4oci.cz
Jitka Klíčníková
Prim hraje nerozbitnost
V samém centru Brna má ve dvou místnostech dílnu a kancelář Jitka Klíčníková, která vyrábí oční ...
Pacient před zákrokem KTP (vlevo) a po zákroku (vpravo) [7].
Tetování rohovky
Existuje rčení, že oko je okno do duše, jímž lze lépe poznat člověka. Avšak neprůhlednosti oka ...
Mgr. Jana Svojáková pomáhá obyvatelům chudé oblasti Chapananga lépe vidět.
Afrika vám změní pohled na ...
Pomáhat chudým oblastem Afriky lze mnoha způsoby. Finančně, materiálně nebo zdravotně. Optometristka ...

Svět podle Imrana Zangiho

17. 11. 2007

Doktor Imran Zangi krouží světem očního lékařství i vlastním životem, jako by byl stále členem dětské lední revue. Přestože se ledových představení už dávno neúčastní – jeho posledním a největším úspěchem na ledě bylo doslova „dobruslení si“ pro svou manželku Janu Beránkovou, několikanásobnou mistryni republiky v tancích na ledě – zdá se, že ostré nože z nohou nikdy nesundal a v širokém záběru ladného oblouku zkouší vše, co mu nabízí jeho profese, umění i sport.

 

Dlouholetý pracovník II. oční kliniky v Praze, na níž vystřídal téměř všechna oddělení od dětského po specializovanou ambulanci, v současnosti privátní lékař a majitel sítě prodejen optiky, je také skoro pětadvacet let perkusistou, jehož spolupráce využívala například Jana Koubková, YoYo band a v současnosti skupina Monkey Business. Kromě toho, že se Imran Zangi také občas ponoří do výtvarného umění, zaujme i výčtem sportů, které v životě aktivně provozoval – zmíněnou lední revue počínaje a vzpíráním konče.  

„Takový výčet může být trochu zavádějící, nechci, aby to vypadalo, že se za každou cenu musím za něčím hnát,“ vypráví Zangi. „Život je prostě neskutečně pestrý a někdy je škoda nevyužít možností, které člověku nabízí. Pokud si dokážu říct – potřebuji tolik a tolik času a námahy na tu kterou činnost, abych byl spokojený a zároveň nešidil práci ani rodinu – tak proč ne?“ 

Na druhou stranu začátek vaší hudební kariéry se datuje na konec studií lékařské fakulty a začátek práce na oční klinice. To muselo být vyčerpávající období.
Bylo. Ale jak všichni dobře víme, zajímavé příležitosti jako naschvál přicházejí většinou v to nejméně vhodné období a člověk musí něco obětovat. Už během studií, v šestém ročníku, jsem začal koncertovat s Janou Koubkovou. V tom ještě problém nebyl. Ve vyšších ročnících vysoké školy jste „mazáci“ a víte, co je nutné a co ne, a hlavně na škole jste tak trochu pánem svého času. Nástup na kliniku znamenal pevnou pracovní dobu, z níž vás nikdo neomluví a samozřejmě služby, přitom jsem měl někdy odehrát až dvacet koncertů měsíčně. Padla na to dovolená, náhradní volna, spousta hodin spánku, ale šlo to. Na druhou stranu, kdybych se k muzice s Janou Koubkovou dostal dřív, nemůžu za sebe stoprocentně ručit, že bych medicínu dodělal. Předtím jsem sice hrál s Mikim Volkem na bicí, ale to bylo spíše na úrovni zábavy, zatímco s Janou Koubkovou šlo o profesionální hraní a dostat tuto příležitost na začátku studií, kdoví, jak by to dopadlo. Dnes hraji čtyři až šest koncertů za měsíc, a to je optimální, ale musel jsem si tuto volnost odpracovat. Protože abych v současnosti mohl říct: ano, chci s vámi hrát, ale jsem časově omezený a přesto ten zájem je, tak musím trochu umět. A to je právě o těch dvaceti koncertech měsíčně, o práci, která člověka dostane na určitou úroveň.

