Moderní 3D korekce zraku

Klasické, doposud prováděné měření zraku je charakteristické tím, že nejdříve měříme se zakrytým levým okem pravé oko a pak opačně. Následně proběhne binokulární kontrola a dorovnání obou očí.

Běžně ovšem naše oči fungují trochu jinak. Obě oči po celý den spolupracují, výsledný obraz je skládán z obrazu pravého a levého oka do jednoho, a to ještě prostorově uspořádaného obrazu. Prostorové (stereoskopické) vidění považujeme za nejkvalitnější vidění.

Proces klasického měření zraku je však svou metodou výrazně potlačí, dokonce je často nebere v úvahu. Nová metoda PasKal 3D uvedenou vlastnost eliminuje a naopak využívá možnost trvalého prostorového podnětu, přičemž jsou neustále používány obě oči současně. Znamená to, že zakrývání jednoho z očí při korekci zraku je minulostí.

3D stereoskopické vidění

Schopnost rozeznat hloubku prostoru a vzájemnou vzdálenost jednotlivých pozorovaných předmětů je nejvyšší schopnost našeho vizuálního systému - mozku, nejvyšší schopnost současného vidění obou očí. Tomuto procesu již dlouho říkám stereofúze.

Teoretické základy stereoskopického vidění vysvětlovali již v 19. století Hermann von Helmholz, Gerhard Vieth a Johannes Müller. Skutečným matematickým popisem se proslavil dánský fyziolog Peter Ludvig Panum (1820-1885).

Nám všem je znám především prostřednictvím horopteru, díky kterému si dnes dokážeme vysvětlit binokulární i stereoskopické vidění. Horopter je teoretická křivka. Body, které pozorujeme a zároveň jsou položeny na této křivce, se zobrazují při pozorování oběma očima jako jeden předmět, jsou fúzovány. Body, které leží mimo tuto křivku, jsou vidět dvakrát - diplopicky.

Panum zjistil, že předchozí tvrzení neplatí bez výjimky. Může nastat situace, kdy bude sledovaný bod před nebo za touto křivkou, a přesto bude s úspěchem viděn jako jeden bod, navíc bude vnímána jeho poloha prostorově s okolím. Tento rozsah, v němž i přes tuto nepřesnost dojde ke spojení do jednoho obrazu, nazýváme Panumův prostor.

Panumův prostor charakterizuje senzorickou práci mozku. Velikost Panumova prostoru je závislá na celé řadě vlivů, jako je reálný vizus, kontrastní citlivost apod.

Průběh 3D korekce zraku

Standardně fungující vizuální systém vykonává tuto fúzi nesčetněkrát denně. Právě na této základní funkci je založena nová metoda 3D měření korekce PasKal 3D. Po celou dobu měření a zkoušení zraku je mozek nucen pracovat a skládat viděný obraz. To, co dělá běžně, dělá i při korekci zraku. Takto naměřená korekce je přesnější a komfortnější pro každodenní používání. Na novou korekci se nositel lépe adaptuje.

K tomu, aby mohl celý tento systém dobře fungovat, je zapotřebí určité technické vybavení. Podstatné je mít k dispozici zdroj 3D obrazu s pasivní cirkulární polarizací. Tento druh polarizace již mají některé monitory, které dnes s úspěchem pro korekci zraku používáme (nemají 3D obraz, ale pouze určité 3D testy). Výhodou použití tohoto principu polarizace je dokonalá separace obrazu (oddělení obrazu pro každé oko - testy nejsou vidět s duchy a nejsou citlivé na pohyb hlavy zkoušeného zákazníka).

Dnes je na trhu celá řada 3D televizí, které uvedenou polarizaci využívají. Zákazník tedy pomocí dvou filtrů před každým okem vidí po celé ploše 3D obraz - nejčastěji nějakou krajinu - a tím je vyvolán skutečný a pohodlný pohled do dálky.

Na tomto pozadí se postupně mění různé testy pro pravé oko, levé oko nebo pro obě oči. Podstatné je, že zkoušená osoba je neustále nucena fúzovat prostorový obrázek za použití obou očí.

Celý text najdete v časopise Česká oční optika, č. 1, 2015.