Sportovní optometrie: sportovní létání

První let paraglidisty se uskutečnil v roce 1971 v německých Alpách. Tento sport se brzy stal velmi populárním. Mezitím se ujaly i další alternativy létání jako rogalo, parasail nebo skisail.

Letecký sport v číslech
Německý aeroklub má okolo 100 000 členů organizovaných ve 2 000 organizacích. Je zde 170 leteckých škol a 480 letišť, od obřích ve Frankfurtu až po malé „plácky“ pro přistávání malých sportovních letadel. V tomto výčtu však nejsou započítána nesčetná místa sloužící ke startům a přistávání paraglidů a rogal. S těmito „letadly“ je možné přistát na kterémkoliv rovném kusu země.

Létání využívá pro své potřeby poznatky několika hlavních vědeckých oborů, bez jejichž informací se neobejde. Je to především meteorologie a fyzika, zabývající se atmosférou.

Vzduch
Vzduch, který nás obklopuje, obsahuje 78 % dusíku, 21 % kyslíku a 1 % ostatních plynů. Naše planeta je vzduchem obalena v několika vrstvách. Do 11 km mluvíme o troposféře, do 45 km o stratosféře, do 80 km se jedná o mezosféru a ionosféra zasahuje až do 400 km nad povrch Země. Pro sportovní létání je zajímavá troposféra, ve které se také tvoří meteorologické podmínky a počasí. Pro létání je nejdůležitějším údajem tlak vzduchu, který je částečně závislý i na lidských nebo industriálních stavbách produkujících teplo a jiné kondenzáty, vypouštěné do vzduchu. Dalším důležitým faktorem je teplota vzduchu, která klesá s přibývající nadmořskou výškou. S výškou klesá i obsah kyslíku ve vzduchu, to znamená, že se částečně mění jeho chemické složení. Všechny tyto aspekty potom ovlivňují podmínky létání.

Vítr
Vítr je samozřejmě důležitým faktorem, který létání přímo ovlivňuje. Vzniká přesunem různě teplých vzduchových mas a nasáváním vzduchu z oblasti s větším tlakem do oblasti s menším tlakem. Pohyb, síla a směr větru se řídí přísnými zákonitostmi, které jsou opačné na severní a jižní polokouli. Směr větru určujeme na větrné růžici, která je kruhová a je označena úhlovou stupnicí, stejně jako kompas (1–360°).
Mluvíme-li o severovýchodním větru, znamená to, že vítr fouká od severovýchodu (nikoliv k severovýchodu). Na růžici se jedná o směr z úhlu 45°. Pro létání se používá terminologie „kam“ vítr fouká, tedy analogií k tomuto směru je vítr jihozápadní – na růžici 225°. Sílu větru v leteckém sportu měříme v uzlech. Jeden uzel je 1 kn = 0,5 m/s nebo 1 m/s = 2 kn (označení kn je z anglického knots).

Počasí
Nejvíce pozornosti věnují sportovní letci počasí. Sledují synoptické mapy, které naznačují možné pohyby mas vzduchu a frontálních rozhraní. Zároveň se zajímají o dlouhodobé i krátkodobé předpovědi počasí ze všech dostupných zdrojů. Z informací o větru, tlaku, teplotě a oblačnosti pak sestavují své letové plány.

Optické požadavky pro sportovní létání
Obecně můžeme sportovní letce zařadit do kategorie outdoorových sportovců, kteří jsou často vystaveni rozmarům počasí a nestálým přírodním i světelným podmínkám. Sportovní letci navíc mnohdy provozují svůj sport i v noci nebo za ztížených podmínek viditelnosti, na což musíme brát zřetel.

Barevné vidění
Prostor, ve kterém se letci pohybují, je třírozměrný, což ztěžuje orientaci v prostoru a navozuje klamavé vidění. Barvy jsou vlivem vysokých výšek mírně zkreslené a velmi často mají duhový nádech, vzhledem ke kapkám vody a nečistotám rozptýleným v ovzduší. Letec potřebuje perfektně rozeznávat barvy, aby přesně viděl různé budovy a jiné navigační body v přírodě a mohl podle nich korigovat kurs letu a navigaci. V různých výškách se lehce mění barevné spektrum, proto je nutná dokonalá orientace v barvách při startu a přistání. I velmi vzdálené předměty tak pilot může částečně rozeznat podle barev.

O požadavcích na vidění se dočtete v časopisu Česká oční optika září 2007.