Čemu jste se na klinice nejvíce věnoval?
Skoro všemu. Prošel jsem spoustou oddělení a týmů, i těch, kam se nikomu moc nechtělo, jako bylo oddělení sítnicové a sklivcové chirurgie… Prvních pár měsíců mě trochu otrávilo, že jsem většinu času trávil za psacím strojem, měl jsem dokonce tendence odejít, ale to je úděl mladých doktorů, a ta šance vždycky přijde. Na začátku jsem byl v ambulanci všeobecné oční medicíny, čtyři roky jsem byl na dětském oddělení, pak přišla zmíněná sítnicová a sklivcová chirurgie, až jsem nastoupil na specializované ambulanci u profesora Filipce, kde jsem se věnoval nemocem v uveální neboli živnatkové a rohovkové oblasti.

Když jste zmínil profesora Filipce, nenapadlo vás někdy připojit se k němu při jeho humanitárních a výzkumných cestách? Koneckonců i díky svému irácko-iránskému původu máte výbornou jazykovou výbavu…
Martin Filipec je můj veliký kamarád i společník v podnikání. Jeho výzkum říční slepoty v neprostupných oblastech jihoamerických pralesů nebo působení v Afghánistánu jsou ohromnými počiny. Vždycky, když se odněkud vrátí, musí mně vše dopodrobna vyprávět. A jestli mě něco podobného nikdy nelákalo? Odpověď je jasná – samozřejmě ano. Ale zaprvé mám rodinu a jakási instinktivní zodpovědnost mně velí neohrožovat svůj život a tím pádem i život mé rodiny, a pak je tu muzika a práce. Kdybych odjel na tři měsíce na druhý konec světa, tak se mnou už asi žádná skupina nebude chtít hrát, a to stejné platí i pro oční ambulanci, kde se mnou v současnosti pracuje pět dalších lékařů, o rodině nemluvě.

Proč jste se vlastně dal na dráhu privátního lékaře a začal také s oční optikou?
Asi by se očekávalo, že tohle člověk dělá především pro peníze. Pro mě byla ale hlavní motivací jistá časová flexibilita a možnost rozhodovat si sám o své práci, což bych na klinice v takové míře nikdy neměl. Mým nadřízeným je pouze ekonomika a chod ambulance, což ale zase znamená v momentě nějakého problému či výpadku fakt, že tento problém musím vyřešit já a nikdo jiný a nemůžu se spoléhat na nadřízené na klinice. Navíc přechod do soukromé praxe nebyl čistě mým rozhodnutím v tom smyslu, že bych se ze dne na den rozhodl a zřídil si ambulanci. Šlo o přijetí nabídky od kolegů, mimo jiné právě od Martina Filipce, na převzetí chodu privátní ambulance v Kartouzské. Vzal jsem si pár dní na rozmyšlenou, ale jasno jsem měl celkem rychle. Padl jsem do toho rovnýma nohama a poté, co jsem se zorientoval především v administrativě a organizaci, jsem soukromou praxi rozšířil na současných šest lékařů. V roce 2000 přišla také první optika, a to tak trochu z nouze a náhodou. Měli jsme vedle ambulance obrovskou a nevyužitou šatnu, tak jsme si řekli, proč platit nájem za prázdnou místnost a vznikla z toho optika.  

