Jednoduché testy kvality zorného pole

Jako první stanoví optometrista při svém vyšetření vizus naturalis a následně refrakční hodnotu. Někdy však přes veškerou snahu nedocílíme vizu 1. Správnost naší korekce ověříme stenopeickou štěrbinou. Jestliže se kvalita vizu přes štěrbinu nezlepší, docílili jsme maximální korekční hodnoty. Vizus je pravděpodobně narušen procesem, který lze odhalit až vyšetřením kvality zorného pole.

Nutno podotknout, že i v případech, kdy je dosaženo vizu 1, může být zorné pole patologickými změnami omezeno. Například u diabetes se v důsledku neovaskularizace tvoří křehké pleteně cévek. Reakcí na jejich vznik a prosakování prorůstají sítnicí pevné membrány. Dochází k trakci a následně k odtržení sítnice. V mnoha případech však do pozdní fáze zůstává centrální vidění bez větších změn. Dalším příkladem je hypertenze, kdy v důsledku vysokého tlaku v krevním oběhu dochází k utlačování zrakového nervu cévní pletení v místech pod papilou. Sevření nervových vláken se projevuje v podobě zužování zorného pole z periferie k centru, což postižený velmi dlouho nemusí vnímat negativně. Příčinou změn v zorném poli bývá neodhalená nemoc, či nemoc, kterou pacient nebere na vědomí, neboť svůj zdravotní stav bere na lehkou váhu. Včasným rozpoznáním změn lze předejít nebo alespoň oddálit vážnější poškození zraku. Nejčastějšími příčinami změn rozsahu zorného pole bývá právě hypertenze, diabetes, glaukom, věkem podmíněná makulární degenerace a katarakta.

Zorné pole zdravého oka by mělo mít rozsah přibližně 94° temporálně, 60° nazálně, 70° dolů a 54° nahoru. Za účelem vyšetření lze použít několik jednoduchých testů, které jsou uznávanou metodou i v neurooftalmologii. Jejich výhodou je, že nevyžadují náročná zařízení.

Podrobnější informace najdete v časopisu Česká oční optika červen 2007.