Baví mě předávat zkušenosti studentům

Pohybujete se v praxi jako optik a optometrista. Co pro Vás bylo impulsem pro volbu Vaší profese?

Jestliže máte na mysli profesi očního optika, tak to si vzpomínám naprosto přesně. Bylo to ve čtvrtém ročníku radotínského gymnázia, když jsme o polední přestávce u Berounky se spolužáky diskutovali o naší pomaturitní budoucnosti a já jsem spontánně prohlásil: „Lidi budou vždycky vidět špatně“ a krátce poté jsem se dočetl, že v Praze existuje pomaturitní nástavba oční optik, a bylo to.

Vyučujete předmět Korekce refrakčních vad. Vystupují některé vady v současnosti do popředí?

To si nemyslím a nemohu to potvrdit, protože neznám statistiky týkající se refrakčních vad. Ale v každém případě jsou nároky na kvalitní vidění, tím myslím kvalitní korekci, daleko vyšší než v minulosti. Nehledě k tomu, že v našem moderním digitálním světě namáháme náš zrak daleko více.

Zeptala bych se ještě jinak - co v předmětu Korekce refrakčních vad kladete na srdce studentům nejvíc? Co by měli dokonale ovládat?

Dokonale by měli ovládat základní, klasické metody ve vyšetřování refrakčních vad a nestat se jen obsluhou drahých přístrojů. Ne vše se dá zjistit moderní technikou. Dnes se například optici v Německu vracejí k tradičnímu způsobu vyšetření refrakce. Upouštějí od vyšetření na foropteru a stále více používají zkušební obruby.

V jednom úseku života jste se na čas věnoval jiné profesi než optice. V čem byl tento životní úsek pro Vás cenný?

Pravda, několik let jsem se věnoval zemědělské činnosti. Taková práce, jako je třeba sekání louky, má jednu výhodu. Sedíte celý den na traktoru, večer vystoupíte, bolí vás celé tělo, ale když se otočíte a vidíte posekanou louku, tak máte dobrý pocit a na všechnu bolest ihned zapomenete. V optice nevidíte hned, že jste vykonali vaši práci dobře, což je někdy demotivující. Ale když svoji práci děláme se zaujetím, tak nám zcela jistě přinese sebeuspokojení, což je pro nás to nejdůležitější.

Proč jste zvolil právě zemědělství?

Moje volba padla na zemědělství automaticky tím, že můj otec dostal zpět v restituci statek k té době v odpovídajícím designu JZD. Moje rozhodnutí bylo jednoduché.

Starat se o statek je poměrně náročné. Pocházíte z rodinného zázemí, kde se dědí vztah k půdě?

Co se týče mých schopností zemědělce, o tom bych radši pomlčel. Můj otec byl agronom a do znárodnění pracoval na statku svých rodičů. Po revoluci v roce 1948 byl přeřazen jako bývalý „kulak“ do geologického průzkumu jako pomocný dělník. Já sám jsem se zemědělstvím nikdy do styku nepřišel. Až poté, co dostal můj otec statek zpět v restituci, jsem se trochu o zemědělství zajímat musel. Na statku jsme zbudovali také restauraci s penzionem. Taková práce je velmi náročná - nejenom časově, ale i psychicky. V roce 2006 po jedné tragické události jsme se rozhodli statek prodat. Teď už tam jezdím pouze na návštěvu.

Optometrie je v naší zemi obor poměrně nový. Jaký by měl být podle Vás ideální počet optometristů v naší zemi, srovnáte-li se zahraničím?

Obor optometrie není v naší zemi zase tak úplně novým oborem. První optometristické kurzy začaly již někdy v sedmdesátých letech a byly organizovány panem profesorem Rieblem z brněnské fakultní nemocnice a ředitelem národního podniku Oční optika panem Josefem Navrátilem. V té době mohl optometrista sice měřit zrak, napsat dokonce i předpis na brýle, ale tento předpis musel podepsat oční lékař.

Mít v optice refrakční místnost a dokonce tuto optiku vlastnit, ano, o tom jsme slýchávali, myslím, v rádiu Svobodná Evropa nebo na Hlasu Ameriky. Samo sebou dnes je obor optometrie na úplně jiné úrovni a studium tohoto oboru má zcela jistě jiný smysl a budoucnost. Co se týče počtu optometristů a srovnání se zahraničím, mohu srovnávat pouze s Německem, kde jsem jako oční optik a optometrista nějakou dobu pracoval. V Německu je to tak, že je oční optik a optometrista v jedné osobě - „der Augenoptikermeister“ - sám majitel, anebo někoho takového musí zaměstnávat. Jsem přesvědčený, že tak by tomu mělo být i u nás. V každé optice by měl být kromě optika i optometrista.

