Vyšetřovací metody prostorového vidění – 1. část

Není podmínkou, že pacient, který má prokázané prostorové vidění do dálky, bude mít také prostorové vidění do blízka a naopak. Mezi nejčastěji používané metody, které slouží ke zjištění prostorového vidění, patří vyšetření na synoptoforu (troposkopu), doteková zkouška, Titmusův test, Langův test, TNO stereotest, Random Dot stereotest a Frisbyho stereotest.

Existuje řada dalších stereotestů, které však u nás nejsou příliš využívány – např. Schnell stereotest, Stereo-Schübungen test, Deka test, Bestův test... Hodnocení prostorového vidění se liší podle zvyklostí na jednotlivých pracovištích.

Některá pracoviště hodnotí stereopsi u pacientů jako prokázanou, částečně prokázanou nebo neprokázanou. Další pracoviště zapisují výsledky zjištění prostorového vidění jako jemné, hrubé, neprokázané.

Prostorové vidění je možné pouze za přítomnosti jednoduchého binokulárního vidění. Zjednodušeně lze tedy říci, že podmínkou pro použití stereotestů je normální retinální korespondence, centrální fixace, vyrovnaná zraková ostrost a střední nebo malá úchylka šilhání.

Vyšetření stereopse pomocí synoptoforu (troposkopu)

Synoptofor patří na ortoptických pracovištích u nás k nejčastěji používaným přístrojům, které slouží ke zjištění prostorového vidění do dálky. Do ramen synoptoforu, která jsou nastavena do objektivního úhlu pacienta, zasuneme speciální obrázky pro zjištění stereopse. Pacient má říci, které části na obrázku jsou blíže či dále nebo které části obrázku se lesknou. Pokud pacient vše určí, předpokládáme přítomnost prostorového vidění. Je nutno pamatovat na to, že prokázané prostorové vidění nevylučuje úhly anomálie.

Doteková zkouška stereopse pomocí dvou tužek

Ortoptista sedí proti pacientovi, oba mají v ruce tužku. Ortoptista drží tužku ve svislé poloze před pacientem, který má za úkol dotknout se hrotem své tužky hrotu tužky, kterou drží ortoptista v ruce. Ortoptista tužkou pohybuje a test několikrát opakuje. Test se provádí binokulárně a poté monokulárně.

Ortoptista sleduje přesnost vykonávání úkolu a porovnává výsledek při binokulárním vidění a při monokulárním vidění. Pokud pacient vykonává úkol přesněji při binokulárním vyšetření než při monokulárním, předpokládáme přítomnost prostorového vidění. Jestliže pacient vykonává úkol stejně při binokulárním i monokulárním vyšetření, signalizuje nám to nepřítomnost jednoduchého binokulárního vidění. Tento test je rychlý, vyžaduje však spolupráci pacienta a je považován pouze za orientační vyšetření.

Titmusův stereotest

Titmusův test je kvantitativní, dvourozměrný test, založený na lineární polarizaci. Skládá se ze dvou vektografických obrazů, které jsou naskládány na sebe v ose 90 stupňů. Stereotest se skládá ze tří sekcí – z obrázku mouchy, z devíti boxů se čtyřmi kruhy a ze tří řad obrázků, přičemž v každé řadě je pět obrázků zvířat. Rozsah prostorového vidění lze měřit mezi 3 000–40 úhlovými vteřinami. Moucha odpovídá 3 000 úhlových vteřin, zvířata 400–100 úhlovým vteřinám a kruhy 800–40 úhlovým vteřinám. Pacient se dívá na test ze čtecí vzdálenosti, tedy ze 40 cm, přes polarizační brýle.

Dospělý pacient musí mít také svou brýlovou korekci na blízko. Pacient má za úkol chytit mouchu za křídla. Dále postupujeme k řadě s obrázky zvířat. Pacient má určit, které zvíře vystupuje blíže k němu. Takto postupujeme i v dalších dvou řadách s obrázky zvířat. Naposledy se pacient zaměří na kruhy v boxech a má opět určit, který kruh více vystupuje dopředu. U malých dětí se nejvíce využívá test s mouchou.

Test s kruhy se používá k jemnějšímu vyšetření prostorového vidění, test s mouchou k hrubému zjištění prostorového vidění. Pokud pacient vidí prostorově, chytá mouchu, chytá zvířata či kruhy nad testem nebo je schopen popsat, který obrázek vystupuje blíže k němu. Vnímá ho plasticky, je u něj tedy prokázána přítomnost jemného prostorového vidění. Jestliže se pacient dotýká testu, není u něj přítomno prostorové vidění.

Podmínkou pro použití tohoto stereotestu je vyrovnaná zraková ostrost bez amblyopie a pouze s malou úchylkou šilhání. Tento stereotest není zcela přesný. Výsledek může být pozitivní (tedy může být diagnostikována přítomnost prostorového vidění) např. u dětí s anomální retinální korespondencí.

Podrobnosti najdete v časopise Česká oční optika, č. 1, 2013.