Jak to vidí Tereza Huříková

Jakou úlohu ve Vašem životě hraje zrak?
Díky mé profesi – horské cyklistice – velmi důležitou, trať se míhá rychle pod koly a jediný přehlédnutý kámen může znamenat pád a nedokončení závodu, ba co hůř, ohrožení zdraví.

Co Vás upoutá na první pohled – barva, tvar, zvuk, vůně, nebo něco jiného?
Barva, miluju barvy podzimu, miluju hloubku pohledu do krásných očí.

Jak by vypadaly brýle Vašich snů?
Pouze jako sluneční.

Kdy Vám naposledy oči zářily nadšením?
Když jsem poprvé viděla svého malého tříměsíčního synovce. Jeho velká tmavá kukadla mě uchvátila na první pohled.

Kdy je podle Vás potřeba mít oči na stopkách?
Já mám pravidelně oči navrch hlavy při závodech a trénincích v terénu, kdy ho musím velmi důkladně číst, abych předešla karambolu. Přesto se někdy stane, že ani tak pádu nepředejdu. Člověk musí být opatrný hlavně teď na podzim, kdy příroda kameny a kořeny ukrývá pod vrstvu barevného listí.

Co Vás v poslední době uhodilo do očí?
Některé módní výstřelky návštěvníků centra Prahy jsou opravdu neuvěřitelné.

Věříte v lásku na první pohled, nebo se řídíte jinými smysly?
Spíš dám na postupné poznávání člověka, který mě zaujal.

Otevřel Vám někdy někdo oči?
Ano, každodenní budík v 7.30.

V kom vidíte hrdinu?
V každém, kdo se nevzdá a bojuje proti tvrdým ranám osudu a umí si i v nepřízni života vážit a užít.

Zavíráte před něčím oči?
Před spaním.

Nad čím byste přivřela oko?
Nad chybou, kterou druhý udělal neúmyslně, a lituje toho.

Co (nebo koho) byste střežila jako oko v hlavě?
Své rodiče, svého přítele a jednou své děti.

Kdo a čím si u Vás udělá dobré oko?
Přátelé, kteří se mi ozvou po mých úspěšných i neúspěšných závodech a podpoří mě. Stejně tak, jako jen tím, že je můžu nazývat svými přáteli.

Na co se ráda díváte?
Na takřka nedotčenou přírodu, na hory a svého přítele.

Jaké místo na světě podle Vás stojí za vidění?
Nový Zéland.

Máte někdy chuť vidět do budoucnosti?
Ne.

Jaký vhled a poučení Vám dává Vaše práce?
Že úspěch je relativní a člověk se neustále učí.

Z pohádek známe situaci, kdy musí hlavní hrdina jít stále kupředu a nesmí se ohlédnout. Přesto Vy osobně – co vidíte, když se ohlédnete (a co máte před sebou)?
Spoustu pádů, šrámů, vítězství, radostí a překvapení. Zkušenosti milé i poučné, které buď použiji, nebo úspěšně zapomenu, abych si mohla nabít podruhé.

Když hledíte na svět, jak jej vidíte a vnímáte?
Jako pestrobarevnou kouli, na které se prolínají životy různých tvorů a události mezi nimi tvoří bouřlivé uzly, které se zamotávají a rozmotávají s velkou dynamikou.