Nevidomý pacient ve zdravotnickém zařízení

Následující otázky vyjadřují některé neveselé zkušenosti nevidomých pacientů:

• Nebude můj placený průvodce nucen zdravotní sestrou k tomu, aby šel se mnou dovnitř? Bude mě zdravotní sestra u dveří umět převzít a doprovodí mě k židli či kam bude zapotřebí?

• Nezanechá mě mému osudu u dveří a nezmizí v útrobách ordinace?

• Bude se mnou personál komunikovat jako s kýmkoliv jiným při respektování mých potřeb spojených s tím, že nevidím?

• Nebude se mnou lékař či sestra mluvit jako s méně chápavým člověkem nebo na mě křičet, jako bych neslyšel?

• Nebude můj průvodce uváděn do rozpaků a já ponižován výroky typu „svlékněte si ho“?

• Budu-li poslán na další vyšetření v objektu a budu-li bez průvodce, postará se lékař nebo sestra o zajištění doprovodu pro mne tam i zpět?

• Bude mi zavčas a prakticky popsáno, co se děje, například když se lékař chystá prohmatat bolestivé místo, nebo když se sestra chystá vpíchnout injekci?

• Přečte mi lékař nebo sestra informace, které vidící dostává v psané podobě?

• Když si budu chtít nahrát na zvukový záznamník informace sdělované lékařem, nebude s tím problém?

• Jak bude personál reagovat na to, že do ordinace vstupuji s vodicím psem?

Nevidomý pacient přichází do ordinace

Přichází-li nevidomý pacient do ordinace s průvodcem, je na pacientovi samotném, jestli chce pomoc průvodce využít i uvnitř ordinace, nebo jestli se např. u placeného průvodce rozhodne,

že ho s sebou do ordinace nechce, že své zdravotní problémy nebude řešit před třetí osobou. Ve druhém případě je na zdravotním personálu, aby nevidomému pomohl s orientací při vstupu do ordinace a v ní.

Pokud chce pacient naopak mít s sebou v ordinaci svého průvodce, měl by mu personál vyhovět, nebrání-li tomu nějaká nepřekročitelná zdravotní norma. Souběh možného stresu z vyšetření, orientace v cizím prostředí a komunikačních bariér může vést nevidomého k tomu, že požádá svého průvodce např. o asistování při orientaci uvnitř ordinace či podporu v komunikaci a zaznamenávání informací.

Jestliže je nevidomý člověk držitelem vodicího psa, pak je obvyklé, že ho na běžné vyšetření bere s sebou do ordinace, protože ho nemůže zanechat samotného bez dohledu na chodbě. Pokud vstupu vodicího psa brání hygienické požadavky pracoviště, je na zdravotním personálu, aby tuto skutečnost nevidomému taktně a jasně vysvětlil.

V tomto případě je na dobré komunikaci a vzájemném pochopení obou stran, jaké řešení naleznou. Možnost mít vodicího psa s sebou v ordinaci by měla být nejspíš řešena ještě před příchodem, tedy např. při telefonickém objednávání návštěvy u lékaře.

Přichází-li nevidomý pacient do ordinace bez doprovodu, je většinou zapotřebí, aby mu zdravotní sestra nabídla doprovod. Stačí říct: „Přidržte se mé paže.“ Nevidomému paži lehkým dotykem lokte nastavte, aby se mohl přidržet. Pokud se nevidomý lehce přidržuje paže nebo lokte vidícího a jde krok za ním, může být spolehlivě proveden zúženým prostorem dveří. Vítaný je slovní doprovod, např. „Procházíme dveřmi. Teď jsme v předsíňce, kde si můžete odložit.“

Převzato z publikace „Váš nevidomý pacient“. Vydal Okamžik – sdružení pro podporu nejen nevidomých, 2010.

Podrobnosti najdete v časopise Česká oční optika, č. 2, 2012.