Modifikace prahové interpolační metody logMAR na optotypu ETDRS

Spolehlivost, opakovatelnost a rozdíl v metodách testování zrakové ostrosti
Spolehlivost metod pro vyšetřování zrakové ostrosti dokazuje takzvaná Test – Retest Variabilita (TRV), jejímiž autory jsou Bland a Altman [1]. Tato metoda nastavuje 95% rozsah pro párová měření (Confidence Interval, CI), který je definován jako +/– 1,96násobek směrodatné odchylky (SD). Měření, která se nalézají za touto hranicí, jsou považována za reálnou změnu. 95% hodnoty TRV pro prahovou interpolační metodu logMAR na optotypové tabuli ETDRS kolísají podle jednotlivých autorů od 0,07 do 0,19 logMAR, což indikuje poměrně výraznou spolehlivost [8]. U metody podle Snellena je variabilita měření větší než dva řádky na optotypové tabuli [5].
Dále je možné provést také přímé srovnání různých metod vyšetřování zrakové ostrosti při párovém testování a jejich statistické vyhodnocení. Při srovnání prahové interpolační metody logMAR na ETDRS s celořádkovou metodou podle Snellena, které jsme prováděli na souboru 108 případů, jsme zjistili statisticky významný rozdíl mezi těmito metodami. Zraková ostrost se měřila opakovaně pomocí obou metod na souboru 34 subjektů při zachování standardních podmínek. U prahové interpolační metody na optotypové tabuli logMAR ETDRS byla naměřena průměrná hodnota zrakové ostrosti převedená do decimální podoby 1,132 (min. 0,660, max. 1,584, SD 0,20). U celořádkové metody na Snellenově optotypové tabuli byla průměrná hodnota zrakové ostrosti 1,183 (min. 0,630, max. 1,600, SD 0,20).

Podrobnější článek najdete v časopisu Česká oční optika prosinec 2008.