Jak vidí hmyz

Všechny druhy také mohou létat. Je to nejvíce různorodá skupina živočichů na světě – obsahuje více než milion dosud popsaných druhů. Na naší planetě ho lze najít všude s výjimkou oceánů.

Většina druhů hmyzu i korýšů má tzv. složené (facetové) oko. Složené oko tvoří ommatidia, což jsou jednotlivá navzájem si podobná očka, která samostatně vnímají obraz. Každé z ommatidií je trvale zaměřeno jiným směrem a živočich nemůže jeho směr ovlivnit. Z těchto jednotlivých obrazů pak hmyz poskládá obraz celkový.

Počet ommatidií je druhově závislý a velmi různorodý. V literatuře najdeme nejnižší udávaný počet šest oček (některé druhy mravenčích dělníků) a nejvyšší 28 000 oček (některé druhy vážek). Toto jsou však extrémní čísla, obvyklý počet je kolem 5000 oček.

Tento druh zraku je zaměřen na jiné priority, než je tomu např. u savců, hmyz tedy svoje okolí vnímá odlišně. Velkou výhodou je lepší vnímání pohybu a velké zorné pole. Pohyb je vnímán každým okem zvlášť, proto hmyz velmi dobře a rychle reaguje. Je to způsobeno i tím, že získaný vjem vyhodnotí ihned samotné oko, nikoliv až mozek. Hmyz většinou vidí i za sebe.

Nevýhodou je neostrost a mozaikovitost pohledu. Akomodace téměř neexistuje. Vnímání barev je zásadně odlišné od vnímání barev člověkem. Tento rozdíl je způsoben jinými zrakovými pigmenty. Hmyz tedy vnímá např. ultrafialové světlo, ale už nepostřehne červenou barvu. Dá se říct, že vnímá vlnové délky od 360 do 580 nm.

Zrak je důležitý především pro hmyz aktivní ve dne. Noční druhy mohou mít oči méně vyvinuté a spoléhají spíš na hmat a čich, popř. sluch.

Složené oko dokáže vnímat i polarizované světlo (odražené paprsky kmitající pouze v jedné rovině), což hmyzu umožňuje určit pozici slunce nebo měsíce i přes mraky. Tato schopnost pomáhá hmyzu jako navigace i při určování času.

V této souvislosti se zmíním i o tom, proč zejména noční hmyz nalétává na umělé zdroje světla (světlomety aut, lampy). V noci je přirozeným zdrojem světla měsíc. Vzhledem k jeho velké vzdálenosti dopadá jeho světlo do očí hmyzu stejně intenzivně a hmyz udržuje přímý směr. Pochází-li však světlo z blízkého umělého zdroje, dopadá do každého oka s jinou intenzitou. Ve snaze o kompenzaci tohoto vjemu začne hmyz mávat křídly na jedné straně těla rychleji, čímž se spirálovitě roztočí a do zdroje světla nakonec narazí. Není tedy pravda, že je světlem přitahován, je to pouze chyba v jeho navigačním chování.

Na závěr se ještě zmiňme o pavoucích a štírech, i když mezi hmyz nepatří. Někteří pavouci mají šest očí, ale většina má osm jednoduchých očí. Dvě jsou zpravidla hlavní a ostatní vedlejší. Jejich uspořádání na hlavičce a hrudi je různé, závislé na způsobu života a lovu konkrétního druhu. Pavouci lovící do sítí vidí hůř. Jeskynní pavouci bývají úplně slepí.

Štír má deset očí rozmístěných po celém těle. Vidí tedy skutečně velmi dobře v celém

zorném poli 360°. Mimo jiné dokáže tři dny nedýchat, celý rok nepřijímat potravu, vydrží vysokou teplotu i zmrazení a nevadí mu ani pro člověka smrtelné dávky radioaktivity.