Vidění si má člověk užít!

„Měl jsem v otevřené puse vrtačku a tak jsem zareagoval jakýmsi éééééé, nicméně doktorka to pochopila jako odmítnutí a vzápětí přišla s nápadem stát se optikem. To bylo jiné kafe,“ vzpomíná Blachut.

Přestože jméno Blachut proslavilo umění, nebyl to pro Bena juniora zas takový krok do neznáma. Jeho dědeček i strýc pracovali ve firmě Wikov a jedním z majitelů této společnosti byl otec Otty Wichterleho, vynálezce kontaktních čoček.
„Kromě toho měla moje matka obrovské problémy se zrakem a kvůli tomu jsem poznal ty největší kapacity v oftalmologii, které se jí snažily pomoct,“ dodává Blachut.

Co Vás přivedlo na post prezidenta...
...prezidenta, ten titul tak nemám rád. Dneska je prezident pomalu v každém spolku preclíkářů. Podle mě to devalvuje titul, který má být v republice jenom jeden. Já si na to určitě nezvyknu.

Tak to změňte, jste přece ...nejvýše postaveným členem vedení Společenstva.
No už jsem to navrhoval, ale nakonec není třeba ztrácet čas s takovými prkotinami. Je taky pravda, že někdo Společenstvo formálně vést musí, ale já bych chtěl, aby se na vedení podíleli všichni členové rady naší organizace. Nějaká hra na tituly je druhořadá. I když mně občas připadá, že lidé z celé členské základny Společenstva mohou někdy pochybovat o tom, co vedení vlastně dělá. Říkají si: oni si tam hrají s funkcemi a co my smrtelníci z toho máme. Pokud se někdo pravidelně neúčastní všech členských schůzí, tak může jen těžko poznat, jakou práci kancelář vedení Společenstva má, jaké jsou výsledky její činnosti a tak dále. Proto je jeden z mých cílů dosáhnout větší informovanosti členské základny o problémech, které řeší vedení Společenstva. Zkrátka vtáhnout je taky trochu do hry, aby jejich členství nezačínalo a nekončilo jen tím, že si přečtou Optické zprávy. Jakmile budou mít větší přehled o administrativních a legislativních problémech, které se snažíme řešit, pak třeba přijdou s nějakým vlastním nápadem, požadavkem nebo i stížností.

O čem podle Vás členové Společenstva nevědí?
Za těch pár měsíců, co jsem tam, jsem zjistil, že na základní věci, které náš obor ovlivňují, například na problém cenové regulace (mají-li mít optometristé nasmlouvané výkony, či ne) nepanuje jednotný názor ani v radě Společenstva, natož v členské základně. Jednoduše nemáme zcela jasnou představu, jaký je převažující názor mezi členy nejen na tuto otázku, ale i na další důležité problémy, které ovlivňují naše podnikání. Musíme si na základě zpětné vazby situaci ujasnit a začít jednat.

Jak tenhle užší kontakt s členskou základnou navázat?
Především přes internetové stránky a e-mail. Dávno jsme si řekli, že nemá smysl živit Českou poštu mnoha sty rozesílanými obálkami a zdokonalili jsme naše internetové stránky. Bohužel na poslední schůzi jsme měli z členské základny tři reakce, což je vzhledem k počtu členů tristní. Odráží se v tom klasická česká povaha, kdy se kolem všeho hodně namluví v hospodě a nakonec se nic neudělá. Vidím to koneckonců i sám na sobě, protože mám-li já někam něco napsat, tak k tomu musím být pomalu donucen mučicími prostředky.

To nezní zrovna optimisticky. Co s tím?
Já nevím. Musíme prostě pracovat tak, aby naše výsledky byly hmatatelné a měly pro členy praktické důsledky. I když v současné situaci je jakákoliv činnost směrem ke státní správě poněkud složitá. Úředníci v době čekání na novou vládu nevědí, kdo bude jejich nadřízený, bojí se o svou židli, a tak raději nedělají vůbec nic, nebo dělají úplné pitomosti, kromě několika málo vysloužilých sebevrahů, kterým už je všechno jedno. Ovšem jednou z našich povinností je zajistit optometrii takové postavení, které má jinde ve světě. Optometristé jsou budoucností našeho oboru - a to platí všude ve světě. Pokud se uzavřeme jen na poli oční optiky, tak nebudeme mít žádnou výhodu v konkurenčním boji s velkými obchodními řetězci. Optometrie je zárukou vybudování dostatečně kvalitního servisu, který nám právě může pomoci udržet si zákazníky.

