Například u plastových obrub velmi záleží na tom, za jakých podmínek byly vyráběny, jakou technologií (frézování, tlakové vstřikování) a jaký mají obsah různých doplňujících přísad, například změkčujících. Velkou roli hraje také stáří obrub.
Pro mladé optiky bude užitečné se zmínit také o zvláštnostech méně běžných nebo již nepoužívaných materiálů, jako je želvovina, rohovina, celuloid, plexisklo nebo optyl. Mohou se mu dostat do rukou například historické brýle, na kterých bude potřeba provést drobnou úpravu. Bylo by škoda, kdyby neodborným postupem došlo k jejich poškození.
Vlastnosti jednotlivých materiálů jsou podrobněji popsány v článcích tohoto časopisu: Plasty (č. 3, 4/2001), Výroba nekovových obrub (č. 1/2004).
Rohovinové obruby
Rohovina se ještě na začátku minulého století na výrobu brýlových obrub běžně užívala. Dnes se s ní setkáme jen ve výjimečných případech u nejluxusnějších modelů obrub. Zpracovávala se z rohů skotu. Rohovina není tak měkká jako běžné plasty. Aby změkla, vyžaduje delší zahřívání než acetát celulózy. Je to způsobeno všeobecně velmi špatnou vodivostí přírodních materiálů. Zahříváme ji s přestávkami na teplotu asi 80 °C, kdy se stává měkčí a dá se ohýbat.
Hlavní zásady zpracování rohovinových brýlí:
O dalších brýlových obrubách se dočtete v časopisu Česká oční optika únor 2009.
Autor: Ladislav Najman
2024 © 4stav.cz | Provozovatel: EXPO DATA spol. s r.o. | Webmaster: ORAX, s.r.o., EXPOCOMP, spol. s r.o.