Vyšetřovací metody v optometrii

Již v minulém čísle jsem se zabývala rozpoznáním rizikového stavu hypertenze. Mnozí však mohli namítnout, jak sítnici prohlédnout, jestliže jako optometristé nesmíme oko dilatovat (rozšířit zornici pomocí mydriatik). Potřebné metody však existují. Jsou sice o něco obtížnější než při dilataci, neboť oční pozadí nelze pozorovat v širokém zorném poli, ale pro potřeby optometrie jsou dostačující. Hypertenze byla použita pouze jako příklad souvislostí. Tyto metody lze použít všeobecně při standardním vyšetření.

První metodou je oftalmoskopie pomocí štěrbinové lampy a vysokodioptrické asférické čočky o hodnotě +60 D. Vyšetření probíhá při přímém osvětlení v ose pozorování. Světelný paprsek štěrbinové lampy použijte co nejužší, ve výšce a šířce zornice. Zvětšení štěrbinové lampy by mělo být cca 15násobné. Čočku držíme ve vzdálenosti blízko k oku. Problémem, který vyžaduje jistý cvik, je udržení čočky v potřebné vzdálenosti, kolmo na směr chodu paprsků. Pro manipulaci se štěrbinovou lampou pak musíme použít jen jednu ruku, většinou tu méně šikovnou. Výhodou je, že v dostatečně širokém a zvětšeném zorném poli lze sledovat papilu i makulu.

Druhou možností je použití Hrubyho čočky o hodnotě -40 D. Tato čočka bývá součástí některých typů štěrbinových lamp jako přídavné zařízení. Při této metodě je výhodou statické umístění Hrubyho čočky na držáku štěrbinové lampy. Odpadá tak problém s držením čočky nejen z hlediska směru, ale i omezení v pohybu a manipulaci optometristy. Zorné pole je sice velmi malé, nicméně k hodnocení očního pozadí z hlediska optometristy dostačující.

Obraz těchto dvou metod je zvětšený a reálný. Pozorovací úhel je však pouze cca 6°. Metoda tudíž vyžaduje systematičnost provedení.

Periferii zorného pole bez dilatace zornice můžeme provádět velmi těžko. Metodou je nepřímá oftalmoskopie. Pro tento účel můžeme použít nepřímý oftalmoskop s kondenzační čočkou. Tento oftalmoskop se upevňuje na čelo. Ve vzdálenosti 1 metr od lupy vložíme do chodu paprsků čočku o hodnotě +20 D. Pozorujeme pak obraz zvětšený a převrácený, který se vytváří mezi oftalmoskopem a použitou čočkou. Tuto metodu lze použít i pro pozorování centrálního pole očního pozadí, avšak potřebné detaily lépe vidíme při přímé metodě.

Všemi metodami můžeme pozorovat čistotu prostředí oka a jeho prostupnost.