Mozkové příhody a poškození zraku

Z vědeckých studií provedených v USA vyplývá, že následky si odnáší až 60 % postižených mozkovým traumatem a 50 % postižených cévní mozkovou příhodou.

Poškození zraku je nejčastějším důsledkem mozkových příhod. Na vysokém počtu vzniku zrakových poruch má přitom podíl anatomie a fyziologie jak samotného zraku, tak i cévního a neurologického systému. Příčinami mozkových poškození, která mohou přispět ke zrakové dysfunkci, jsou tupá, penetrující nebo rychlá či pomalá traumata. Mezi ně zahrnujeme cévní mozkové příhody, krční hyperflexi při nehodě, hypoxii nebo zadušení a farmakologickou toxicitu.

U významného množství pacientů s mozkovými příhodami se projevují symptomy indikující poškození zraku. Jejich příznaky jsou typické, nikoli však limitující.

Symptomy a projevy obtíží jsou často spojené přímo s očním poraněním nebo s poraněním senzorickým, motorickým nebo s poraněním zraku přidružených oblastí. Tato poranění mohou vyústit v následující obtíže:
– akomodační,
– poruchy jednoduchého binokulárního vidění nestrabického původu,
– poruchy motility oka,
– snížená rozlišovací schopnost (oka),
– strabismus,
– ztráta či omezení zorného pole,
– poruchy zpracování vizuálně podávaných informací.

Od té doby, kdy je třeba dennodenně efektivně využívat a zpracovávat vizuální podněty, mají důsledky mozkových příhod nejen zdravotní charakter, ale i charakter ekonomický a sociální.

Podrobnější text najdete v časopisu Česká oční optika únor 2008.