Kontrastní citlivost, glare a kvalita vidění

V běžných životních situacích, například při jízdě autem v noci, při práci na počítači nebo jemné práci do blízka (grafické práce, čtení a tvorba schémat), není možné zrakové funkce vyjádřit pouze zrakovou ostrostí. Je třeba si uvědomit, že v moderní diagnostice je možno použít celou řadu nových vyšetřovacích postupů. Nepoměr mezi kvantitou a kvalitou vidění může být prvním signálem počínající choroby. Jedním z nových vyšetřovacích postupů je vyšetření kontrastní citlivosti.

Jestliže na Snellenových optotypech vyšetříme, jak dobře oko vidí černobíle za dobrých světelných podmínek, kontrastní citlivost říká, jak dobře oko rozlišuje různé odstíny šedé. Kontrastní citlivost měří relativní rozložení světlých a tmavých částí zrakových stimulů. Michaelsonova formule definuje vztah mezi světlými a tmavými částmi obrazu a průměrnou luminiscencí stimulu: (Lmax-Lmin) / Lmax+Lmin), kde Lmax je luminiscence světlejších částí vyšetřujícího obrazce a Lmin pak částí tmavých. S klesajícím kontrastem jsou rozdíly méně patrné a dostáváme se až k hodnotě, kde jsou rozdíly tak malé, že nejsou pozorovatelné.

Tato hodnota reprezentuje práh kontrastní citlivosti. Za normálních okolností kontrastní citlivost souvisí s prostorovou frekvencí, kterou můžeme vyšetřit speciálními Peli Robsonovými tabulkami (obr.1). Kontrastní citlivost poskytuje další informace o kvalitě vidění a je velice důležitým zdrojem informací o možném očním onemocnění. Kontrastní citlivost může být snížená ve vysokých, nízkých nebo středních prostorových frekvencích. Je velice důležité pamatovat na to, aby u nemocných, kteří mají normální zrakovou ostrost, a přesto mají potíže s viděním, byla vyšetřena kontrastní citlivost. Ztráta citlivosti v oblasti vysokých frekvencí vzniká z různých příčin. Z těch optických jmenujme nekorigovanou refrakční vadu, počínající kortikální či nukleární kataraktu či onemocnění rohovky. Z neoptických příčin je to tupozrakost, onemocnění sítnice v oblasti žluté skvrny, glaukom s otevřeným úhlem se ztrátou části zorného pole a začínající pigmentová degenerace sítnice. Ztrátu nízkých frekvencí pozorujeme u onemocnění zrakového nervu, především u jeho zánětu a degenerací. Ztráta širokého spektra prostorových frekvencí se nachází u střední až těžké tupozrakosti, pokročilé katarakty nebo u glaukomu a pokročilé diabetické retinopatie.

Reálný svět není jen černobílý. Antireflexní úprava brýlí nebo použití fotochromatických brýlových skel může významně zlepšit kontrast a kvalitu vidění. Vyšetření kontrastní citlivosti přináší velice důležité informace o kvalitě vidění.