Jak to vidí Irena Budweiserová

Jakou úlohu ve Vašem životě hraje zrak?
Důležitou, tak odpoví jistě každý člověk.

Co Vás upoutá na první pohled – barva, tvar, zvuk, vůně, nebo něco jiného?
Barva a zvuk.

Jak by vypadaly brýle Vašich snů?
Myslím, že alespoň troje mám doma.

Kdy Vám naposledy oči zářily nadšením?
Když jsem ve výloze obchodu uviděla jeden extravagantní model a když nám sýkorky začaly létat do
nového krmítka.

Kdy je podle Vás potřeba mít oči na stopkách?
Za volantem.

Co Vás v poslední době uhodilo do očí?
Netečnost lidí vůči různým amorálním a neetickým skutečnostem. (Ryba smrdí od hlavy.)

„Stát se vidoucím“ – jak vidíte tento proces Vy?
To může mít různé podoby; počínaje dobrým odhadem, který z mužů může být pro vás vhodným životním partnerem, přes schopnost dobře investovat do moderního umění, až po zjištění, že to zásadní se už stalo nebo se děje právě teď.

Věříte v lásku na první pohled, nebo se řídíte jinými smysly?
Řídím se jinými smysly, ale někdy je příjemné sledovat to ve filmu či v literatuře.

Otevřel Vám někdy někdo oči?
Nevnímám to jako jednorázovou akci, spíš postupné ovlivňování či působení některých lidí na mé názory a chování.

V kom vidíte hrdinu?
Ve své mamince.

Zavíráte před něčím oči?
Moc to neumím, i když bych někdy chtěla, život by byl lehčí.

Nad čím byste přivřela oko?
Spíš mne napadá, nad čím bych nepřivřela oko, a toho je více – např. nad nevěrou svého manžela.

Co (nebo koho) byste střežila jako oko v hlavě?
Své dítě, i když to tak doslova nikdy nejde, je to „jen slovní obrat“.

Kdo a čím si u Vás udělá dobré oko?
Asi jsem ješitná, ale když mně někdo dokáže pochválit (tím myslím nejen zpěv, ale i koláč nebo zahradu). Ono to totiž dost lidí nedokáže.

Na co se ráda díváte?
To by byl nekonečný výčet; platí tu i kouzlo nečekaného.

Jaké místo na světě podle Vás stojí za vidění?
Názor měním s věkem či náladou; někdy je to Austrálie, jindy Homole – malý kopeček v mém rodném Mýtě, protože je to obestřeno vzpomínkami, nostalgií a to místo je středobodem mého světa.

Máte někdy chuť vidět do budoucnosti?
Ne, toho se bojím.

Jaký výhled a poučení Vám dává Vaše práce?
Výhled si netroufám odhadnout, časy jsou nevyzpytatelné; poučení – pokud se k něčemu doberete jen vlastními silami, vůlí a vytrvalostí, ztratíte cestou dost energie, ale to získané bude jen vaším trvalým vlastnictvím.

Z pohádek známe situaci, kdy musí hlavní hrdina jít stále kupředu a nesmí se ohlédnout. Přesto Vy osobně – co vidíte, když se ohlédnete (a co máte před sebou)?
Jsem takový „bilanční typ“ a potřebuji mít pocit splněných věcí; mám báječnou dceru, pohodové manželství, hezký vztah se svojí maminkou a myslím, že jsem potěšila i dost neznámých lidí svým zpěvem; doufám, že jsem nikomu vědomě neublížila, a tak zbývá to nepokazit. Co mám před sebou, nikdo neví a tak je to lepší.

Když hledíte na svět, jak jej vidíte a vnímáte?
Pocity mám velmi rozporuplné a těžko je dokážu zformulovat do výstižné věty; asi mám v sobě víc obav než pozitivního očekávání; možná se hodí jako malé memento ocitovat paní Jiřinu Šiklovou: „Važme si odlišností druhého člověka a oceňujme sebe sama.“