Řízení motorového vozidla a vidění

Kopelman na základě dotazníkové akce zjistil, že z 84 řidičů s viděním na lepším oku 6/12–6/60 a se zúžením zorného pole, což neodpovídá předpisům, jich 37 vlastní řidičský průkaz a 12 dokonce stále řídí motorové vozidlo. Z 84 dotázaných jen dva odpověděli, že nejsou schopni řídit motorové vozidlo.

V Chicagu zjišťovali na řidičském simulátoru počet havárií u skupiny glaukomatiků. Zjistili, že počet havárií statisticky významně koreloval se zrakovou ostrostí a zúžením zorného pole. Při srovnání s kontrolní skupinou měl v glaukomové skupině znatelně větší počet řidičů nejméně jednou skutečnou autonehodou v posledních pěti letech.

Crabb prokázal u 65 glaukomatiků s otevřeným úhlem, že kombinace monokulárního a binokulárního zorného pole je cenným přínosem při rozhodování o schopnosti nemocných s glaukomem řídit motorové vozidlo. Při výraznějším zúžení periferního zorného pole byla podstatně snížena schopnost jízdy v kolonách a v zatáčkách. Další studium má přispět
ke stanovení minimálního rozsahu zorného pole nutného k bezpečné jízdě.

Freeman upozorňuje, že u starších řidičů je zvláště pro odhad vzdálenosti a jízdu v noci důležitější spíše kontrastní citlivost a rozsah zorného pole než zraková ostrost.

U lidí starších 67 let i přes špatné vidění pokračují v nočních jízdách častěji muži. U mužů starších 85 let je to asi 6,6x více pravděpodobné. Brabyn považuje za hlavní příčinu rezignace na noční jízdu u mužů snížení kontrastní citlivosti a celkovou ochablost, u žen pak snížení vidění při oslnění a věk.

Australané Wood a Owens prokázali u 24 řidičů jezdících ve dne i v noci na uzavřeném okruhu, že pro řízení je důležitější kontrastní citlivost než zraková ostrost. Kontrastní citlivost výrazně ovlivňuje kvalita osvětlení. Wood a Owens proto doporučují při určování schopnosti řídit motorové vozidlo kombinaci dvou testů – zrakové ostrosti a kontrastní citlivosti za fotopických podmínek nebo kontrastní citlivosti za fotopických a zrakové ostrosti za mezopických podmínek.

Ve Švédsku vyšetřili 810 pacientů po operaci šedého zákalu. Před operací 36 z nich (16 %) nesplňovalo zrakové požadavky na řízení vozidla. Optimální korekce jejich počet snížila na 24 (11 %). Pět let po operaci katarakty se jejich počet v obou skupinách snížil na 5 % a 3 %. Před operací mělo při řízení vozidla ve dne zrakové obtíže 50 % a v noci 79 % pacientů. Pět let po operaci se jejich počet snížil na 34 % a 44 % a jen málo operovaných nesplnilo zrakové požadavky na řízení motorového vozidla.