Mohou halogenové světlomety poškodit oko?

 Halogenové světlomety, založené na neviditelném infračerveném osvětlení, nabízejí lepší vidění do dálky a zároveň snížení rizika oslnění protijedoucím vozidlem.

 Oslnění oka vyvolává přirozenou obrannou reakci, aby nedošlo k poškození vidění. Tato reakce je nepříjemná a někdy i bolestivá. Infračervené paprsky s vlnovou délkou nad 0,8 µm lidské oko nevnímá. Vniknou-li přesto infračervené paprsky halogenového reflektoru do oka, mohou být i při vlnové délce pod 1,4 µm fokusovány na sítnici. Mohou tedy tyto paprsky za nepříznivých okolností poškodit oko?

Nolting a Dittmar provedli řadu studií, aby mohli na tuto otázku odpovědět. Zjistili, že do dnešního dne neexistují žádné normy, po splnění kterých by bylo vyloučeno možné poškození očí halogenovými reflektory.

 Poškození oka je závislé na vlnové délce záření. Poškození oka může být způsobeno viditelným světlem (0,38–0,78 µm) a infračerveným světlem do vlnové délky 1,4 µm. Infračervené světlo o vlnové délce větší než 1,4 µm se již k sítnici nedostane. Poškozen může být přední segment oka – rohovka a po delší expozici i čočka. Oko tedy může být poškozeno viditelným zářením a přilehlou částí infračerveného světla při velké intenzitě záření na předním segmentu a při velké hustotě záření na zadním segmentu – na sítnici – termicky nebo fotochemicky (modrou složkou záření).

Při krátké expozici může dojít k poškození oka jen při extrémně krátké vzdálenosti od halogenového světlometu. Aby bylo zabráněno možnosti poškození očí chodců a ostatních účastníků silničního provozu, znemožňují výrobci plný výkon světlometů při stání a malých rychlostech.

 K významnému prodloužení expozice dochází jen výjimečně, např. při jízdě v koloně nebo při nuceném zastavení provozu. V těchto případech může být doba expozice prodloužena až o několik minut, a to v relativně velmi malé vzdálenosti. Řidič může být oslněn ze zpětného zrcátka, zvláště když je reflektor za ním stojícího auta ve výši jeho zpětného zrcátka. Spolujezdce na zadním sedadle ohrožuje zpětný pohled do reflektorů za ním stojícího vozu. V těchto případech bývá jako bezpečná vzdálenost při expozici delší než 1 000 s udávána vzdálenost pěti metrů. Tato vzdálenost bývá obvyklá i při jízdě v kolonách. Proto ani v hustém provozu nehrozí žádné větší nebezpečí poškození očí halogenovými reflektory.

 Při výrobě halogenových světlometů nesmí být během osmihodinové pracovní doby oči zaměstnanců vystaveny opakované ani sekundové expozici, která překračuje určitý limit. Mezi dvě následné expozice musí být vložena pětiminutová přestávka. Seřizování světlometů však většinou probíhá automaticky nebo projekcí na stěnu. Přímý pohled do světlometů proto není nutný. V opačném případě jsou nutné ochranné brýle proti infračervenému záření.

 Z bezpečnostních důvodů jsou halogenové světlomety připojeny na přístroje kontrolující rychlost vozidla, které světlomety při pomalé jízdě nebo při stání vypínají. Riziko možného poškození očí při pohledu do světlometu je tak vyloučeno. Speciální přístroje zajišťují i bezpečnost pracovníků při seřizování světlometů, takže pokud se nemusí dívat přímo do světlometů, nemusí nosit ochranné brýle proti infračervenému záření. Přesto by bylo žádoucí, aby byly na rizikových pracovištích používány bezpečnostní symboly varující před ultrafialovým a infračerveným zářením.

Podrobnější informace najdete v časopise Česká oční optika, únor 2005.

Zdroje, ze kterých autor čerpal, naleznete také v časopise.