Zraková výkonnost sportovců a postupy jejího vyšetření

Vidění je více než výborná zraková ostrost a zahrnuje mnoho vizuálních schopností, které mohou být vylepšeny. Ke zlepšení schopnosti oka dobře vidět přispívají extraokulární svaly, které musí pro naplnění vizuálních potřeb pracovat s maximální účinností. Stejně jako u jiných svalů v těle může být jejich účinnost zvýšena speciálním tréninkem.

Přirovnáme-li lidské vidění k počítači, lze oči považovat za hardware a vnímání vizuálních informací za software.

Oči neboli hardware

Pokud budeme vycházet z uvedeného přirovnání, lze konstatovat, že hardware může mít určitá omezení, která zjistíme vyšetřením. Navenek by se zdálo, že pokud zlepšíme hardware, zlepší se automaticky výkon. Tak tomu však není. Hardware může být sice omezený, ale většinou je problém ve zpracování informace.

Sportovci mají často vysoké vizuální nároky a studie ukazují, že optimální korekce zraku může podpořit sportovní výkonnost dokonce i při tak malé korekci, jako je 0,25 D.

Jaké refrakční vady je třeba u sportovců korigovat?

• hypermetropie nad 1,00 D - může snížit únavu především při sledování cílů na blízkou a střední vzdálenost;

• nižší astigmatismus (od 0,5 cylD);

• anizometropie (0,5 D a více).

Každou korekci je nutné testovat za podmínek konkrétního sportu, aby se zjistilo, jestli přináší užitek. U některých sportů mohou být tyto podmínky nejdříve simulovány v ordinaci, ale definitivní korekce musí být testována při reálných sportovních situacích.

Vnímání vizuálních informací neboli software

Doposud je mnoho tréninkových programů zraku obecných. Budoucnost však tkví ve specifikaci tréninkových programů zraku pro různé sporty - jednotlivé tréninky totiž musí co nejvíce simulovat situace při různých sportech, a proto se tréninkem snažíme vylepšit poruchy zjištěné při vyšetření.

Pro většinu sportů je třeba tato základní sestava testů:

• na zrakovou ostrost;

• na binokulární vidění („pozice očí“);

• na stereopsi („spolupráce očí“).

Specificky jsou pak pro jednotlivé sporty potřeba následující testy:

• na posouzení akomodace;

• na verzi a vergence;

• na dominanci očí;

• na dynamickou zrakovou ostrost;

• na okulomotorické funkce;

• na reakční časy;

• na periferní vidění.

V souvislosti s vnímáním vizuálních informací u sportovců je třeba se zmínit také o sakadických pohybech očí, což jsou mimovolní, nekontrolované, rychlé a trhavé pohyby očí.

Důležité faktory při tréninku

Při tréninku dbáme na oční rozcvičky a zahřívací cvičení. Výsledky je třeba si průběžně zaznamenávat. Zároveň je třeba sledovat systém analýzy pohybů, abychom je poté dovedli vyhodnotit. Délku tréninkového plánu bychom měli volit předem a také bychom měli spolupracovat s trenéry jednotlivých sportů.

Zajímavým poznatkem je také fakt, že oko si zvykne na určitou barvu, a proto je vhodný trénink fixace na barvu. Fotbalový klub Manchester United například hraje vždy v dresech stejné barvy, protože hráči používají vizuální trénink založený na programu periferního vidění barev.

Podrobnější informace najdete v časopise Česká oční optika, únor 2011.