Vzpomínky na optiku před deseti lety a dnes

Česká oční optika Jak vypadal z Vašeho pohledu obor před 10 lety a jak vypadá dnes? Jakým směrem se vyvíjí?
LN: Před 10 lety jsme v našem oboru prožívali veliký rozmach. Vznikaly, někdy až překotně, nové optiky a mnoho optiků se snažilo „postavit se na vlastní nohy“. Dnes je v tomto směru třeba větší rozvahy.
V té době také končili studium první absolventi bakalářského studia optometrie v Brně a Olomouci. Za těch 10 let máme v naší republice stovky optometristů, z nichž mnozí se velmi úspěšně zařadili do praxe a dosáhli velmi dobré odborné úrovně. Dnes se již málokdo pozastaví nad tím, že jsou mu v oční optice poskytnuty veškeré služby spojené s korekcí zraku – od vyměření a předpisu korekce až po zhotovení brýlí nebo aplikaci kontaktních čoček. To před 10 lety vůbec nebylo tak běžné.
A jakým směrem se obor vyvíjí? Když sleduji tu záplavu nejrůznějších odborných přednášek, školení a prezentací během každého roku, pevně optimisticky věřím, že obor oční optiky směřuje k vyšší odbornosti a profesionalitě v tom nejlepším smyslu slova.
VR: Doznívající porevoluční euforie před 10 lety se změnila v tvrdou realitu zdravé konkurence, ve které, tak jako všude na světě, přežijí jen ti nejlepší. Myslím, že s narůstajícím počtem optik si to každý z nás uvědomuje. Konečně tedy přichází doba, kdy o přežití rozhodne kvalita služby a ne jen množství prodaných brýlí. Je to jediná správná cesta k tomu, aby tuto službu provozovali skuteční optici a optometristé, kterým záleží na profesní cti.
IV: Oční optika se změnila jako všechno v naší společnosti. Především se zvýšil počet optik a tím vzrostla konkurence. Optici si musí více hledět každého zákazníka a především zlepšit, rozšířit svůj servis. Výrazným způsobem se zvětšil podíl optických řetězců na trhu České republiky a tím i cenová strategie prodeje brýlí. V budoucnu budou tlaky na nižší ceny a lepší servis výrazně silnější.

V čem jsou si podobní absolventi před 10 lety a dnes, v čem se liší? Co umějí ti dnešní navíc, v čem naopak tápou?
LN: Jako zástupce optického školství musím v první řadě připomenout, že v současné době vychováváme oční optiky ve dvou úrovních. V té první je to čtyřleté studium s maturitou a v té druhé je to tříleté vyšší odborné studium pro absolventy střední školy ukončené absolutoriem. Vyšší odborné vzdělání je možné absolvovat také dálkovou formou. Musíme bohužel konstatovat, že se negativně projevuje vliv méně početných ročníků na kvalitě přijatých studentů. Ti nejlepší odcházejí po absolvování ZŠ na gymnázia a pak na VŠ. Několik posledních let máme vůbec problém naplnit na dostatečný počet třídy v prvních ročnících. Navíc se, zvláště u čtyřletého studia, u části studentů negativně projevuje malá motivace pro toto odborné vzdělávání. Útěchou nám může být, že je to všeobecně rozšířený jev u dospívající mládeže a že vztahy „učitel versus žák“ jsou podobné v celé historii školství. Vzpomeňme jen na známé starší filmy pro pamětníky ze školního prostředí.
Koncepce a náplň vzdělávání v oboru se postupně také mění. Dnes se v oboru oční optiky nepožaduje taková úroveň manuální zručnosti, jak tomu bylo v době ručního zabrušování čoček. Těžiště práce očního optika se přesunuje k dokonalejší komunikaci se zákazníkem, což mimo znalostí z oboru psychologie vyžaduje i širší teoretické vědomosti o rozsáhlém sortimentu čoček a jejich zušlechťovacích úpravách a také o stále se měnícím sortimentu obrub a vývoji módních trendů.
VR: Řekl bych, že nejeden kolega spílá na úroveň dnešních absolventů. Po odborné stránce je většina z nich spíš nepřipravena. Existují samozřejmě světlé výjimky, ale obecně si myslím, že se na práci v praxi připravují až v praxi samotné. Na druhou stranu je zřejmé, že jejich znalosti v oblasti přístrojové techniky a zejména pak výpočetní techniky jsou výborné a daleko převyšují absolventy bývalé. Tím jsou pro mnoho kolegů, kteří si v těchto oborech příliš nevěří, velmi cennou devizou.
IV: Dnešní absolventi mají více sebevědomí a zdravé podnikatelské drzosti. Na druhé straně mají rezervy především v obchodních a prodejních dovednostech. Ve škole se nyní více dozvědí o různých výrobcích a jejich zvláštnostech díky zájmu firem o budoucí zákazníky.