Jak jste si zvykal na přechod do „první linie“ ambulantního oftalmologa a na roli podnikatele?
Nijak zvlášť dramaticky. Na klinice se jsem sice operoval a zvlášť tady v Praze jsem se setkával s případy, které byly z medicínského hlediska unikátní. Takže v této práci byla jistá dávka adrenalinu a někdy i napětí. V tomto ohledu by mně mohla klinika chybět, jenže nic neděláme navždycky. Když se na to však dívám z odstupem, tak je to pro mě kapitola mého života, která byla velice pěkná a zajímavá, ale nelituji, že je uzavřená, protože jsem rád už za to, že jsem ji mohl prožít. To je obecně můj způsob pohledu na život – vážit si všeho a mít radost z toho, co jsem prožil a nesedět s rukama v klíně a stěžovat si na to, co jsem prožít mohl. Navíc i v oné „první linii“, v oční ambulanci, má člověk obrovskou zodpovědnost a často se také setkám s případy, které rozhodně nelze označit za banální či rutinní.

Je fantastické, když někdo dokáže brát život z té lepší stránky, neohlížet se na to špatné, což v konci znamená psychickou pohodu. Jenže vlastní rozhodnutí člověka takto brát život nestačí. Každá nemoc je v určitém smyslu těžkým zásahem do osobní „pohody“ a nemoc zraku zvlášť, protože zrak nám zajišťuje největší díl komunikace se světem.
To je samozřejmě pravda. Klasifikace zdraví není jen to, že člověku z fyziologického hlediska nic není, musí být i v psychické pohodě, mít odpovídající sociální zázemí v podobě rodiny, přátel a uspokojení z vlastní činnosti. To všechno může nabourat i malý zdravotní problém, ne jen fatální oční choroba. Ale zrak má mezi smysly dominantní úlohu. Každý by si asi zvolil zachovat zrak než jiný smysl, kdyby muselo dojít k takové volbě. Zrak je informačně bohatý, barevný a prostorový a dává člověku základní pocit jistoty ve světě. Navíc vlivem rozvoje komunikačních technologií se míra informací vnímaných zrakem markantně zvyšuje. Psychické změny lidí související se zrakovým omezením, pominu-li banální dočasné choroby, lze z pozice lékaře velice dobře vnímat. Už to, kolik lidí si nechce připustit, že špatně vidí a potřebuje k tomu brýle, čočky a podobně. U těchto lidí je někdy cítit strach ze ztráty sebevědomí. U vážných nemocí, které zapříčiňují postupnou ztrátu zraku, je to samozřejmě ještě horší.

Jak má lékař v takových chvílích reagovat?  
Musí být trochu psychologem. Být optimistický, ale samozřejmě nelhat a hlavně dobře odhadnout, co všechno může konkrétnímu pacientovi sdělit. Ale ani z kliniky, kde jsem zažil hodně vážných případů, si nepamatuji nějaké zhroucení nebo opravdu dramatické reakce na sdělení diagnózy. Člověk je adaptabilní a hodně toho snese, obzvlášť ženy, které jsou psychicky silnější než muži.

Na druhou stranu má oční lékařství, ale i oční optika oproti jiným lékařským oborům výhodu v tom, že léčba, laserový zákrok nebo použití brýlí a čoček má okamžitý kvalitativní efekt – pacient má možnost okamžitě „vidět“ markantní zlepšení.
Například u šedých zákalů trvá operace za normálních podmínek přibližně půl hodiny, i méně, a zdroj nevidomosti či snížené schopnosti vidění je odstraněn. Druhý den pacient prakticky normálně vidí a stejné možnosti jsou při operacích sekundárního šedého zákalu a mnoha dalších vad, především refrakčního charakteru. Samozřejmě podstatným krokem v dějinách oftalmologie bylo využití laserové technologie při operaci očí. Ale zase z toho nelze získat dojem, že dnes lze pomocí čoček, brýlí a hlavně laserových operací vše vyřešit.

