Stáří a vidění

Stárnutí oka – presbyopie – začíná již po čtyřicátém roce života. Čtyřicátníci si však v tomto věku stárnutí vůbec nepřipouštějí. Podle gerontologů začíná stáří až po 65. roce, kdy se rovněž zvyšuje výskyt chronicko-degenerativních onemocnění oka – glaukomu, senilní makulární degenerace sítnice a katarakty. Počet těchto onemocnění se významně zvyšuje po 80. roce.

Na snížení vidění ve stáří má velký vliv snížené vnímání jasu sítnicí, které u 60letého člověka dosahuje jen asi jedné třetiny jasu sítnice 20letého. Na zhoršení vnímání jasu se podílí i užší zornice a ztráta průhlednosti čočky u starších lidí. Zraková ostrost zůstává dlouhou dobu na vysoké úrovni. Více než tři čtvrtiny lidí starších 75 let má zrakovou ostrost vyšší než 0,5, což je dostatečné pro čtení novin nebo pro účast v silničním provozu. I když oko v tomto věku zůstává zdravé, fyziologické a optické změny, zvláště snížené vnímání jasu sítnice, kontrastu a zvýšený sklon k oslnění znesnadňují rozlišování drobnějších znaků. Starší lidé bývají obvykle s tímto stavem smířeni a nepociťují potřebu zlepšení své snížené zrakové ostrosti.

Při nedostatečném osvětlení je dostatečné vnímání kontrastu důležitější než dostatečná zraková ostrost. Přibližně 70 % lidí starších 60 let potřebuje oproti 20letým třikrát vyšší kontrast k dosažení přiměřeného vidění. Snížení kontrastu o 30–40 % vyžaduje ke kompenzaci zhoršeného vidění zvýšení kontrastu o 25 %. Starší lidé s dostatečnou zrakovou ostrostí mají problémy s viděním při nedostatečném osvětlení. Příčinou je zvýšený sklon k oslnění následkem zákalů v optických prostředích a zvláště v čočce, které působí jako závoj a snižují vnímání kontrastu. Multifokální nitrooční čočky mohou natolik zvýšit sklon k oslnění, že musí být explantovány. Difraktivní čočky mohou snížit množství světla přicházejícího k oku až o jednu třetinu.

Podrobnější informace na téma stáří a vidění najdete v časopisu Česká oční optika srpen 2009.