Helmholtz vysvětloval akomodaci již před více než 150 lety sníženým napětím ciliárního svalu v řasnatém tělísku, které vede uvolněním tahu závěsného aparátu k zaoblení a zvýšení lomivosti čočky. Asi o 40 let později vystoupil Tscherning s opačným tvrzením – že při kontrakci ciliárního svalu a zvýšeném napětí závěsného aparátu čočka mění tvar, ale nemění svoji tloušťku. Mueller (okolo roku 1854) a později i Coleman vysvětlovali akomodaci posunem čočky dopředu; na posunu se podílí tlak sklivce. V roce 1990 Schachar opět oživil Tscherningovu teorii. Thornton v současnosti prohlásil, že není pochyb o tom, že se na akomodaci podílí zvýšená sféricita čočky, ale také nejméně šest dalších průvodních mechanismů. Je to zejména posun čočky dopředu, bariérový účinek duhovky a interpretační schopnost mozku.
Presbyopii vysvětluje Helmholtz sklerózou – ztrátou elasticity čočky. Jeho teorie nezahrnuje věkem podmíněné změny zonulárního závěsu, pohyb čočky a sklivce a stálý růst čočky. Schachar vysvětluje presbyopii snížením tahu ciliárního závěsu pro narůstání ekvatoriálního průměru čočky. Cokoliv, co přispěje k obnovení tahu ciliárního závěsu, jako např. sklerální expanze, která vede k oddálení řasnatého tělíska od ekvátoru čočky, usnadní akomodaci. Kdyby byla čočka podle Helmholtze sklerotická, nemohla by tato operace mít úspěch. Soloway však na listopadovém kongresu Presbyopické společnosti v Barceloně potvrdil úspěšnost sklerální expanze. Dobrý výsledek operace mluví jak ve prospěch Schacharovy teorie, tak i Colemanovy teorie o posunu čočky dopředu.
Poměrně častou komplikací sklerální expanze je subluxace čočky. Thornton proto místo transverzální incize skléry provádí čtyři radiální incize. Profesorka Koretz upozorňuje, že zlepšení zrakové ostrosti do blízka navozené operací nemusí být výsledkem akomodace, ale artefaktem, způsobeným pooperační alterací rohovky. Glasserovi se ani po pečlivém měření dynamickým infračerveným optometrem a refraktometrem rovněž nepodařilo u 10 pacientů po sklerální expanzi prokázat žádné zlepšení akomodace.
Strenk a profesorka Koretz prováděli přesná měření čočky u albínů a u aniridií pomocí magnetické rezonance. Zjistili, že během akomodace se čočka zaobluje a ekvatoriální průměr se zmenšuje asi o 7 %. Ke stejným výsledkům dospěl i Glasser u opic. V žádné novější studii nebylo při akomodaci zjištěno zvětšení ekvatoriálního průměru čočky. U presbyopů byl se zvyšujícím se věkem prokázán stálý růst čočky, ovšem jen na přední ploše. Zvyšující se sféricita přední plochy čočky vede k přetahování řasnatého tělíska dopředu. Ekvatoriální průměr čočky se příliš nemění, zmenšuje se však průměr ciliárního prstence, což může snižovat tah ciliárního závěsu. To se však neprojevuje na zvýšené pohyblivosti presbyopické čočky.
Při intrakapsulárních implantacích nitroočních čoček do vyprázdněného pouzdra čočky a uvolnění tahu závěsného aparátu se může řasnaté tělísko vrátit do původní polohy, a usnadnit tak posun nitrooční čočky dopředu. Thornton tento pohyb dokumentoval ultrasonograficky. Skutečnost, zdali ciliární sklerotomie rovněž zvětšuje průměr ciliárního prstence a uvolňuje napětí ciliárního závěsného aparátu, nebyla doposud prokázána. Podle profesorky Koretz je růst čočky a její zvýšená sféricita sekundárně kompenzována změnami indexu lomu čočky.
Nové vyšetřovací metody umožnily objasnit mnohé o mechanismu akomodace a presbyopie. To, že se s věkem zvyšuje sféricita čočky, je mimo diskuzi. Příčiny pohybu čočky dopředu, tahu ciliárního závěsu a změn indexu lomu čočky však vyžadují další pečlivý výzkum.
Autor: Milan Anton
2024 © 4stav.cz | Provozovatel: EXPO DATA spol. s r.o. | Webmaster: ORAX, s.r.o., EXPOCOMP, spol. s r.o.