Měření refrakce

Každý optometrista dobře ví, co se tím myslí. Co však znamená, když se po binokulárním dorovnání, ještě v průběhu refrakce, zeptáme „Bude to s těmito skly nepříjemné, přeostřené?“ Tento dotaz položíme klientovi. Sami sobě klademe tyto otázky. Ve které oblasti zrakové oblasti leží pak optotypy ve zkušební místnosti? Zohledňujeme při svém měření dostatečně i korekturu dioptrií do „nekonečna“, nebo někdy toto měření přeskočíme?

Naplánujme, jak má vypadat refrakční místnost
Ideální vzdálenost, ze které by měl klient pozorovat optotyp z refrakčního křesla, by měla být cca 6 metrů. Musíme si uvědomit, že např. v refrakční vzdálenosti 5 metrů může být oční pár za určitých okolností do nekonečna u plusových hodnot o 0,20 D překorigován a u minusových hodnot o 0,20 D podkorigován. A to i v případě, kdy oční pár vidí optotyp ve vzdálenosti 5 metrů dokonale ostře! (Refrakce pohledového bodu: AE = 1/aE; AE = 1/-5 m; AE = –0,20 D.) V 5 metrech musí oční pár konvergovat asi 1,0 prizmatickou dioptrií, aby viděl optotyp jednoduše bez diplopie. Proto i přesto, že moderní projekční optotypy poskytují zdánlivě možnost libovolné projekční vzdálenosti (někteří výrobci udávají projekční vzdálenost nesmyslně už od 2,5 metru), protože úhlová vzdálenost optotypových znaků se od projekční vzdálenosti nemění a řádek označený stupněm vizu 1,0 přečte oční pár s tímto vizem ze vzdálenosti 2,5 metrů nebo i 7 metrů, není vůbec jedno, na jakou vzdálenost provádíme měření zraku.

Při plánovaní velikosti refrakční místnosti jsme často nuceni podstoupit nucený kompromis, i když minimálně požadovaná refrakční vzdálenost je okolo 6 metrů. Tady se v případě potřeby vyplatí nasazení speciálních zrcadel, která nám krátkou místnost virtuálně prodlouží.

Podrobnější text najdete v časopisu Česká oční optika prosinec 2007.