vašeho mozku? A jsme zase u virtuální reality.

Které místo v české krajině je pro Vás nejmalebnější?

Barevný podzim, téměř kdekoliv. Plus vůně tlejícího listí, vítr...

„Stát se vidoucím“ – jak vidíte tento proces Vy?

Můj profesor na AVU Vladimír Kokolia pořádal semináře, kde učil studenty „vidět“. Dodnes na to vzpomínám jako na velkou inspiraci, i když mne tenkrát občas štvalo mít třeba za úkol civět dvacet minut na jedno místo na zdi. No, ale třeba v zaměstnání už by vám takovéto „cvičení“ asi neprošlo... Ráda také vzpomínám na kreslení ve tmě, či spíše v šeru. Bylo nutné pokusit se nakreslit to, co člověk opravdu viděl, nikoli to, co si pamatoval, že tam viděl za světla. Čili bylo nutné se dívat, nikoli lovit v paměti.

Jaký vhled a poučení Vám dává Vaše práce?

Mám radost, že se momentálně mohu zabývat tím, co mne baví. Příroda, ať přírodní vědy nebo moderní technologie, které mne zajímají, jsou příležitostí k úžasu.

Jak by vypadaly brýle Vašich snů?

Byly by napojeny na Hubbleův teleskop, CNN, Facebook a chůvičku mých dětí.

Rozhovor najdete v časopise Česká oční optika, prosinec 2011.