Definitivně rozhodnout a mít vždy pravdu není jednoduché

Jaké předpoklady má mít podle Vás člověk, který se chce stát špičkovým očním mikrochirurgem?

Podobně jako úspěšný sprinter potřebuje dokonalou souhru těla a řídicí nervové soustavy, stejně tak mikrochirurg musí dostat do vínku od přírody komplexní výbavu: prostorové vidění a výborný zrak, souhru všech čtyř končetin, trpělivost znovu a znovu se učit a nenechat se odradit nezdary. Především však musí být upřímný sám k sobě, přiznat si neúspěch a nedokonalou práci. Jen tak se může neustále zlepšovat. Poctivost k pacientovi, který nám svěří své oko, se jaksi předpokládá.

Co u Vás sehrálo klíčovou roli při volbě Vaší specializace?

Musím se přiznat, že náhoda. Spolužák na fakultě dětského lékařství, výborný student, nepřijal nabízené místo na oční klinice pro méně dokonalý zrak. Moje zásluha spočívala v tom, že jsem se bez ostychu nabídl výměnou a byl jsem přijat.

Jaké jsou nejčastější operace oka, které na Vaší klinice, na mikrochirurgii, pacienti v současnosti podstupují?

Hlavní operace, medicínsky i pro pojišťovny, je operace šedého zákalu. Za posledních patnáct let udělal tento typ operace obrovský pokrok. Rychlost, bezpečnost a trvanlivost výsledků je taková, že bych si troufl operovat i své nejbližší. Další jsou operace zeleného zákalu – glaukomu, excimerové operace refrakčních vad a jiné méně časté operace. Velké je množství drobnějších zhoubných nádorů víček a okolí oka. Složitostí jsouvýznamné operace sítnice a sklivce.

Vystudoval jste Fakultu dětského lékařství Univerzity Karlovy. Čemu je podle Vás u dětského zraku třeba věnovat pozornost především?

Naši učitelé nás učili, že dětské oko není zmenšeným dospělým okem, že se neustále vyvíjí a že vše, co dobře či nedobře na dětském oku uděláme, bude za deset či dvacet let vypadat jinak. Řada chorob „nepočká“ a je třeba operovat co nejdříve. V tomto ohledu je velkou zásluhou motolských kolegů, že prosadili cílené pátrání po vrozeném šedém zákalu u všech novorozenců v celém státě.

Úplně na začátku Vaší kariéry jste působil v Ústavu experimentální medicíny ČSAV. Můžete o tomto období nastínit něco více? Jak jste vnímal tehdejší práci na tomto pracovišti?

Dnes na ty časy vzpomínám s úsměvem. Nebyly počítače, internet. Nastudovat problematiku (v mém případě otázku axoplazmatického transportu zrakovým nervem) znamenalo hodiny a dny pečlivého čtení, hledání v knihovnách a třídění hodnotných a méně vhodných údajů. To bylo složitější než dnes. Na druhou stranu je dnes k dispozici mnohonásobně více poznatků a dnešní vědec je ve stále obtížnější situaci. Tehdejší práce mě naučila, že jen pečlivý hnidopich má naději na úspěch. Mozek a znalosti jsou jaksi samozřejmé.

Několik let jste působil také jako revizní lékař VZP. Jaké zkušenosti jste při této práci získal?

Byl jsem historicky prvním revizním lékařem v oftalmologii pro VZP vůbec. V té době řada principů nebyla jasná a cesty se teprve hledaly. Dnes díky obrovskému arzenálu výpočetní techniky a díky tomu, že data do pojišťoven proudí elektronicky, mají revizní lékaři a manažeři snazší práci. Balíky nastavených principů třídí možné a nemožné kombinace a revizáka již není tolik třeba. Řada činností je zastropována, takže toho není moc k revidování. Tato práce pro mě byla cennou zkušeností, naučil jsem se odpovídat revizním lékařům a dnes naopak pracuji pro oftalmologickou společnost při vývoji seznamu výkonů v oftalmologii.

Když byste porovnal situaci v 80. letech, 90. letech a v současnosti, jak jsou na tom v současné době lékaři, co se týče komunikace s pacienty?

Velký tlak na dokonalost ve vztahu a chování k pacientovi jsme zpočátku vnímali jaksi úkorně – vždy se k pacientům chováme hezky! Ale postupně jsme zjistili, že všechny tyto věci mohou a musí být mnohem dokonalejší a lepší. Vlastní zkušenost lékaře jako vyděšeného pacienta je rovněž vynikající školou. Mladí kolegové, kteří dnes přicházejí ze škol do praxe, jsou v těchto komunikačních dovednostech mnohem dále, než jsme byli my.

Od roku 2002 pracujete jako primář Očního oddělení Fakultní nemocnice Bulovka. Co pro Vás znamená být v čele tohoto oddělení?

Kdo nezkusí, neví. Mnoho věcí mi předtím připadalo tak snadných! Být ten poslední v řadě, který musí definitivně rozhodnout a mít vždy pravdu, není jednoduché. Nejtěžší je zorganizovat dobrou spolupráci různorodého kolektivu tak, aby všichni pracovali dobře a rádi. Myslím, že se tomu říká utopie. Měl jsem štěstí na sehraný kolektiv kolegů a sestřiček, kde každý je výborný na určitou oblast, a mým úkolem je chválit je za to.

Co považujete v poslední době ve Vašem oboru za nejdůležitější objev?