Jaká byla role Společenstva před 10 lety a jaká je dnes? Co se změnilo, na čem je třeba dál pracovat?
LN: Odpověď na tuto otázku bych raději přenechal svým kolegům, kteří jsou v tomto směru povolanější, protože se ve vedení Společenstva pohybují už hodně let. Mým soukromým názorem je, že by jakékoliv profesní společenstvo mělo zahrnovat všechny zástupce, kteří se pohybují v daném oboru. Zvolené vedení tohoto sdružení by pak mělo pravomoci rozhodovat a zastupovat obor na veřejnosti.
VR: Role jako taková se nezměnila. Společenstvo dál zastupuje zájmy optiků a optometristů v České republice. Změnil se však výrazně způsob práce. Rozdělení úkolů v předsednictvu mezi jednotlivé členy vedlo k tomu, že každý ví o své specializaci téměř vše a věnuje se jí naplno. Proto se také podařilo prosadit změny do zákonů a vyhlášek české legislativy, o kterých se nám před lety ani nesnilo. Proto se podařilo uzákonit obor optometrie a výrazně zredukovat cenová omezení. Česká oční optika a optometrie se za ta léta naplno zařadila do evropských a světových profesních organizací. Pořádali jsme jednání ECOO a každoročně se k nám sjíždějí učitelé z celé Evropy. Podařilo se mnohé zlepšit v celoživotním vzdělávání optiků i optometristů. S kolegy i s veřejností komunikujeme prostřednictvím dvou plně profesních časopisů. Vůči veřejnosti máme určitý dluh v propagaci oboru, o kterém dobře víme, a plánujeme jeho napravení. Hodně bychom také potřebovali vylepšit v oblasti školství, hlavně sjednotit všechny školy, na kterých studují budoucí optici a optometristé, tak, aby měly shodný pohled na budoucnost optického školství a respektovaly potřeby oboru.
IV: SČOO za posledních 10 let prokázalo, že je jedinou a slučující organizací všech, kteří se aktivně nebo pasivně o obor oční optiky zajímají nebo v něm pracují. Svou prací dosáhlo vyřešení celé řady legislativních, odborných potíží a naplňuje tak své hlavní poslání: být servisní organizací pro všech optiky, optometristy, školy i firmy.

Pozorujete nějaký posun v tom, jak optici vnímali veletrhy optiky před 10 lety a jak k nim přistupují dnes?
LN: Brněnský optický veletrh Opta se stal za ta léta už samozřejmostí a má svůj okruh stálých návštěvníků. Možná, že před 10 lety jsme mohli potkat více náhodných zvědavců, kteří se postupně vytratili. Podobně se to dá říct i o vystavujících firmách. To může u každoročních návštěvníků, kteří nepřicházejí výhradně za účelem obchodních jednání, navozovat postupně dojem „všednosti“. O to větší práce pak každoročně čeká organizátory veletrhu a autory prezentací jednotlivých vystavujících firem, aby k tomuto pocitu u návštěvníků nedocházelo.
VR: Dříve to byla událost, dnes je to hlavně práce.
IV: Optický veletrh je již stabilně zapsán do kalendáře celé naší optické veřejnosti. Je vnímán jako možnost setkávat se, uzavírat obchody, sbírat informace. V tomto se jistě mnoho nezměnilo. Příjemné je zjištění, že veletrh hodně navštěvují začínající optici. Zda veletrh bude růst, záleží také na spokojenosti vystavujících firem. Jisté názory na změnu veletrhu a strategii jsou již dnes mezi vystavovateli zřejmé.