Vnímal jste v německé praxi (oproti té české) ještě jiné rozdíly, kromě toho, který jste už zmínil?

Kromě toho, že Augenoptikermeister je vzdělání, které umožňuje vést optický závod, tak ještě k tomu může Augenoptikermeister psát předpisy na brýle a zároveň je účtovat zdravotním pojišťovnám. Tímto je jeho práce, co se týče optických korekčních pomůcek, komplexní. (Dnes už jsou v Německu předpisy jen pro určité skupiny obyvatel.)

Zajímala by mě ještě trošku víc Vaše práce v Německu. Jak se Vám tam pracovalo a co Vám nejvíc utkvělo v paměti?

Když jsem odcházel v roce 1983 do Německa, byl jsem rozhodnutý začít dělat jakoukoliv práci. To, že jsem začal jako optik, byla víceméně náhoda. Když jsem končil jazykový kurz v Norimberku, tak se v té době objevil v novinách inzerát, že Apollo Optik hledá optiky. Nastoupil jsem tam, ne jako optik, ale jako pomocný optik v centrální dílně. V té době se v této dílně dělaly zakázky pro všechny filiálky Apolla v Německu. Tehdy mělo cca 130 optik. V pracovní skupině, ve které jsem začal, jsme ve čtyřech zabrušovali a sesazovali kovové brýle. V průměru 160 kusů denně.

Asi po třech měsících jsem byl přeložen na místo, kde už jsem pracoval jako samostatný optik s „vlastním brusem a nářadím“. Byla to zajímavá zkušenost, pracovat s moderní technikou poté, co jsem byl z domova zvyklý zabrušovat vše v ruce a když nade mnou nestál někdo se stopkami. Skutečně jsme pracovali tak, že jsme měli určené časy, ve kterých musely být brýle hotové, a podle toho jsme dostávali prémie. Po několika měsících, kdy už jsem zvládal docela dobře němčinu, jsem se nechal v rámci Apollo Optik přeložit do prodeje na filiálku. To už byla úplně jiná práce. Tam už jsem mohl dělat i refrakci. No, vlastně nemohl, protože mého šéfa to tehdy stálo hodně úsilí, aby mě to naučil. Měl jsem tenkrát veliké štěstí. Můj šéf, Augenoptikermeister Heinz Plackner, byl nejen velmi dobrý teoretik, ale i praktik. Téměř vše, co dnes umím, mi dokázal vysvětlit a dal si se mnou tu práci, abych to také pochopil. Za to jsem mu dodnes vděčný.

V roce 1986 jsem odešel do Stuttgartu k firmě Optik Aktuell, kde jsem začal pracovat jako vedoucí optické dílny. Optik Aktuell byl v té době největší optický obchod v jižním Německu. V té době se v této optice prodávalo v průměru 80 brýlí denně. Pracovalo tam asi 55 zaměstnanců, včetně učňů, které jsem měl mimo jiné také na starosti. Práce v této firmě byla velmi zajímavá. Zúčastňovali jsme se s brýlemi módních přehlídek a pořádaly se různé akce na podporu prodeje. Zákazník si nepřijde pro brýle sám, jen tak, při takové konkurenci, jaká už v té době v oční optice v Německu byla. Pro to, aby se prodávalo tolik brýlí, se muselo stále něco podnikat. V této optice jsem zůstal až do roku 1993, kdy jsem se vrátil do Česka. Na těch deset let v Německu rád vzpomínám. Mnoho jsem se tam naučil, a nejen po odborné stránce. Poznal jsem mnoho zajímavých lidí, což je samo o sobě velmi poučné.

Vyučujete v Kladně, kde bylo po Olomouci a Brně otevřeno bakalářské studium v oboru optometrie. Uvažujete do budoucna o akreditaci také pro magisterské studium?

Ano, naše studium je zatím pojato jako bakalářské. V současné době se výuka „rozjíždí“ a je zapotřebí všechny vyučované předměty skloubit a spojit v jeden celek tak, aby studenti pochopili návaznosti mezi lékařskou geometricko-optickou částí optometrie. To je zatím dosti náročný úkol, takže uvažovat o akreditaci magisterského studia by bylo zatím předčasné.

Jaká je podle Vás v dnešním vzdělání linie mezi oborem bakalář a oborem magistr?

Jednoduchá otázka - jednoduchá odpověď. Titul magistr je vyšší než bakalář a o dva roky delší. Ale tak jste to asi nemyslela. V dnešní době se to ve společnosti hemží tituly a někteří lidé používají své tituly v oborech, se kterými jejich titul absolutně nesouvisí, ale zní to lépe. Každý z nás si musí přebrat sám, s kým má tu čest, kdo klame tělem a kdo titulem. To je jedna, společenská část titulů.