Vy sám jste v návaznosti na svou soukromou praxi začal provozovat prodejny oční optiky. Nepřemýšlel jste také o možnosti podnikat v oblasti léčby laserovou technologií? 
Samozřejmě jsem o tom přemýšlel. A to velice reálně. V době, kdy v Praze vznikla první laserová klinika, jsem si říkal, že do toho půjdu taky. Ale po zvážení všech možností a hledání partnerů jsem od tohoto záměru upustil i s tím, že by v Praze nebyla pro více klinik dostatečná poptávka, což se ukázalo jako naprosto zbytečná obava. Ale nijak nelituji, zřejmě by mě takový projekt úplně pohltil, možná by nebyl čas na hudbu…

V jednom rozhovoru jste zmínil, že vám vadí jistá komercionalizace lékařského povolání. Co jste měl přesně jako komerční lékař na mysli?
Jde mi především o tlak dealerů na privátní lékaře využívat nebo spíše nadužívat jejich výrobky. Současná situace je taková, že spousta farmaceutických firem vyrábí stejně kvalitní medikamenty a jejich dealeři logicky prosazují svou značku za pomoci nabídky různých požitků. To ještě chápu. Nevidím nic špatného na tom, když jako privátní lékař předepisujete nejlepší dostupný lék a jeho výrobce vás pozve na, dejme tomu, golfový zájezd. Co mě trápí, je přehánění preskripce a snaha předražovat léky nebo preferovat stejně účinný, a přitom dražší přípravek. A rozhodně si nechci hrát na nějakou morální autoritu a ohánět se společenským posláním lékaře. Ale enormní vysávání pojišťoven se nám lékařům vrátí zpět v podobě našich zmenšených podílů na rozpočtech pojišťoven, ztenčených vědomou zbytečnou preskripcí léků. Jistě, takoví lékaři si řeknou, že zrovna jejich počínání žádnou pojišťovnu neruinuje a jeho kolegové to nemůžou nijak pocítit. Jenže už tohle myšlení, že plýtvání je v pořádku, je špatné a ve chvíli, kdy to bude dělat většina, zbytek na to doplatí.

 

Autor:   redakce  

    [ Katalog firem ]

Optika Kaprovka

Prodáváme brýlové čočky firmy Essilor - plastové včetně polykarbonátu i ...

OPTIKA DANĚK, s.r.o.

Prodej dioptrických a slunečních brýlí, kontaktních čoček a příslušenství ...

GrandOptical, OC Borská Pole

Měření zraku, široká nabídka dioptrických i slunečních brýlí, brýlových i ...

Oční optika Šimůnková

Prodej a zhotovení brýlí, opravy a servis. Měření zraku optometristou ...

Optal

Prodej dioptrických i slunečních brýlí, jejich příslušenství, servis.

Oční optika Mgr. Jan Kavalíř

Prodej brýlových obrub dámských, pánských i dětských, slunečních brýlí ...

Jitka Klíčníková
Prim hraje nerozbitnost
V samém centru Brna má ve dvou místnostech dílnu a kancelář Jitka Klíčníková, která vyrábí oční ...
Pacient před zákrokem KTP (vlevo) a po zákroku (vpravo) [7].
Tetování rohovky
Existuje rčení, že oko je okno do duše, jímž lze lépe poznat člověka. Avšak neprůhlednosti oka ...
Mgr. Jana Svojáková pomáhá obyvatelům chudé oblasti Chapananga lépe vidět.
Afrika vám změní pohled na ...
Pomáhat chudým oblastem Afriky lze mnoha způsoby. Finančně, materiálně nebo zdravotně. Optometristka ...

Vygenerováno za 0.1299 sec
Informační portál mapující oblast oční optiky a optometrie. Posláním portálu je srozumitelnou formou oslovit co nejširší veřejnost se zájmem o vidění, zrak, módní trendy a konkrétní služby v oblasti oční optiky. Součástí portálu je katalog firem a jejich produktů a služeb.
Publikování nebo šíření obsahu serveru nebo jakékoliv části zveřejněného materiálu jakoukoliv formou je bez předchozího písemného souhlasu vydavatele zakázáno.

Cookies

2022 © 4stav.cz | Provozovatel: EXPO DATA spol. s r.o. | Webmaster: ORAX, s.r.o.,  EXPOCOMP, spol. s r.o.