Jak se podle Vašeho názoru za 10 let proměnili lidé, kteří navštěvují optiky a potřebují nějakou optickou pomůcku? Vybírají se jiný sortiment výrobků? Orientují se více? Mají nějaké speciální požadavky?
LN: I když se přímo nepohybuji v kontaktu se zákazníky v očních optikách, zdá se mi, že jsou informovanější než před 10 lety. Tehdy jste například jen sporadicky narazili na zákazníka, který požadoval antireflexní úpravu čoček. Lidé, zvláště mladší, se více řídí módními trendy. Také kontaktní čočky se staly samozřejmou součástí korekce zraku.
VR: Klienti přestali brát brýle pouze jako prostředek k lepšímu vidění. Daleko lépe se dnes orientují v práci s počítačem a dokážou si najít veškeré dostupné informace předem. Zajímají se o technickou i estetickou stránku výrobků a na nás to klade daleko vyšší nároky. Nemůžeme přece zůstat pozadu, musíme vědět víc než oni. Proto k optické práci přibývá nutnost prostudovat všechny dostupné materiály o brýlových obrubách i čočkách. Klient dnes přichází do optiky s daleko jasnější představou, jak má jeho korekční pomůcka vypadat a jak mu má sloužit. Brýle se pro většinu lidí staly nejen nutným zlem, ale účinným pomocníkem, který navíc může zdobit.
IV: Zákazníci, kteří dnes chodí do optik řešit své potíže s viděním, změnili své nákupní chování velmi výrazně. Stoupají nároky na vidění, proto vyžadují i lepší brýle, věnují výběru delší čas a chtějí v brýlích lépe vypadat. Jsou také připraveni za brýle více utratit. Na druhé straně jsou zákazníci také více sebevědomí a někdy až agresivní ve vyžadování péče o sebe a o optickou pomůcku.

Máte nějakou novou zprávu z oboru nebo nějaký příběh či příklad, který může být pro ostatní inspirující či poučný a nad kterým jste se v poslední době zamýšleli?
LN: Ve škole nás velmi nepříjemně překvapuje, že na základních školách podávají výchovní poradci žákům při výběru školy, na kterou se budou po skončení 9. třídy hlásit, informace v tom smyslu, že na obor oční optiky se nemá cenu hlásit, protože absolvent nemá uplatnění v očních optikách. Je to pro nás překvapující zjištění, protože se nám každoročně ve škole objevuje řada nabídek volných míst pro naše absolventy, kdy někteří majitelé optik usilovně hledají optiky a optometristy do svých provozoven. Naši absolventi mají možnost zvýšit si kvalifikaci studiem optometrie na VŠ. Z toho, jaký zájem zaznamenáváme o kvalitní absolventy tohoto studia, lze usuzovat, že majitelům optik jde o vysokou odbornou úroveň poskytovaných služeb v našem oboru, což mě do budoucna naplňuje optimismem.
VR: Když se dnes v kterémkoliv městě v České republice zastavím před výlohou oční optiky, jako že mi to profesionální deformace velí, s úžasem pozoruji, kolik kolegů nechalo své provozovny dýchat duchem minulého tisíciletí. Jindy se rychle podívám, jestli jsem skutečně ještě u nás, protože design a vybavení některých optik se může směle měřit se světovou špičkou. Dokonce některým kolegům závidím nejeden nápad a spílám si, že to nenapadlo mě.
IV: Byl jsem nedávno na obsáhlém semináři v Německu a když jsem jim v diskuzi povídal o povinnosti optometristů se vzdělávat, byli uvedeným systémem velmi nadšeni, až nám ho záviděli. Myslím, že zde jsme udělali krok správným směrem. Na druhé straně mají němečtí kolegové velmi přirozený zájem o nové informace a další vzdělávání. Konkurence jim nedovolí dlouho spát. U nás je celá řada vzdělávacích akcí navštěvována podle množství přidělených kreditních bodů a kvalita informací je často odsunuta až na druhou kolej. To nás od kolegů v Německu dost podstatně odlišuje.

Na závěr dodejme, že za dva roky tomu bude padesát let, kdy se začal časopis vydávat.