V současné době jsou Zdeněk Macháček a jeho žena, galeristka Stanislava Macháčková, duší Galerie z ruky v Křížovicích, kulturní oázy výtvarníků, divadelníků i hudebníků a jejich příznivců. Návštěvníci se zde mohou proplétat mezi objekty dřevěných soch Zdeňka Macháčka z několika jeho období, vystoupat po jeho Schodech do nebe, pozvednout zrak k jeho sochám-létavicím či projít jeho Branou múz do blízkého přírodního amfiteátru. Mohou si zde také prohlédnout díla mladých i osvědčených umělců, koupit si umělecké dílo nebo si o sobotě či neděli vyslechnout pohádku ve venkovním amfiteátru.
Jakou úlohu ve Vašem životě hraje zrak?
Jelikož jsem sochař, tak tu nejdůležitější.
Co vás upoutá na první pohled – barva, tvar, zvuk, vůně nebo něco jiného?
Tvar – jsem heterosexuál – současně s barvou, bez barvy bych se cítil jako v říši mrtvých.
Jak by vypadaly brýle Vašich snů?
O brýlích se mi ještě nezdálo, ale když už, tak by měly být neviditelné. Mám čtvery a stále je hledám.
Kdy Vám naposledy oči zářily nadšením?
Včera, při obědě.
Kdy je podle Vás potřeba mít oči na stopkách?
V dnešní době snad pořád – ať v obchodech nebo při jednání s lidmi, na vozovkách, hlavně na D1.
Co Vás v poslední době uhodilo do očí?
Šaškárny kolem voleb.
„Stát se vidoucím“ – jak vidíte tento proces Vy?
V dnešní době? Proboha jen to ne.
Věříte v lásku na první pohled, nebo se řídíte jinými smysly?
Myslím, že první pohled je nejdůležitější, pak nastupují smysly ostatní: barva, vůně, zvuk hlasu.
Otevřel Vám někdy někdo oči?
Naposledy Rusové v roce 1968.
V kom vidíte hrdinu?
Ve své ženě. Stále se mnou ještě žije.
Zavíráte před něčím oči?
Občas, před fakturami.
Nad čím byste přivřel oko?
Kdyby třeba neústavní formou vyměnili celou vládu i s poslanci.
Co (nebo koho) byste střežil jako oko v hlavě?
Svoje místo a židli u jídelního stolu a hrníček na kávu.
Kdo a čím si u Vás udělá dobré oko?
Když si u mě někdo něco objedná a posléze zaplatí.
Na co se rád díváte?
Na vše, co má pěkné tvary – ať už je to krajina, koně, psi, motýli a přirozeně dámy. A ty, jak známo, mají přednost.
Jaké místo na světě podle Vás stojí za vidění?
Takových míst je nepřeberné množství, nestačilo by na to ani 50 životů.
Máte někdy chuť vidět do budoucnosti?
Kdysi to zkoušely – jak praví básník – dvě dívčiny o Vánocích a nějak to nedopadlo, tak raději ne.
Jaký vhled a poučení Vám dává Vaše práce?
Nekonečné hledání s mizivou nadějí na úspěch.
Z pohádek známe situaci, kdy musí hlavní hrdina jít stále kupředu a nesmí se ohlédnout. Přesto Vy osobně – co vidíte, když se ohlédnete (a co máte před sebou)?
Když se ohlédnu, vidím tu spoustu promarněného času a o tom, co mám před sebou, vzhledem k roku narození raději neuvažuji.
Když hledíte na svět, jak jej vidíte a vnímáte?
Za předpokladu, že svět rovná se zeměkoule, pak má náš svět nulovou hodnotu proti kosmu, o jehož rozměrech, hranicích, o tom, kde končí a kde začíná, nikdo nic neví. Závity našich mozků nejsou na tato tajemství stavěna. Absolutní neschopnost pochopit nepochopitelné, hrůza a řádění živlů, blesků, hromů, požárů, zátop, vulkanické činnosti a v neposlední řadě smrti donutila lidstvo vymyslet nějaké východisko z této beznadějné situace. A tak byli nezávisle na sobě v různých končinách různých kontinentů vymyšleni bohové všeho druhu. Prostřednictvím svých mluvčích slibovali lidu život věčný, většinou v nějakém ráji, křesťané pak jako třešničku na dortu přidali peklo, aby udrželi lid na uzdě. Jak říkal kdysi Švejk, na chudej lid musí bejt přísnost.
Autor: Eva Klapalová
2024 © 4stav.cz | Provozovatel: EXPO DATA spol. s r.o. | Webmaster: ORAX, s.r.o., EXPOCOMP, spol. s r.o.