Jak zajistit optometrii takový statut?
Musíme se o ni starat. Například nyní připravujeme nový kongres pro optometristy, který by se měl stát součástí péče o vzdělávání optometristů. Chceme spolupracovat se zahraničím na výměnné bázi, aby se optometristé seznámili s těmi nejodbornějšími tématy. Společenstvo by v tomto případě mělo fungovat jako servisní organizace všem svým členům. A to je další způsob jak vtáhnout naše členy do užší spolupráce, nabídnout jim účast na konkrétním projektu. Taky bych rád přitáhl do vedení Společenstva víc mladých lidí. Koneckonců u nás stále panuje jistý dozvuk názorů, k čemu byly různé spolky v minulé době, a pokud se nepodaří prokázat, že jsme jako sdružení užiteční, pak bude mít představa oborového spolku u lidí pořád trochu pejorativní charakter. Tyto tendence jsou vidět na malé ochotě lidí spolupracovat při získávání statistických údajů, nebo na nechuti lidí vyměňovat si mezi sebou zkušenosti. Musíme svoji členskou základnu udržovat v aktivitě, vymýšlet různé akce, aby si optici a optometristé měli z čeho vybírat. Přitom nemusí jít pořád o nějaké gigantické záležitosti. Musíme se soustředit i na regionální činnost, což dnes dělají v podstatě jen firmy. Členové rady Společenstva jsou z různých míst v republice, znají regionální prostředí a s jejich pomocí určitě půjde na této úrovni uspořádat nějaký řetěz seminářů, třeba na téma legislativa.

Co komunikace směrem k potencionálním zákazníkům?
Zrovna teď řešíme na radě vydávání časopisu o brýlích, který by byl zaměřen vyloženě na spotřebitele. I když já jsem k tomuto kroku trochu skeptický. Nedokážu si představit, že by si někdo koupil časopis zaměřený jen na brýle. Možná by se díky reklamě takový půlročník uživil, ale spíš bych viděl potenciál v přílohách jiných periodik. To ovšem neznamená, že by obecné povědomí lidí o brýlích a jejich potřebě je nosit bylo dostatečné. Rodiče si například neuvědomují, že do dětských brýlí je třeba investovat stejně jako do jejich bezpečnostní výbavy, ať už je to vázání na lyže nebo cyklistická přilba. Pokud dítě bude špatně vidět, tak tu helmu asi skutečně bude potřebovat. Dalším problémem je počet lidí, kteří sednou za volant a přitom špatně vidí. Ze zákona máte prohlídku zraku předepsanou jen při skládání řidičských zkoušek a pak už nic až do důchodového věku. To je šílenost, tady jezdí statisíce lidí, kteří na tu silnici nevidí. Sami si musí uvědomit, že kontrolovat zrak je potřeba častěji. A netýká se to jen bezpečnosti. Každý, kdo měl i jen malé potíže se zrakem a začal používat brýle nebo čočky, byl najednou spokojenější. Vidění si má člověk užít!

Jaká je budoucnost optiky z hlediska rychlého vývoje technik očních korekčních operací?
Je těžké říct, co bude za deset let, protože když se podíváte na laserové operace před deseti lety a dnes, pokrok je neuvěřitelný. Oftalmologie je obecně jedním z nejdynamičtějších oborů medicíny, takže v budoucnosti se můžeme dočkat různých věcí. Ale brýle a čočky podle mě nezaniknou. Přece jen ne všichni lidé jsou ochotni se svým zrakem experimentovat. Taky očekávám, že materiály obrub, které jsou v současnosti exkluzivní, jako je třeba titan, budou v budoucnu daleko dostupnější a nesmíme taky zapomenout, že móda je věčná a brýle jsou bez debaty nositelem módních prvků.

Myslíte, že zrak je nejdůležitějším smyslem člověka?
Asi ano, i když nejlépe by na tuhle otázku mohli odpovědět ti, kteří o zrak přišli. Ti by Vám zcela určitě řekli, že to tak je. Koneckonců se všeobecně tvrdí, že osmdesát procent vjemů získává člověk zrakem. Ztratit možnost vidět musí být děsivá záležitost. Moje specializace je aplikace pevných kontaktních čoček, které se mimo jiné používají ke korekci refrakčních vad, vznikajících při defektech rohovky. Potkávám mladé lidi, například studenty, jimž se během půl roku zhorší zrak natolik, že sotva přečtou ta největší písmena na tabuli. Takto postižení lidé strašně znejistí a začnou panikařit. Ti by Vám asi taky potvrdili, že zrak je nejpodstatnější.

Vaše kariéra je zaměřena výhradně na zrak, přitom jméno Blachut proslavil Váš otec, operní pěvec, který obohatil lidi sluchovými zážitky.
Jak jsem říkal, neměl jsem k optice daleko kvůli matce a u nás se často objevovali nejlepší očaři v republice. Nikdy například nezapomenu na šéfa první oční kliniky na Karlově náměstí profesora Diensbiera, který byl proslavený svou bodrostí a loveckým kloboukem. Ten naší mamince tenkrát řekl: „Milostivá paní, pakliže tam máte hovno, tak i kdybych ho pozlatil, tak vidět nebudete.“ Tím zcela pregnantně vyjádřil stav zraku naší drahé matky. No a pak přišel zmiňovaný impulz od mé zubařky a já si řekl, že tohle mě bude bavit. Obecně jsem inklinoval k problematice kontaktních čoček, které mě vždycky zajímaly. V tomto smyslu byl táta spíš rodinná výjimka.

Dočetl jsem se o Vás, že jste nedávno vyšetřoval zrak i malým tygrům.
Sestra žije v Německu, kde pracuje v safari parku a já jsem se tam někdy vloni připletl ke dvěma nedonošeným tygříkům. Jen jsem se podíval, jestli nemají kataraktu nebo podobné problémy, a musím říct, že to byli fajn pacienti. Ovšem s dospělým tygrem by to asi bylo poněkud napínavější.