Optické vzdělání je u nás na vysoké úrovni

Náš rozhovor probíhá ve dnech, kdy mnoho lidí bilancuje nad dvaceti lety od sametové revoluce a ptají se sami sebe, co se podařilo a co ne. Jak vnímáte na Vašem pracovišti (Střední zdravotnická škola na Merhautově ulici v Brně) za tu dobu proměnu vzdělávání na Vaší škole?
Na Střední zdravotnické škole se toho změnilo hodně a na oboru oční optik také. Byli jsme nuceni zrušit některé obory vzdělávání, jako například fyzioterapeut, radiologický laborant, asistent hygienické služby, a vznikly obory nové, např. dentální hygienistka, masér sportovní a rekondiční, zubní instrumentářka. Zůstaly obory – „stálice“ –oční optik, zubní technik a nutriční terapeut. Mluvím jen o oborech na pracovišti Merhautova, před pěti lety jsme se totiž spojili se SZŠ Lipová, kde se vyučují obory farmaceutický laborant a laboratorní asistent.

Co se za těch dvacet let změnilo k lepšímu a co naopak chcete změnit?
Myslím si, že toto spojení obou velkých škol (daleko od sebe) pod jedno vedení nebylo ideální… Obor oční optik před dvaceti lety sídlil na ulici Výstavní a po přestavbě školy se obor přestěhoval na Merhautovu, kde máme mnohem lepší podmínky pro výuku. Máme velice dobře vybavené odborné optické laboratoře, kde může probíhat kvalitní praktická příprava studentů.

Proč se dvě odlehlá pracoviště SZŠ Lipová a Merhautova spojila?
Asi se potřebovaly ušetřit finance, hodně škol se spojuje pod jedno vedení.

Proč si myslíte, že spojení obou velkých škol nebylo úplně ideální?
Jsou to velká pracoviště, vzdálená od sebe asi tři čtvrtě hodiny cesty hromadnou dopravou. Přejíždějí učitelé, žáci, paní ředitelka, správkyně. Také řízení takto odlišných pracovišť je velmi náročné. Na pracovišti Merhautova se vzdělává asi 550 studentů a pracuje zde 45 interních vyučujících, na pracovišti Lipová se vzdělává asi 380 studentů a pracuje zde 30 interních vyučujících. Vzájemně se nepoznají ani učitelé ani studenti.

Jak těch dvacet let vnímáte Vy osobně?
Já je vnímám velice intenzivně, a to proto, že jsem na škole právě dvacet let, nastoupila jsem v září 1989. Na oboru a v celé naší škole jsme velice pohodový kolektiv, kam člověk chodí rád. Také mám ráda mladé lidi, a proto jsem u učení zůstala.

Studovala jste na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně obor zdravotní vědy se zaměřením pedagogická specializace optometrie. Jako student člověk zvažuje, jaké povolání si vyvolí. Kdy Vás napadlo, že byste ráda učila a co Vás na této dráze zaujalo?
Nikdy jsem nechtěla být učitelkou… Ale náhoda tomu přála… a nelituji toho. Nevím, jak to cítí ti kolem mne, ale já si nikdy jako „pravá“ učitelka nepřipadala, možná proto, že jsem začala učit praxi v optických laboratořích, kde je výuka trošku volnější a pro žáky i zajímavější.

Říkáte, že k učitelství Vás přivedla víceméně náhoda, jaká konkrétní náhoda to u Vás byla?
Za totalitního režimu jsem se po gymnáziu nedostala na vysokou školu farmacie. Nechtěla jsem ztratit rok, a proto jsem se přihlásila na pomaturitní obor asistent hygienické služby. Odepsali mi, že mají plno, ale že je volné místo na oboru oční optik. Nikdo z rodiny brýle nikdy nenosil, takže jsem neměla vůbec představu, co práce očního optika obnáší. Zašla jsem se podívat do oční optiky ve Vyškově, kde jsem později i pracovala, a bylo rozhodnuto.

Co Vám práce v optice ve Vyškově, tedy přímo v praxi, dala? V čem se Vám pak hodila ve Vašem povolání?
Přímý kontakt se zákazníkem, který je v oční optice důležitý, nemůžeme ve školním prostředí tak pravdivě nasimulovat. Psychologii prodeje a také komunikační schopnosti jsem později využila při výuce ve škole.

Litovala jste někdy, že jste se nemohla farmacii věnovat?
Nikdy. Spíše jsem ráda, že to tak dopadlo a stal se ze mě optik.

V současné době na SZŠ v Brně na Merhautově ulici vedete pracoviště se zaměřením na obor oční optik. Jaká je podle Vás role vedoucího pracoviště a jak se v ní cítíte?
Měla jsem s vedoucí funkcí již nějaké zkušenosti, protože jsem dva roky dělala zástupkyni školy, ale chtěla jsem se vrátit na obor. A když kolega Rutrle odešel do důchodu, tak k tomu byla dobrá příležitost. Nepovažuji se za žádného šéfa, jen mám trošku jinou náplň práce.

Jaké jsou ve Vašem povolání podle Vás rozdíly či shody mezi nastupující generací učitelů, řekněme třicátníků, a učitelů, kteří jsou ve věku generace padesátníků – myslím v metodách učení, ve vnímání oboru, v předávání znalostí.
Samozřejmě že mladí učitelé přicházejí s nadšením, novými metodami a formami výuky, ale i starší učitelé, pokud mají chuť, mají příležitost se v těchto oblastech na naší škole vzdělávat a získané znalosti potom uplatňovat při vyučování. Za dvacet let se na našem oboru oční optik vystřídalo hodně učitelů, máme i externí učitele a všichni jsou výborní odborníci. V našem oboru nikdy nebyl problém s předáváním a poskytováním znalostí a dovedností kolegům ve škole a dokonce i kolegům z jiných optických škol. Máme velmi úzké vztahy s kolegy z pražské optické školy a v poslední době poskytujeme informace i kolegům ze Slovenska, kteří chtějí obor oční optik také otevírat.

