Vývoj refrakce oka

Vývoj vidění probíhá ve dvou fázích. Aktivní fázi zajišťuje stálý přísun kvalitních světelných podnětů. Narodí-li se zdravé dítě se zdravým okem do tmy a bude-li v ní přežívat, bude prakticky slepé. Stejně tak porucha průhlednosti optických prostředí – ptóza horního víčka, zákaly rohovky, čočky a sklivce – způsobí u jinak zdravých dětí poruchu vidění. Pasivní fází rozumíme skutečnost, že k dosažení kvalitního vidění nestačí jen dobré světelné podněty. Tyto totiž musí být fokusovány na sítnici. Předpokladem je správný poměr mezi lomivostí optických prostředí a délkou oka, tedy správná refrakce oka – emetropie. Refrakce je určována čtyřmi variabilními hodnotami – lomivostí rohovky, lomivostí čočky, hloubkou přední komory a délkou oka.     

Refrakce oka je určována především genetickými, hereditárními vlivy. Potvrzují to výsledky výzkumu jednovaječných dvojčat. Na rozdíl od dvojvaječných mají jednovaječná stejnou refrakci, při astigmatizmu stejnou osu a při amblyopii i postiženo stejné oko. Při zjištění školní myopie mají ve 40 – 60 % myopii oba rodiče, v 23 – 40 % jeden z rodičů a jen v 6 – 15 % nemá myopii žádný z rodičů.

Více informací najdete v časopise Česká oční optika, únor 2005 a červen 2005.