Co se týče optometrie, bakalářský obor by měl zajistit velmi kvalitní vzdělání zaměřené na refrakci, aplikaci kontaktních čoček a rozpoznání očních chorob (nikoli léčení!). Dobrý optometrista-bakalář by měl znát refrakční vyšetřovací metody a aplikaci kontaktních čoček, nejenom teoreticky, ale i prakticky. Dále by měl mít přehled o moderních možnostech korekce refrakčních vad, ať už brýlovou, nebo kontaktní čočkou, popřípadě podat zákazníkovi informace o dalších možnostech korekce, jako jsou například operace rohovky.

Obor magistr bych si představoval jako další vzdělání, které by na první pohled s optometrií nesouviselo. Patřilo by tam například programování, elektronika, ekonomika, fyzika nebo chemie. To poslední by mohlo být obzvlášť zajímavé. Představme si progresivní brýlovou čočku, která by svoji optickou mohutnost směrem k oblasti na čtení nezvyšovala změnou zakřivení, ale plynulým zvyšováním indexu lomu. Není toto výzva?

Když byste měl tuto výzvu přiblížit čtenářům-laikům - v čem by byla výhoda takové čočky?

Takováto čočka by měla rotačně symetrickou základní plochu a tím by bylo dosaženo podstatně lepšího zobrazení v periferii, podobně jako u jednoohniskových brýlových čoček.

Říkáte, že bakalářský obor optometrista by měl znamenat velmi kvalitní teoretické i praktické vzdělání. Je podle Vašeho názoru bakalářské studium optometrie u nás kvalitní, nebo je třeba ještě dolaďovat?

Vzdělání optometrista udělalo za posledních dvacet let veliký skok dopředu. Studentům se dostává velmi dobrých praktických i teoretických znalostí. Je to dáno především tím, že vyučující jsou v tomto směru po odborné stránce nesrovnatelně lepší než v minulosti, kdy optometrii vyučovali pouze lékaři, u kterých optometrie není stěžejní činnost.

Co by bylo ještě dobré doladit? Určitě naučit studenty, jak tyto teoretické a praktické znalosti používat v praxi. Aby pod tíhou těchto znalostí nepřestali používat přirozenou inteligenci a rozum. Malý příklad: Přijde zákazník do optiky s receptem na brýle do blízka a je na první pohled jasné, že dioptrie neodpovídají věku, jsou příliš silné, ale zákazník s nimi dobře a pohodlně čte v odpovídající vzdálenosti. První, co by optometristu mělo napadnout, je to, že je tady s velkou pravděpodobností nedokorigovaná hypermetropie - měl by učinit potřebné kroky a třeba si zákazníka „připravit“ do budoucna na progresivní čočky, a ne přemýšlet o spazmu akomodace či jiných podobných anomáliích.

Co pro Vás osobně znamená věnovat se studentům? Jsou dnešní studenti odlišní od naší generace?

Pro mě je to zábava. Snažím se najít vždy ta jednoduchá a lehce pochopitelná vysvětlení dané látky. Nezapomněl jsem, jak pro mě bylo obtížné určitou tematiku pochopit, a proto se snažím podat látku studentům jednoduchou a pro ně srozumitelnou formou, což je často obtížné. Jinak jsem přesvědčen, že se dnešní nová generace od nás v zásadě neliší. Odlišnosti jsou způsobeny okolními vlivy této doby. My jsme si ve škole posílali pod lavicí psaníčka a báli jsme se, aby nám je učitel nezabavil a dokonce nepřečetl nahlas. Dnes si děti snad už i ve školce posílají esemesky a učitelé si toho ani nevšimnou.

Bavilo by Vás dělat výzkum související s Vaším oborem, nebo jste se vždycky chtěl spíš věnovat optickému povolání, tedy komunikaci s lidmi?

Pro mě je zajímavější komunikace s lidmi.

Povolání člověka prochází určitými fázemi. Vnímáte je i ve svém povolání?

Nevím, zdali vás moje odpověď uspokojí. Snažím se, aby mi moje vzdělání nepřekáželo při výkonu povolání. Tím chci říci, že je dnes pro mě důležitější najít si k zákazníkovi nebo studentovi nejdříve lidskou cestu a potom teprve tu odbornou.

Jak se v naší zemi podle Vás lidé staví k novinkám, které optiky nabízejí?

Myslím si, že pozitivně. Záleží na optikovi, jak zajímavě a působivě tyto novinky svým zákazníkům nabídne.

Co se Vám nejvíce osvědčilo při práci se zákazníkem?

Pozorně mu naslouchat!

V čem je pro Vás zajímavá či zvláštní dnešní doba?

Mojí prací.

Rozhovor najdete v časopise Česká oční optika, srpen 2011.