Čím je podle Vás brněnské pracoviště specifické?
Optické vzdělávání v Brně má téměř padesátiletou tradici. Máme ve škole velmi dobré zázemí, moderně vybavené optické laboratoře s nejmodernější technikou, a to díky optickým firmám, které nás sponzorují. Myslím si, že optické vzdělání je u nás na vysoké úrovni, ale vždy je co zlepšovat. Na naší škole se vzdělávají studenti z celé naší republiky a také ze Slovenska.

S jakými studenty pracujete nejraději? Měli jste naopak případ, kdy se student do své specializace z nějakého důvodu takzvaně netrefil?
Nejlépe se pracuje se studenty, kteří si náš obor vybrali proto, že profesi oční optik chtějí vykonávat. Tato profese je velice zajímavá a pestrá. Samozřejmě že se za ta léta vyskytli studenti, kteří už v prvním ročníku studia zanechali, protože zjistili, že to není „jejich parketa“. Dříve se nejvíce preferovala manuální zručnost, protože všechny brýlové čočky se do obrub brousily ručně. Proto se i od studentů vyžadovalo, aby byli zruční, dokonce součástí přijímacích zkoušek bývala i zkouška zručnosti. Dnes již práci optika nahradí automatické brousicí stroje, a proto tento požadavek už není v profesi optika stěžejní. Dalšími předpoklady studenta jsou také komunikační schopnosti a odborné znalosti, protože musí kvalitně obsloužit zákazníka a poskytovat odborné rady.

Říkáte, že manuální zručnost ve Vašem oboru už není stěžejní, obor se posouvá spíš do roviny odborných znalostí a roviny komunikační. S čím podle Vašeho názoru tento posun souvisí? Ztotožňujete se s tímto posunem?
Pokrok nezastavíme, musíme jít s dobou. Poskytování odborných rad, schopnost udržet si zákazníka vhodnou komunikací, vyměření a správné nacentrování korekce je určitě na prvním místě. Manuální práce, kterou za optika udělá automat, je jistě do určité míry nahraditelná, stále však zůstávají některé úkony, které optik musí udělat vlastníma rukama.

Měl by být oční optik spíš technický typ, nebo by to měl být spíš člověk s fantazií?
Optik s technickým cítěním to má v praxi určitě jednodušší a fantazie v podobě dobrých nápadů někdy také neuškodí.

Váš obor dosáhl jako technický obor rychlého rozvoje – v přístrojích, v oblasti kontaktních čoček, v oblasti brýlových čoček. Které pomůcky jsou pro optiky v současné době nepostradatelné a dříve přitom nebyly tolik používané a proč? A které naopak patří k takzvanému základu v oboru odjakživa?
V současné době přicházejí na trh stále nové, dokonalejší brýlové čočky, které vyžadují pro svou správnou funkci korekční zrakové pomůcky přesné změření potřebných údajů již při výběru obruby. Neméně důležitý je pak jejich přesný tvarový zábrus do brýlí. Asi by už nikdo neměnil automatický zábrus za ruční, i když my stále žáky učíme i manuální zručnosti v zábrusu i při opravách brýlových obrub. Proto se dnes stále častěji setkáváme s dokonalejšími systémy pro získávání vstupních parametrů pro objednávání a centraci nejnovějších typů speciálních korekčních čoček. Tyto přístroje jsme dříve v očních optikách neznali. Mezi základní pomůcky očního optika patřily a stále patří fokometry, dnes již automatické, a horkovzdušné nahřívače, bez kterých bychom čočky do plastových obrub nevsadili a nemohli provádět velmi důležitou a potřebnou anatomickou úpravu brýlí.

Dočetla jsem se o pravidelném oceňování studentů na Vaší škole. Motivuje to studenty?
Většinou každé kladné hodnocení vede k motivaci. V této oblasti máme ještě rezervy, hodně studentů je v současné době dost pasivních. Je třeba zavádět do výuky nové formy a metody práce.

Mohla byste přiblížit na nějakém konkrétním příkladě, jaké z novějších forem a metod práce se u Vás již v praxi osvědčily?
Při přednáškách využíváme dataprojekci, se kterou se to ale zase nesmí přehánět, protože žáci potřebují změnu a je třeba se někdy vrátit ke křídě a tabuli. Z nových metod a forem se snažíme uplatňovat spolupráci ve skupině, tedy týmovou práci, řešení projektů, aktivitu a pozitivní motivaci, diskuzi, exkurze, využití počítačů ve výuce, hraní pedagogických her a soutěží.

Když jdete po ulici, všímáte si, jaké mají lidé brýle? Říká se, že člověk v oboru si vždycky podvědomě všímá věcí týkajících se právě jeho oboru.
Samozřejmě, to už je profesní deformace. Ještě více si člověk všímá těch špatně přizpůsobených, špatně vyčištěných nebo esteticky nevhodných brýlí na kolemjdoucích.

Sama jste, jak už jste uvedla, pracovala v optice. Kdybyste měla dát radu tomu, kdo má vystudovaný obor a nastupuje do optiky jako nováček, co byste mu řekla?
Naši žáci v průběhu studia chodí do optik na souvislou odbornou praxi. Dávám jim podobné rady: snažit se odborně a s pochopením a poradit zákazníkům a hlavně dbát na přesnou centraci brýlových čoček v brýlích podle správně naměřených parametrů. Jen tak bude spokojený zákazník i optik.