Velikost meziřádkového prostoru odpovídala velikosti písmen na následujícím řádku. V roce 1982 si Rick Ferris a kolektiv z Národního institutu pro zrak (National Eye Institute, součást National Health Institute, USA) vybrali Baileyho a Lovieho optotyp se Sloanovými optotypovými znaky a použili ho pro měření zrakové ostrosti při klinické studii, která měla za úkol optimálně zhodnotit změny zrakové ostrosti při léčbě diabetické retinopatie argonovou laserovou fotokoagulací.
V současné době se metoda log MAR ETDRS rozšiřuje v klinické praxi očních lékařů a optometristů po celém světě. Standardizovaná zařízení pro vyšetřování metodou log MAR ETDRS jsou patentována pro vyšetřování zrakové ostrosti s automaticky nastaveným světelným jasem. Zdroj světla u tohoto zařízení využívá technologii LED (light emitted diod). Přístroj je při vyšetřování schopen kontrolovat hladinu světelného jasu tak, aby byla konstantní během celého vyšetření. Při vyšetřování zrakové ostrosti na dálku by jas optotypů neměl (kvůli oslnění a následné ztrátě kontrastní citlivosti) překročit hodnotu 480 cd/m2. Hodnota světelného jasu může být nastavena na fotoptické podmínky (85 cd/m2) nebo na mesoptické podmínky (3 cd/m2). Oproti jiným zařízením, která jsou vybavena klasickými zdroji světla (žárovka, zářivka), není zařízení s LED zdrojem světla zatíženo takzvanou zahřívací fází (burn-in period) světelného zdroje.
Standardizované zařízení (obr. 1) umožňuje testování zrakové ostrosti metodou log MAR ETDRS od hodnot 6/60 (resp. 20/200) až do hodnot 6/3 (resp. 20/10) podle Snellena ze vzdálenosti 4 metrů a ovládá se infračerveným ovladačem. Používá se jako širokoformátové zařízení s definovanou hladinou světelného jasu. To je výhodné zejména při klinickém vyšetřování pacientů na různých místech a v různém čase. Dále je možné u přístroje vyměňovat různé typy log MAR testů.
Základním principem zjišťování zrakové ostrosti metodou log MAR ETDRS je prahová interpolační metoda. Díky této metodě se podařilo odstranit nedostatky celořádkové metody testování zrakové ostrosti pomocí starších optotypových tabulí (např. podle Snellena). Mezi hlavní nedostatky starších optotypů můžeme počítat variabilní čitelnost jednotlivých optotypových znaků, variabilní počet znaků na řádku, variabilní vzdálenost jednotlivých řádků na optotypu.
Pro vyšetřování zrakové ostrosti prahovou interpolační metodou by měly být optimálně použity Landoltovy kruhy, a to z důvodu odstranění prvního nedostatku starších optotypů. Tento optotyp vyvinul Landolt v roce 1888 a již v roce 1909 byl prohlášen za standardní na kongresu očních lékařů v Neapoli. Landoltovy optotypy jsou symetrické černé kruhy, přerušené v jednom ze čtyř, nebo osmi základních směrů. Velikost přerušení je rovna jedné úhlové minutě a se zhoršující se zrakovou ostrostí se zvětšuje. Vzhledem k tomu, že pro některé jedince jsou Landoltovy optotypy hůře čitelné, je podle evropské normy EN ISO 8596 pro testování zrakové ostrosti možné nahradit tyto optotypy např. písmeny C, E, F, H, N, P, R, U, V, Z, jež zavedl v roce 1968 British Standards Institution.
Více informací najdete v časopisu Česká oční optika červen 2008.
Autor: Petr Veselý
2024 © 4stav.cz | Provozovatel: EXPO DATA spol. s r.o. | Webmaster: ORAX, s.r.o., EXPOCOMP, spol. s r.o.