Úvod do vizuální optometrie

Historie oboru je velmi bohatá a k výraznějšímu rozvoji došlo především ve 20. století. Výsledkem byla přesná metodika, výuka vizuální optometrie na školách a uznání profese ve 43 státech USA. Za skutečného otce vizuální optometrie považují všichni, kteří se tímto oborem podrobně zabývají, Dr. A. M. Skeffingtona. Dr. Skeffington popsal v 50. letech minulého století model vidění jako komplexní spolupráci smyslů celého těla. Od tohoto okamžiku získala vizuální optometrie jasnou strukturu a tréninkové metody.

Antigravitace
Tento kruh můžeme vnímat jako odpověď na otázku: Kde se nacházím?
Zde se nejvíce uplatňují smyslové orgány, které určují naši polohu a pozici v prostoru. Díky zemské gravitaci máme k dispozici silnou a stabilní orientaci. Mezi nejdůležitější systém v tomto procesu patří systém vestibulární. V součinnosti s viděním máme k dispozici naši pozici, směr, orientaci v prostoru. Naopak nepřesná spolupráce obou systémů vede k poruchám stability, orientace, ale i k pocitům nevolnosti. Dobrým příkladem je tzv. mořská nemoc. Každý, kdo někdy byl na jachtě a vlezl do kajuty během větších vln, okamžitě zjistil, co to znamená, když oči vidí něco jiného než informace, které podává vestibulární systém.

Centrování
Tento kruh můžeme chápat jako odpověď na otázku: Kde to je vzhledem k mé poloze?
Zde jsou důležité informace typu: jak je to daleko, vysoko, je to vpravo, nebo vlevo... Co je důležité, chceme-li tyto informace získat? Kvalita binokulárního vidění, fůze, akomodační a konvergenční schopnost. S touto otázkou je spojeno namáhání očních svalů, jejich napětí a schopnost zvládnout požadovaný výkon, rezerva celého zrakového systému, flexibilita při změně pohledů do dálky a do blízka a různé změny směru pohledu. To vše je možno měřit a samozřejmě terapií trénovat a zlepšit.

Identifikace
Třetí kruh je odpovědí na otázku: Co to je?
Když už dokážeme říct, kde se nacházíme, jaká je naše poloha, dokážeme určit naši vzdálenost od daného předmětu, potřebujeme následně tento předmět identifikovat, zjistit, o jaký druh objektu se jedná. Jednoduchý příklad: je to krychle nebo koule? Pro určení druhu objektu potřebujeme spojit vidění s předcházejícími zkušenostmi. Většinou si vzpomeneme na dětskou hračku, u níž má dítě za úkol prostrčit různé tvary, jako je kostka, obdélník, koule apod. otvorem stejného tvaru. Již zde dochází u dítěte k tréninku, už tady je možno rozpoznat budoucí obtíže.

Interakce
Poslední čtvrtý kruh je spojením smyslů a vytváří odpověď na otázku: Jaký je?
Jakmile již rozeznáme tvar předmětu, potřebujeme také blíže specifikovat jeho vlastnosti – barvu, povrch, teplotu... jednoduše potřebujeme jemné rozlišení. Je to nejvyšší stupeň vizuálního tréninku. Když řekneme slovo citron, co vše se nám vybaví a proč?

Vizuální optometrie je obor s dlouhou historií a tradicí. Obsahuje ucelené bloky desítek přesně popsaných cvičení a různých pomůcek, které jsou při cvičení potřebné.

Komu je vizuální optometrie určena, kdy, komu a čemu slouží:
– při zvýšení výkonnosti vidění (např. při sportu),
– lidem s astenopickými obtížemi,
– ke zlepšení vrozených poruch funkce vidění,
– ke zlepšení akomodačních a vergenčních funkcí očí,
– ke zlepšení funkce motoriky očí,
– jako kontrola a dohled nad myopizačním procesem.

Chybné je však myslet si, že trénink vizuální optometrie odstraní refrakční vady.
V každém případě se vizuální optometrie ve vyspělé Evropě stává denní službou optometristů zákazníkům mimo již klasické stanovení refrakce. Mimochodem perfektní refrakce včetně binokulární korekce je základem pro dobré výsledky vizuální optometrie.

Podrobnější informace o vizuální optometrii najdete v časopisu Česká oční optika prosinec 2007, únor 2008, červen 2008, září 2008 a prosinec 2008.