Nitrooční čočky blokující modré světlo – ano, či ne?

Radost z výsledků operace kazí jak operujícím, tak zvláště operovaným pacientům častější následný výskyt nebo progrese senilních makulárních degenerací (SMD).

Příčina je spatřována v toxickém účinku krátkovlnné, zvláště ultrafialové části světelného spektra, na kterou jsou buněčné elementy stárnoucí sítnice citlivější.

Stárnoucí oko se před škodlivým účinkem těchto paprsků na sítnici fyziologicky brání úbytkem lipofuscinu v retinálním pigmentovém epitelu a ztrátou čirosti čočky, která se stává nažloutlou, šedavou až nahnědlou. Tvorba šedého zákalu je tedy jakýmsi ochranným mechanismem bránícím sítnici před agresivním účinkem modrého světla.

Snaha ochránit sítnici před progresivní SMD vedla operující k implantaci nažloutlých nitroočních čoček filtrujících škodlivou ultrafialovou část spektra. Chrání však nitrooční čočka filtrující modré světlo skutečně před progresí SMD? Nepřináší pacientovi narušení jeho každodenního rytmu?

V podstatě existují dva druhy fototoxicity: modrozelená (Noellův typ) a UV-modrá fototoxicita (Hamův typ). První (450–550 nm) hraje důležitou roli ve fotopickém i skotopickém vidění. Leží uprostřed oblasti světla viditelného pro člověka a jeho vyloučení může nepříznivě ovlivnit optické vnímání. Ultrafialové světlo se na fototoxicitě podílí ze 67 %, fialové z 18 % a modré ze 14 %. Je tedy sporné, jaký význam má vyřazení modré složky světla. Nitrooční čočky s modrým filtrem zajišťují o 40 % větší fotoprotekci než nitrooční čočky čiré, ale o 50 % menší než sluneční brýle a dokonce o 20 % menší než lehce nažloutlé přirozené čočky 53letého člověka. Tato čočka však nechrání před vznikem SMD. Transmise světla čočkou je sice v tomto věku nižší, incidence SMD se však v 60 letech života zvyšuje pomalu, v dalších desetiletích dokonce drasticky.

Podrobnější text najdete v časopisu Česká oční optika září 2008.