Jak to vidí Josef Král

Jakou úlohu ve Vašem životě hraje zrak?
V mém životě hraje velice důležitou roli. Bez zraku bych se nedokázal obejít při řízení aut, a tím pádem ani při závodech formulí.

Co Vás upoutá na první pohled – barva, tvar, zvuk, vůně nebo něco jiného?
Abych řekl pravdu, tak to jsou všechny možnosti. Jenže ať je to vůně nebo zvuk, tak se vždy podívám, odkud přichází nebo jak ta dotyčná věc vypadá.

Jak by vypadaly brýle Vašich snů?
Řekl bych, že by to byly takové brýle, o kterých bych vůbec nevěděl, že je mám, a nijak by mě neomezovaly při všech sportovních aktivitách.

Kdy Vám naposledy oči zářily nadšením?
Nejvíce mi v poslední době zářily oči při závodě v Abu Dhabi, kde jsem poprvé závodil v kategorii GP2 Asia a jako první Čech jsem se hned v prvním závodě dokázal prosadit na stupně vítězů.

Kdy je podle Vás potřeba mít oči na stopkách?
V dnešní době asi vždy a všude. Nejde jen o možné nástrahy či nebezpečí, ale také se mohou naskytnout různé příležitosti, které bychom neměli promarnit.

Co Vás v poslední době uhodilo do očí?
Kdyby to mělo být doslova, tak kus ledu při závodech motokár na sněhu, protože jsem měl přiotevřenou helmu.

„Stát se vidoucím“ – jak vidíte tento proces Vy?
Na jednu stranu to musí být skvělé, začít vidět, ale na druhou i obrovský šok z toho, jak svět okolo nás vypadá. Máte nějakou představu tvarů a různých materiálů, ale najednou vše vidíte v prostoru a barevně. Řekl bych, že si asi nikdo nedokáže představit, jaké to je.

Věříte v lásku na první pohled, nebo se řídíte jinými smysly?
Já si myslím, že láska na první pohled je spíše štěstí ve správně mířeném pohledu. Lidé se nedají soudit pouze podle jejich vzhledu, takže se spíše řídím dlouhodobou seznamovací a poznávací metodou. Později už víte, co máte od svého protějšku čekat, a proto vás nic nepřekvapí.

Otevřel Vám někdy někdo oči?
Neřekl bych, že to byl někdo, ale spíš to byly různé situace, které mě donutily otevřít oči a vzít si z nich ponaučení.

V kom vidíte hrdinu?
V podstatě to může být každý člověk, který někomu pomohl, něco dokázal nebo překonal.

Zavíráte před něčím oči?
V závodním světě se často používá věta: „Zavřít oči a poslat to tam“, což znamená projet nějakou hodně rychlou zatáčku opravdu na hranici možností jak formule, tak i svých vlastních, tím pádem sem tam asi oči zavírám.

Nad čím byste přivřel oko?
Záleží na situaci, ale pokud je to něco nepodstatného, tak bych ho přivřel.

Co (nebo koho) byste střežil jako oko v hlavě?
Zatím se snažím střežit hlavně sebe, abych se vyhnul různým nehodám a nepříjemným věcem, ale předpokládám, že v budoucnu se najde několik věcí.

Kdo a čím si u Vás dělá dobré oko?
Všichni moji blízcí a lidé, kteří mě podporují, jak v závodní činnosti, tak v normálním světě.

Na co se rád díváte?
Po pravdě řečeno je toho tolik, že to raději nebudu vypisovat, ale rozhodně obdivuji všechna hezká auta.

Jaké místo na světě podle Vás stojí za vidění?
Toto bude spíše odpověď pro cizince než pro lidi žijící v ČR, ale jednoznačně je to naše hlavní město Praha. Mým snem je podívat se jednou do Peru, a pak předpokládám, že to zařadím do této odpovědi.

Máte někdy chuť vidět do budoucnosti?
Rozhodně mám, ale když nad tím člověk zapřemýšlí, tak po chvíli dojde k názoru, že je lepší někdy nevědět, co se může stát nebo co se nestane.

Jaký vhled a poučení Vám dává Vaše práce?
Jelikož zatím nepracuji, tak když to převedu na závodní svět, je to rozhodně neplýtvat časem, protože šanci prosadit se a něco dokázat nedostanete dvakrát.

Z pohádek známe situaci, kdy musí hlavní hrdina jít stále kupředu a nesmí se ohlédnout. Přesto Vy osobně – co vidíte, když se ohlédnete (a co máte před sebou)?
Když se ohlédnu zpět ve svém životě, tak je to asi něco úplně jiného, než co zažila většina stejně starých lidí, jako jsem já. A před sebou mám sen dostat se do F1, pro který udělám maximum, a doufám, že se mi to jednou povede.

Když hledíte na svět, jak jej vidíte a vnímáte?
Jako planetu, ze které za několik generací už bude úplně něco jiného, než to, co je teď.