Každý rok se v oftalmologii objeví nějaká bomba. Dnes, měsíc po kongresu ve Vídni, jsem nadšen z novinky pro operace šedého zákalu. Jedná se o femtosekundový laser, který bez otevření oka nakrájí, či předkrájí čočku mnohem přesněji a šetrněji než ruka chirurga. Mikrochirurg pak operaci dokončí klasickým způsobem. Tato metoda je zcela nová a nese s sebou mnoho otazníků. Jsem však přesvědčen, že je to stejně převratná věc, jako před

patnácti lety fakoemulsifikace.

Pracujete s excimerovými lasery třetí generace. Pokud byste to měl jednoduše vysvětlit neodborníkovi, v čem je konkrétně poslední generace laserů lepší?

Nejsem si jist, zda ostatní (mnohem zkušenější) refrakční chirurgové budou s třetí generací souhlasit. Jedná se o to, že tento (náš) excimerový laser ošetřuje při každém pulzu celou ošetřovanou plochu naráz. Zároveň automaticky vytváří dokonalé asférické zakřivení rohovky. Excimery s metodou tzv. flying spot dosahují takového výsledku dokonalým, ale velmi složitým pokrýváním ošetřované oblasti spoustou drobných laserových pulzů. Ošetřená plocha naším laserem firmy InPro je proto mnohem hladší a terapie rychlejší. Například odstranění –5,0 dioptrií trvá asi 10 sekund.

Četla jsem, že metoda LASEK se liší od metody fotorefrakční keratektomie tím, že se povrchový epitel odstraní (u fotorefrakční keratektomie), nebo jen odhrne (u LASEKU), u metody LASIK se částečně odřezává a částečně odhrnuje. Dělí se odborníci na skupiny, které preferují tu nebo onu metodu? Kterou Vy osobně preferujete? V čem spočívají podle Vás výhody a nevýhody těchto jednotlivých metod?

Rozbor této otázky by vydal na celé sympozium a stejně bychom nedospěli k jednomyslnému závěru. Nepochybně je nejdůležitější provést jakoukoliv excimerovou či femtolaserovou operaci jen u těch klientů, kde je to vhodné. Je pravda, že u metody LASIK se, dle mého názoru, vůbec nemluví o tom, že lalok odříznutý mikrokeratomem či femtolaserem se nikdy v ploše nepřihojí zpět a lze jej kdykoliv velmi snadno zvednout! Zároveň jsou při tomto řezu přeříznuta všechna nervová zakončení vedoucí k povrchu rohovky. Ta se zpětně hojí jen velmi složitě. Problémy se suchým okem jsou proto v tomto případě velmi časté. Na druhou stranu je třeba říci, že většina pacientů je po LASIKU velmi spokojena a to uspokojuje i chirurgy. My používáme zdánlivě obstarožní metody PRK a LASEK, které však vnímáme jako velmi bezpečné. Navíc máme obrovskou výhodu: speciálním přístrojem Corneascop můžeme zjistit, zda struktura rohovky je pravidelná, či nikoli. To nám umožní vyhnout se obávané komplikaci zvané keratektázie.

Vyučujete na II. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Která zkušenost je podle Vašeho názoru ve Vašem oboru nepřenosná?

Předávat zkušenosti a učit mladé kolegy a studenty je jedna z nejkrásnějších věcí, kterou znám. Snažím se jim vštípit, aby co nejrychleji a nejpečlivěji vybudovali ve svém mozku velkou databázi precedentů – pacientů. Teprve tehdy, když má lékař „odvyšetřováno a odléčeno“ velké

množství pacientů, stává se opravdovým lékařem, který dokonale a citlivě diagnostikuje a léčí.

Kromě práce v nemocnici a výuky studentů jste také soudním znalcem. Jaké případy nejčastěji posuzujete? Co konkrétně práce znalce obnáší a co je na ní nejobtížnější?

V soudněznalecké praxi posuzuji nejrůznější kauzy. Nejsložitější nejsou případy pochybení a podobně, ale spory s jemnými nuancemi. Například to, zda zesnulá stařenka mohla, či nemohla přečíst svou závěť. Samozřejmě máte k dispozici jen málo dokladů a lékařských zpráv. Hlavním poučením, které se snažím předávat kolegům, je naprosto nezbytná dokonalost lékařské dokumentace. Co v dokumentaci není, to se z pohledu soudce nestalo...

V současné době si lidé nechávají upravovat myopii či hypermetropii pomocí laseru. Jaké další postupy, které mohou pomoci oku, se podle Vás budou v budoucnu nabízet?

Na celém světě všichni specialisté pořádají hon na presbyopii. Snaží se najít jednoduchou, levnou a neškodnou operační či laserovou metodu, která by odstranila nutnost nosit brýle na čtení. Kolegy z oboru oční optiky takové snahy asi příliš netěší. Snad je uklidním, když vyslovím svůj názor, že jsme ještě velmi daleko od takového jednoduchého řešení. My sami také na našem excimeru provádíme takovou operaci, ale netroufáme si zatím vyslovit nadšený konečný soud.

Jste autorem příručky Domácí oční lékař, která poskytuje rady laikům. Co pro Vás bylo impulsem pro napsání této příručky?

Domácí oční lékař ve svých dvou vydáních je pro mě pýchou z mládí. Snažil jsem se do něj napsat všechno to, co pacientům znovu a znovu říkáme a oni si to nepamatují. V současné době se chystám s kolegy toto dítko probudit, důkladně opravit dle současných poznatků a formou webového serveru s mnoha dalšími možnostmi uvést do života.

Rozhovor najdete v časopise Česká oční optika, prosinec 2011.